Pikes Peak International Hill Climb

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Peugeot 405 T16 Pikes Peak
Nobuhiro Tajima při překonání světového rekordu v roce 2011

Pikes Peak International Hill Climb (PPIHC) je každoroční automobilový a motocyklový závod na horu Pikes Peak v Coloradu ve Spojených státech amerických. Trat měří 19,99 km (12,42 mil), má 156 zatáček a má převýšení 1440 m (4720 ft) od začátku na Sedmé míli silnice Pikes Peak do cíle ve výšce 4300 m (14,110 stop), tedy s průměrným stoupáním 7 %. V minulosti se jezdil na dvou površích – šotolina a asfalt, ale od srpna 2011 je celá trať vyasfaltována, a proto jsou všechny následující ročníky v celé délce po zpevněném povrchu.

Závod je zařazen do mezinárodního kalendáře pod hlavičkou FIA a představuje konkurenci pro Rallye ve Spojených státech od roku 2004 a Rally Amerika od roku 2005. Pikes Peak se koná pravidelně od roku 1916, soutěž je druhý nejstarší motoristický sport ve Spojených státech amerických. V současné době jsou různé třídy automobilů, kamionů, motocyklů a čtyřkolek. Rok co rok jsou zde zrušené a nové kategorie.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První závod Pikes Peak International Hill Climb založil Spencer Penrose. Penrose rozšířil úzké silnice na mnohem širší Pikes Peak Highway. Rozhodl se tak podpořit turisty k návštěvě a založil závod do oblak.

Nejstarší současné třída Open Wheel, která byla poprvé založena v roce 1916 a tuto kategorii vyhráli takové jména jako je Mario Andretti, Al Unser, Bobby Unser a Robby Unser, který drží světový rekord v této třídě, který zajel v roce 1994 a stopky se zastavily na 10 minutách a 5,85 sekundách. 4. července 1966 Bobby Unser vyhrál soutěž celkově poosmé za deset let. Akce byla součástí AAA a USAC IndyCar v letech 19461970. První ve třídě Stock Car byl Nick Sanborn v Oldsmobile Toronado. Celkové světový rekord drží Sébastien Loeb z Francie, který zajel čas 8 minut 13,878 sekund, dne 30. června 2013 v Peugeotu 208 T16 Pikes Peak a prolomil tak předchozí rekord z roku 2012 o více než jednu minutu. Vítězný čas v roce 1916 je 20:55,40, který zajel Rea Lentz.

V roce 1984 se závodu zúčastnili první Evropané. Z Norska rallycrossový závodník Martin Schanche (Ford Escort Mk3 4x4) a francouzská Rally jezdkyně Michèle Mouton (Audi Sport Quattro), čímž začali novou éru v Evropě, neznámou americkou horou. Zatím co Martin Schanche nedokázal stanovit nový traťový rekord, kvůli defektu na pravé přední pneumatice, Michèle Mouton (se svojí WRC spolujezdkyní Fabrizia Ponsenenovou z Itálie) vyhrála kategorii Rally Open, ale také nedokázala prolomit celkový světový rekord.

V roce 1989 byl oceněný krátký film o soutěži o v roce 1988, který vydal francouzský režisér Jean-Louis Mourey. Film s názvem Climb Dance zachycuje bývalého mistra světa v rally fina Ariho Vatanena, který vyhrál Pikes Peak v rekordním čase s vozem Peugeot 405 T16.

V roce 2011 byl poslední závod Pikes Peak Hill Climb, při kterém na trati byla šotolina, protože Colorado Spring bylo přinuceno Sierra Clubem vyasfaltovat silnici až na vrchol hory. Projekt byl dokončen v srpnu 2011.

V roce 2012 byl závod původně naplánován na 8. července, ale kvůli požáru v Waldo Canyonu se závod přesunul na 12. srpna.

