Pivoňka keřovitá
|
|
||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Květ Pivoňky keřovité
|
||||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||||
|
||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||
| Paeonia suffruticosa |
Pivoňka křovitá (Paeonia suffruticosa) je nádherný na jaře kvetoucí opadavý vzpřímený keř s ohromnými bílými, růžovými, červenými i zelenými květy. Květy můžou být jednoduché, poloplné či plné. Kvete v dubnu až květnu. Listy má dělené, 2x trojčetné, lístky široce vejčité až vejčitě kopinaté, hrubě zubaté středně zelené. Na podzim výrazně barví. Dorůstá do výšky i šířky okolo 2 metrů.
Synonyma: P. fruticosa Dumont, P. fructescens Link, P. chinensis Oken, P. mountan Sims, P. sinensis Steudel, P. yunanensis W. P. Fang; pivoňka polokřovitá
Původ: Hybridní druh na němž se podílí v přírodě zřejmě vyhynulý rodič, který byl skřížen s dalšími druhy skupiny moutan (P. rockii a P. ostii)[1].
Plod: dřevnaté měchýřky většinou po 5, chlupaté
Obsah |
[editovat] Historie
Dřevité pivoňky jsou prastaré kulturní rostliny, které se pěstovaly v Číně již před více než 2000 lety, již od doby dynastie Han, kdy se těšily velké úctě a oblibě. Asi v 6. stol. po Kr. se dostaly první rostliny s buddhistickými knězi do Japonska, kde se jejich pěstování záhy ujali vynikající šlechtitelé a značně je zdokonalili. S dřevitými pivoňkami se poprvé seznámily obchodníci Holandské východoindické společnosti v Pekingu v roce 1656. O 100 let později Josef Banks zaslal do Evropy popis a malby dřevitých pivoněk. Na jeho popud Alexandr Duncan posílá v roce 1787 první dřevité pivoňky do Evropy, do botanické zahrady v Kew (dorazily až v roce 1789). Dnes je známo několik tisíc kultivarů.
[editovat] Zajímavosti
Pivoňky se také využívaly v čínské medicíně k léčbě nervových onemocnění včetně epilepsie. Léčivé působení má především kořen, který obsahuje alkaloidy, silice, kyselinu benzoovou, asparagin a další látky. Rostlina je pojmenována podle řeckého boha, lékaře Paiéóna.
[editovat] Pěstování
Vhodné je pro ni umístění na slunném stanovišti, nejvýše v polostínu. Starší rostliny nesnáší přesazování. Je náročná na živiny v půdě, půda má být lehká, neutrální. Množí se roubováním na kořeny semenáčků či P. lactiflora, odkopky či hřížením. Velká kolekce dřevitých pivoněk je v Botanické zahradě hl.m. Prahy[1]
[editovat] Odkazy
- Pivoňka keřovitá na biolibu
- Zahrada vaše radost po celý rok, Herta Simonová, Jürgen Becker, Marion Nickigová
- ↑ Sekerka P.: Pivoňky. Grada Publishing, 2004. ISBN 80-247-0819-1
