Pitulník žlutý
 Pitulník žlutý | |
|---|---|
 Pitulník žlutý (Galeobdolon luteum) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hluchavkotvaré (Lamiales) |
| Čeleď | hluchavkovité (Lamiaceae) |
| Rod | pitulník (Galeobdolon) |
| Binomické jméno | |
| Galeobdolon luteum Huds., 1777 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pitulník žlutý (Galeobdolon luteum) je nenáročná, vytrvalá, žlutě kvetoucí bylina se schopností vytvářet souvislé kolonie. Je to druh z nevelkého rodu pitulník, který byl vyčleněn z rodu hluchavka.
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Evropský areál výskytu je ze severu vymezen jihem Britských ostrovů, jihem Skandinávie a Pobaltím. Jižní hranice prochází Belgií, Německem, Českou republikou a Slovenskem. Směrem na východ se dále vyskytuje ostrůvkovitě od Karpat přes Balkán, Ukrajinu až po sever Íránu. V Česku se vyskytuje řidčeji na jihu Čech i Moravy, shodně jako na jihu Slovenska.
Druh preferuje vlhké hlinité nebo skeletové půdy dobře zásobené živinami, a to od kolinního po montánní výškový stupeň, snese i částečné zastínění. Obvykle roste na okrajích listnatých nebo smíšených lesů, často se vyskytuje i v křovinách podél potoků a cest nebo na vlhkých rumištích.[2][3]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Vytrvalá rostlina, která má nevětvené květonosné lodyhy čtyřhranného průřezu dorůstající v listu do výše 15 a v květu až 40 cm; ve spodní půli jsou lodyhy na hranách chlupaté a v horní lysé. Jsou porostlé křižmostojnými, dlouze řapíkatými, výrazně žilnatými listy s okrouhlými až široce vejčitými čepelemi dlouhými 3 až 8 cm a širokými 2 až 4 cm. Listy jsou na bázi klínovité či srdčité, po obvodě zubaté a na konci dlouze zašpičatělé, na svrchní straně mají někdy přechodné stříbrné skvrny a na spodní jsou nafialovělé. V horní části lodyhy listy přecházejí v listeny, které bývají dlouhé jen 1,5 až 3,5 cm, mají vroubkovaný obvod a zaokrouhlený vrcholek. Z oddenků také vyrůstají (po odkvětu) plazivé zakořeňující odnože mající 3 až 4 cm dlouhé okrouhlé zoubkované listy; odnože společně s většinou nadzemních částí rostlin přečkávají zimu.
V paždí tří až šesti řad listenů vyrůstají v lichopřeslenech, po čtyřech až osmi, přisedlé oboupohlavné květy velké 2 až 2,5 cm. Zelený zvonkovitý kalich je do poloviny rozeklaný. Světle žlutá koruna má dlouhou, mírně prohnutou květní trubku, z vnějšku chlupatý klenutý horní pysk a dále hnědě skvrnitý trojcípý dolní pysk s postranními zmenšenými cípy. Dvě přední tyčinky jsou delší než zadní a nesou tmavě hnědé lysé prašníky. Svrchní semeník je srostlý ze dvou plodolistů. Kvete od dubna do května. Pitulník žlutý je diploidní druh(2n = 18).
Plody jsou čtyři černé vejčité tvrdky s bílým masíčkem. Rostliny se rozmnožují odnožemi nebo semeny roznášenými mravenci.[2][3][4][5]
Význam[editovat | editovat zdroj]
Pitulník žlutý není sice oficiálně uznávanou léčivkou, ale protože obsahuje podobné léčivé látky jako hluchavka bílá, je místně v lidovém léčitelství používán proti vnitřním zánětům, při léčbě dýchacího a trávicího ústrojí i křečových žil a ke koupelím při gynekologických potížích.
V zahradnictví ho lze používat jako podrost pod stromy nebo jako půdopokryvnou výsadbu. V zastíněných partiích již obvykle na konci druhé sezóny vytvoří zapojený porost.[4][5][6]
-
Listy -
Listeny -
Květy -
Kolonie rostlin
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ BioLib.cz – Galeobdolon luteum (Pitulník žlutý) [online]. BioLib.cz [cit. 2014-08-26]. Dostupné online.
- ↑ a b GRULICH, Vít. BOTANY.cz: Pitulník žlutý [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 05.07.2007 [cit. 2014-08-26]. Dostupné online.
- ↑ a b BERTOVÁ, Lydia; GOLIAŠOVÁ, Kornélia. Flóra Slovenska V/1: Hluchavník žlty [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1993 [cit. 2014-08-26]. S. 257–258. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-27. ISBN 80-224-0349-0. (slovensky)
- ↑ a b KUŤKOVÁ, Tatiana. Trvalky v zahradní a krajinářské tvorbě: Pitulník žlutý [online]. Zahradnická fakulta, Mendelova univerzita v Brně, rev. 2008 [cit. 2014-08-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-09-04.
- ↑ a b POLÍVKA, František. Názorná květena zemí koruny české: Galeobdolon luteum [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, 1901 [cit. 2014-08-26]. S. 141. Dostupné online.
- ↑ Rostlina: Hluchavka žlutá [online]. Bylinářství-kořenářství s.r.o,. Sádek, Polička [cit. 2014-08-26]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu pitulník žlutý na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo pitulník žlutý ve Wikislovníku- Botanický ústav AV ČR – rozšíření pitulníku žlutého v ČR
