Pius XI.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Pius XI)
Skočit na: Navigace, Hledání
Jeho Svatost
Pius XI.
259. papež
Církev Římskokatolická církev
Pontifikát začal 6. února 1922
Pontifikát skončil 10. února 1939
Předchůdce Benedikt XV.
Nástupce Pius XII.
Heslo

Pax Christi in regno Christi

Pokoj Kristův v království Kristově
Znak C o a Pio XI.svg
Svěcení
Kněžské svěcení 20. prosince 1879
Biskupské svěcení 28. října 1919
světitel Aleksander Kakowski
1. spolusvětitel Sv. Józef Sebastian Pelczar
2. spolusvětitel Stanisław Kazimierz Zdzitowiecki
Kardinálská kreace 13. června 1921
kreoval Benedikt XV.
Titul Kardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Zúčastnil se
Osobní údaje
Rodné jméno Ambrogio Damiano Achille Ratti
Země ItálieItálie Itálie
Datum narození 31. května 1857
Místo narození Desio
Itálie
Datum úmrtí 10. února 1939
(ve věku 81 let)
Místo úmrtí Vatikán
Itálie
Pochován Bazilika svatého Petra
Národnost Italská
Seznam papežů nosících jméno Pius
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech

Pius XI. (před zvolením Ambrogio Damiano Achille Ratti; 31. května 1857 Desio10. února 1939 Vatikán) byl papežem katolické církve (od roku 1922) a suverénem státu Vatikán. Některými historiky je považován za největšího papeže 20. století.[1]

Před nástupem svého pontifikátu působil jako prefekt Vatikánské knihovny (1914-1919), apoštolský nuncius v Polsku (1919-1921) a arcibiskup milánský (1921-1922).

Jako papež si zvolil motto pax Christi in regno Christi (pokoj Kristův v království Kristově). Vydal na 31 encyklik, vytvořil rámec pro zformování Katolické akce a v roce 1925 ustanovil slavnost Ježíše Krista Krále. V roce 1931 založil Radio Vatikán a v roce 1936 (znovu)založil Papežskou akademii věd.

Za jeho pontifikátu Svatý stolec uzavřel řadu konkordátů a mezinárodních smluv s (převážně nově vzniklými) státy, včetně Lateránských smluv, v nichž Itálie uznala existenci a svrchovanost Vatikánu, a kontroverzního Říšského konkordátu.

Na konci svého pontifikátu, poznamenaném těžkou nemocí, se neúspěšně snažil čelit nástupu komunismu a nacismu, kteréžto odsoudil ve svých encyklikách, a odvrátit blížící se světovou válku.

Cesta k úřadu[editovat | editovat zdroj]

Ambrogio Ratti se narodil v Desiu u Milána. Na kněze byl vysvěcen v roce 1879. Byl velmi nadaný, na Gregoriánské univerzitě získal postupně tři doktoráty (filosofie, kanonického práva a teologie). Působil jako profesor teologie v semináři v Padově (1882-1888), dále v milánské Ambrosiánské knihovně (1988-1911, prefekt knihovny od 1907) a Vatikánské knihovně (1911-1919, nejprve viceprefekt, od 1914 prefekt).

Jeho specializací byly středověké a starověké církevní manuskripty, ambrosiánský misál a Karel Boromejský.

V roce 1919 jej papež Benedikt XV. jmenoval titulárním arcibiskupem naupaktským a apoštolským nunciem v Polsku (1919-1921). Mise skončila v odvoláním zpět do Itálie, kde obdržel hodnost kardinála a byl jmenován arcibiskupem milánským. Zůstal jím však pouze rok, 6. února 1922, po náhlé smrti Benedikta XV. a nejdelším konkláve 20. století, byl nečekaně zvolen papežem.

Papež[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Encykliky Pia XI..
Erb Pia XI.

Ambrogio Ratti přijal jméno Pius XI. a jako papežské moto si zvolil heslo pax christi in regno christi (Kristův pokoj v Kristově království).

Učení[editovat | editovat zdroj]

Jeho první encyklika Ubi arcano reagovala na postupující sekularizaci světa a dala rámec pro zformování Katolické akce. Ve své encyklice Quas primas vydané 11. prosince 1925 ustanovil slavnost Ježíše Krista Krále.

Mezinárodní vztahy[editovat | editovat zdroj]

Za Pia XI. čelila katolická církev neutěšené mezinárodní situaci a mnoha četným pronásledováním. Svatý stolec musel řešit řadu závažných otázek ve vztazích s Francií a nově vzniklými státy v Evropě, jakož i krutá pronásledování církve v Sovětském svazu, Mexiku a později i v Německu, kde se naděje vkládané do říšského konkordátu ukázaly liché. Nově vzniklé státy se ukázaly být příliš slabými, aby konkordáty s nimi měly pro církev skutečně garanční charakter. Jediným nezpochybnitelným úspěchem jeho pontifikátu v tomto ohledu tedy zůstaly Lateránské smlouvy, které zajistily celosvětové uznání papežovy světské moci. Krátce po jeho ustavení nechal vybudovat Radio Vatikán.

Konec pontifikátu[editovat | editovat zdroj]

Pius XI. ve své pracovně

Konec pontifikátu představoval pro Pia XI. velké utrpení a obrovskou řadu zklamání. Již těžce nemocný opakovaně odsoudil totalitní režimy vzkvétající v nacistickém Německu a Sovětském svazu (zejména v encyklikách z roku 1937 Mit brennender Sorge a Divini redemptoris) a snažil se odvrátit blížící se válečný konflikt. Jeho snaha však byla bezvýsledná - válka byla stále blíž a on ve své kritice totalitarismů zůstával osamocen. Zklamaně přihlížel tomu, jak západní velmoci ustupují nacistickému Německu a nechávají ho pohltit Rakousko, proti jehož záboru protestoval, a těžce nesl fakt, že Itálie navzdory jeho odporu uzavřela spojenectví s nacistickým Německem a zavedla protižidovské zákony. Naproti tomu jednoznačně uspěl ve své nepokryté snaze zajistit hladký nástup na papežský stolec svému státnímu sekretáři, kardinálu Pacellimu.

Smrt jej zastihla v okamžiku, kdy byl připraven v encyklice Humani generis unitas jmenovitě odsoudit antisemitismus[2], což již předtím učinil v tisku a v projevech před poutníky. Jeho nástupce Pius XII. (již zmíněný Pacelli) zvolil ale jinou cestu - rozhodl se nacismus výslovně neodsoudit, ale tiše proti němu bojovat a pomáhat pronásledovaným, což považoval za efektivnější a prozíravější cestu.

Všimněte si při katolické mši, že Abrahám je náš patriarcha a praotec. Antisemitismus je neslučitelný se vznešenou myšlenkou, kterou toto vyjadřuje. Je to hnutí, v němž katolík nemá co dělat. Ne, ne, říkám vám, pro křesťana je vyloučeno přijmout antisemitismus. Vyloučeno. Skrze Krista a v Kristu jsme duchovní následovníci Abraháma. Duchovně jsme všichni semité.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=10894
  2. Odsuzující část encykliky
  3. Pius XI. ve stanovisku z 9. září 1938, citováno in Ronald J. Rychlak: Daniel Kertzer's The Popes Against the Jews, dostupné: http://www.catholicleague.org/research/kertzer.htm

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Papež
Předchůdce:
Benedikt XV.
19221939
Pius XI.
Nástupce:
Pius XII.