Plazmoid

Přírodní plazmoid vytvořený v magnetickém poli blízko Země magnetickým znovuspojením.

Plazmoid je koherentní struktura plazmatu a magnetických polí. Jeho teorie byla vytvořena k vysvětlení přírodních úkazů, jakými jsou například kulový blesk, magnetické bubliny v magnetosféře a objekty v ocasech komet. Dále pak ve slunečním větru, sluneční atmosféře a heliosférickém nabitém obalu. Plazmoidy vytvářené v laboratorních podmínkách zahrnují také konfiguraci obráceného pole a sféromaky.

Slovo plazmoid bylo použito roku 1956 Winstonem H. Bostickem (1916-1991), znamenajíc "plazmo-magnetickou látku": „Plazma není vypuštěna jako beztvarý blob, ale ve formě toru. Tato struktura se dá nazývat toroziální, jenž znamená plazmo-magnetickou formu látky. Slovo Plazmoid pak obecně vyjadřuje všechny plazmo-magnetické struktury a stavy.“

Charakteristiky plazmoidu

Plazmoidy vypadají jako válce plazmatu prodloužené ve směru magnetického pole. Nesou měřitelný magnetický pohyb, měřitelnou translační rychlost, příčné elektrické pole a mají měřitelnou velikost. Plazmoidy na sebe mohou vzájemně působit jednoduše tím, že se od sebe odrážejí. Jejich orbity mohou rovněž kroužit jeden okolo druhého. Plazmoidy mohou

Winston H. Bostick

Plazmoid má vnitřní tlak vycházející jednak z plynného tlaku plazmatu, a také díky tlaku magnetického pole. Aby se zajistil přibližně stejný rádius plazmoidu, musí být tento tlak vyvážen tlakem vnějším, jelikož například ve vakuu bez magnetických polí plazmoid rychle expanduje až do svého rozptýlení.