V tomto roce se událo mnoho neobvyklých událostí, a to počtem přihlášených jezdců a závod se jel poprvé ve dvou dnech. Závod byl v tomto roce celý na asfaltu a svrhlo se několik rekordů. Traťový rekord, jako první překonal Dumas Romain v kategorii Open, ale o den později překonal nový traťový rekord Rhys Millen (syn slavného Roda Millena) v kategorii Time Attack. Nobuhiro Tajima (vítěz z roku 2011 a do roku 2012 držel na Pikes Peak světový rekord) jel v kategorii Electric a na rok 2012 nebude vzpomínat rád, když jeho vůz začal hořet v dolní části závodu a v tomto roce závod nedokončil. Jeden z největších důkazů, že asfalt změnil závod, byl když Mike Ryan se otočil se svým vozem v části zvané W, narazil do svodidel, vůz se zastavil ve směru jízdy a v cíli překonal svůj osobní rekord o 5 sekund. Na závod také vyrazil první motocykl se kterým jel Carlin Dunne(Ducati) a celkový čas byl 9:52,819 (jen o něco horší čas než traťový rekord v roce 2011)

Vzhledem odložení závodu se projevilo i počasí, které způsobilo velké problémy. Ke konci závodního dne se na vrchol spustil mrznoucí déšť a sníh, kvůli kterému se cíl musela se přesunout cílová čára.

Aktuální rekordy[editovat | editovat zdroj]

Randy Schranz na trati Pikes Peak
Porsche na Pikes Peak v roce 2011

Automobily[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Jezdec Auto Rok Čas Avg. Spd. Poznámky
Electric JPN Nabuhiro Tajima E-RUNNER Pikes Peak Special 2013 9:45,530 122,8 km/h
Production Electric USA Chad Hord Nissan Leaf 2011 14:33,429 82,4 km/h
Open Wheel USA Robby Unser ADT/Speedway Chevy 1994 10:05,850 118,8 km/h
Pikes Peak Open FRA Romain Dumas Porsche GT3R 2012 9:46,181 122,8 km/h
Super Stock Car USA Clint Vahsholtz Ford Mustang 2011 10:55,603 109,8 km/h
Time Attack USA Paul Dalllenbach Hyundai Genesis Coupe 2013 9:46,001 122,8 km/h
Unlimited FRA Sébastien Loeb Peugeot 208 T16 Pikes Peak 2013 8:13,878 145,27 km/h Celkově
Vintage USA Jess Neal Plymouth Barracuda 2012 12:03,858 99,4 km/h

Motocykly[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Jezdec Motocykl Rok Čas Avg. Spd. Poznámky
250ccm Codie Vahsholtz Kawasaki KX 250 2013 11:24,792 105,3 km/h
450ccm Jeffrey Tigert Honda CRF450 2013 10:32,964 113,9 km/h
750ccm Michael Henao Kawasaki ZX-6R 2013 10:31,499 114,0 km/h
1205ccm Carlin Dunne Ducati Multistrada 1200 2012 9:52,819 121,4 km/h Celkově
Exhibition Powersports (Electric) Carlin Dunne Lightning Electric SuperBike 2013 10:00,694 115,7 km/h
Heavy Weight Supermoto Jeff Grace KTM 525 2013 10:57,928 105,7 km/h
Exhibition Powersports-Z (Electric) Jeff Clark Zero FX 2013 12:00,978 96,4 km/h
Sidecar Wade Boyd Suzuki GSRX 2013 11:26,987 104,8 km/h
Vintage Marc LaNoue Triumph Bonnie 2012 12:39,782 94,7 km/h
Quad Modified Michael Coburn Walsh 450R 2013 11:05,874 108,3 km/h

Současné kategorie[editovat | editovat zdroj]

Automobily a kamiony[editovat | editovat zdroj]

  • Unlimited – Vozy takřka vez omezení za předpokladu, že projdou technickou kontrolou
  • Open Wheel – Tradiční Pikes Peak závodní vozy. Jedná se vozy od formulí po buggy
  • Mini Sprint – Malé open wheel vozy, jsou menší a lehčí
  • Super Stock Car – Sériové vozy s trubkovým rámem
  • Pro Truck – Off-road a SUV vozy
  • Pikes Peak Open – Auta a kamiony, které vypadají jako sériové vozy, ale mají velmi málo věco z původního vozu
  • Time Attack 4WD – Produkční vozy s náhonem na všechny čtyři kola
  • Time Attack 2WD – Produkční vozy s náhonem na jednu nápravu
  • HPSS (High Performance Showroom Stock) – Jedná se o vozy se sériovým výkonem, ale s modernímy bezpečnostnímy prvky
  • Exhibition Car/Truck – Auta a kamiony, které se nevejdou do běžných kategorií. Často tyto vozy dělají pokrok v alternativních paliv a technologií
  • Vintage (RMVR) – Nová kategorie pro rok 2008
  • Vintage Modified (RMVR Modified)
  • Electric – vozy na elektrický pohon

