Planetesimála

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Množství planetesimál (vnitřní hnědý prstenec) obíhající kolem mladé hvězdy. Umělecká představa.

Planetesimály jsou malá kamenná nebo ledová tělesa o velikosti jednotek km, o nichž se předpokládá, že dala vznik sluneční soustavě.Tyto pevné objekty, existovali v protoplanetárních discích a cirkumstelárních discích.

Safronovova teorie[editovat | editovat zdroj]

Široce přijímaná je teorie o vzniku planet, tzv Chamberlin–Moulton planetesimalova hypotéza, v ní Viktor Sergejevič Safronov uvádí, že se původní zárodečná sluneční mlhovina po vzniku centrální protohvězdy zploštila do relativně plochého protoplanetárního disku. Z něj kondenzovala prachová zrnka. Tento kosmický prach a zrna se srážely a spojovaly do skupin-orgánů a vznikly planetesimály. Které, když dosáhnou velikosti asi jeden kilometr, se začnou přitahovat vzájemnou gravitací a pak rostou do měsiční velikosti protoplanet. Orgány, které jsou menší než planetesimály mohou působením Brownova pohybu a turbulentních pohybů v plynu způsobit kolilzy, která vede ke slepování kosmického prachu. Mnoho planetesimál se nakonec rozpadne vlivem silných srážek. Ty největší planetesimály pokračují v růstu do protoplanet a později planet. Planetesimály, které se při tvorbě planet neuplatnily, zůstaly ve sluneční soustavě jako planetky a meteoroidy.

Obecně se uvádí, že před asi 3,8 miliardami let po období známém jako Pozdní těžké bombardování, většina planetesimál uvnitř Sluneční soustavy byla buď vyhozena do vzdálených excentrických dráh, nebo se srazili s většími planetami či byly zachyceny jako měsíce (Phobos, Deimos - měsíce na Marsu)

Planetesimály, které zůstaly dodnes jsou pro vědce velkou cenností, protože obsahují informace o vzniku Sluneční soustavy. I když jejich povrch je vystaven intenzivnímu slunečnímu záření, které může změnit chemické složení, vnitřek obsahuje původní látky, ze kterých planetesimála vznikla. Složení planetesimál nám podává informace o Sluneční mlhovině ze které vznikl náš planetární systém (a také meteority a komety).

Problémy teorie[editovat | editovat zdroj]

Základní principy této teorie jsou obecně přijímány,[1] ale její detaily ještě nejsou dostatečně prozkoumány. Podle matematických simulací např. třením planetesimál o plyn v protoplanetárním disku se výrazně snižuje jejich oběžná rychlost a planetesimály padají na Slunce.

Turbulence v plynu protoplanetárního disku mohou být tak velké, že dokáží vznikající balvany přivést tak blízko k sobě, že vlivem jejich vzájemné přitažlivosti může vzniknout přímo protoplaneta. Planetesimály by se tedy nemusely při vzniku planet uplatnit.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BROŽ, Martin. Vývoj Marsu. Nebeský cestopis [online]. Praha: Český rozhlas Leonardo, 2011-08-06 [cit. 2012-2-13]. Čas 24:30 od začátku stopáže. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]