Plejtvák obrovský
 Plejtvák obrovský | |
|---|---|
 | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 ohrožený druh[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | kytovci (Cetacea) |
| Čeleď | plejtvákovití (Balaenopteridae) |
| Rod | plejtvák (Balaenoptera) |
| Binomické jméno | |
| Balaenoptera musculus L., 1758 | |
 Areál rozšíření | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Plejtvák obrovský (Balaenoptera musculus), v jiných jazycích známý jako modrá velryba (anglicky blue whale, německy Blauwal), je mořský savec z řádu kytovců. Jde o největšího současného žijícího živočicha a podle dosavadních informací i o největšího živočicha vůbec, alespoň z hlediska tělesné hmotnosti. Délkou jej však předčí trubýš pochybný a několik rodů druhohorních sauropodních dinosaurů.[2]
Popis
Plejtvák obrovský dorůstá maximální délky asi 30,5 až 33,6 metru a váží až kolem 190 metrických tun.[3] Delší tak byli pouze někteří druhohorní sauropodní dinosauři, nebyli ale tak těžcí (hmotnost největších zřejmě nepřesahovala asi 80 až 120 tun).[4] Jen jeho jazyk váží cca 4 tuny, tedy prakticky tolik jako dospělý slon.
Proudnicový tvar těla a především kůže všech kytovců je speciálně uzpůsobena tak, aby snižovala tření a zabraňovala vzniku turbulencí. To mu umožňuje plout rychlostí až 37 km/h a proto patří k nejrychlejším mořským tvorům.
Potrava
Plejtvák obrovský se živí výlučně krilem tvořený drobnými korýši. Denně pozře odhadem na 40 miliónů těchto drobných korýšů. Plejtváci jsou savci, dýchají vzduch a rodí živá mláďata. Mají mléčné žlázy, kterými krmí svá mláďata. Mládě dokáže vypít až 230 litrů mléka, které obsahuje 50 % tuku. Od mléka je mládě odstavené až po 7-8 měsících, kdy váží cca 23 tun.
Jedno nabrání potravy plejtvákem (směsi krilu a vody) může mít hmotnost až 40 tun. Toto množství pak přecedí přes kosticovité zuby, jako přes mohutné síto. Ty jsou dlouhé až jeden metr a široké 50-55 cm. Tento útvar, který nahrazuje chybějící zuby, se nachází ve velkém počtu v horní čelisti. Kostic bývá 230 až 470, fungují jako zvláštní kartáče, které filtrují vodu a zachytávají drobné mikroorganismy. Aby byla velryba sytá, musí zpracovat denně asi 1,5 miliónu kilokalorií. Plejtvák obrovský denně spotřebuje 3 až 5 tun potravy. Sezóna, po kterou se kytovci „pasou“, trvá 4 až 5 měsíců.
Během sezony spotřebují velcí plejtváci 450 až 750 tun potravy. Získat takové množství potravy není nejjednodušší a tak kytovci musejí podstupovat dlouhé cesty. Zajímavé je, že se při nich vždy drží na své mateřské polokouli a nikdy nepřekračují rovník. Velryby, stejně jako lidé, mají srdce se čtyřmi komorami. Tepny „modré velryby“ jsou v průměru velké asi 20 cm. Přestože jsou velryby výborně adaptovány k životu pod vodou, vědci zatím věří, že se vyvinuly ze suchozemských čtyřnohých savců. Mají vynikající sluch a zvláštní schopnost, která jim umožňuje využít kyslík z nadechovaného vzduchu dvakrát až třikrát účinněji, než je tomu u suchozemských savců. Plejtváci mají stlačitelný hrudník, který jim napomáhá při ponorech do velkých hloubek. Plaví se většinou na dlouhé vzdálenosti sami nebo po dvojicích, maximálně však ve třech. Z lidského pohledu jsou sice samotáři, ale vzhledem k jejich dorozumívání plují ve velké společnosti, i když jsou od sebe vzdáleni desítky kilometrů.
Stav populace
Kdysi těchto velryb žilo ve vodách jižně od Austrálie přibližně 250 000. Některé druhy se však po příchodu velrybářů dostaly až na samý pokraj vyhubení. Celková populace velryb je dnes nejasná, odhady hovoří o 10 000 – 25 000 kusech, což je 3–11 % populace z roku 1911.[5]
Reference
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
- ↑ SOCHA, Vladimír. Velryby proti sauropodům. OSEL.cz [online]. 10. července 2018. Dostupné online.
- ↑ McClain C. R.; et al. (2015). Sizing ocean giants: patterns of intraspecific size variation in marine megafauna. PeerJ 3:e715 https://doi.org/10.7717/peerj.715
- ↑ SOCHA, Vladimír. Byl větší argentinosaurus nebo plejtvák obrovský?. OSEL.cz [online]. 6. října 2015. Dostupné online.
- ↑ Balaenoptera musculus (Blue Whale). www.iucnredlist.org [online]. [cit. 2017-04-25]. Dostupné online.