Motocykly a čtyřkolky[editovat | editovat zdroj]

  • Motorcycle 1205ccm
  • Motorcycle 750ccm
  • Motorcycle 450ccm
  • Motorcycle 250ccm
  • Motorcycle Vintage
  • Motorcycle Sidecar
  • Quad Modified
  • Exhibition Powersport

Vítězové[editovat | editovat zdroj]

Hora Pikes Peak
Nobuhiro Tajima při překonání světového rekordu v roce 2007

Unlimited[editovat | editovat zdroj]

Rok Vítěz Auto Čas
1981 USA Bud Hoffpauir Wells Coyote Special Roadster 13:10,100
1982 USA John Buffum Audi Quattro 12:20,520
1983 USA John Buffum Audi Quattro 12:27,910
1984 FRA Michèle Mouton Audi Sport Quattro 12:10,380
1985 FRA Michèle Mouton Audi Sport Quattro 11:25,390
1986 USA Bobby Unser Audi Sport Quattro S1 E2 11:09,220
1987 GER Walter Röhrl Audi Sport Quattro S1 E2 10:47,850
1988 FIN Ari Vatanen Peugeot 405 Turbo 16 10:47,220
1989 USA Robby Unser Peugeot 405 Turbo 16 10:48,340
1992 JPN Nobuhiro Tajima Suzuki Swift 12:51,630
1993 JPN Nobuhiro Tajima Suzuki Swift 10:44,220
1994 NZL Rod Millen Toyota Celica AWD Turbo 10:04,060
1995 JPN Nobuhiro Tajima Suzuki Escudo 7:53,000*
1996 NZL Rod Millen Toyota Celica 10:13,640
1997 NZL Rod Millen Toyota Celica 10:04,540
1998 NZL Rod Millen Toyota Tacoma 10:07,700
1999 NZL Rod Millen Toyota Tacoma 10:11,150
2000 SWE Per Eklund Saab 9-3 11:21,580
2001 JPN Yutaka Awazuhara Suzuki Vitara 11:01,770
2002 SWE Per Eklund Saab 9-3 11:13,200
2004 SWE Stig Blomqvist Ford RS200E 5:16,800*
2005 JPN Koichi Horiuchi Mitsubishi FTO 11:34,570
2006 JPN Nobuhiro Tajima Suzuki Sport 7:38,900*
2007 JPN Nobuhiro Tajima Suzuki XL7 10:01,408
2008 JPN Nobuhiro Tajima Suzuki Sport Co. Ltd. XL7 10:18,250
2009 JPN Nobuhiro Tajima Suzuki SX4 10:15,368
2010 JPN Nobuhiro Tajima Suzuki SX4 10:11,490
2011 JPN Nobuhiro Tajima Suzuki SX4 9:51,278
2012 USA David Donner Palatov D4PPS 10:04,652
2013 FRA Sébastien Loeb Peugeot 208 T16 8:13,878
  • Trať zkrácena

AAA/USAC IndyCar championship years (1946–1970)[editovat | editovat zdroj]

Year Driver
1970 USA Ted Foltz
1969 USA Mario Andretti
1968 USA Bobby Unser
1967 USA Wes Vandervoort
1966 USA Bobby Unser
1965 USA Al Unser
1964 USA Al Unser
1963 USA Bobby Unser
1962 USA Bobby Unser
1961 USA Bobby Unser
1960 USA Bobby Unser
1959 USA Bobby Unser
1958 USA Bobby Unser
1957 USA Bob Finney
1956 USA Bobby Unser
1955 USA Bob Finney
1954 USA Keith Andrews
1953 USA Louis Unser
1952 USA George Hammond
1951 USA Al Rogers
1950 USA Al Rogers
1949 USA Al Rogers
1948 USA Al Rogers
1947 USA Louis Unser
1946 USA Louis Unser

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

http://www.ppihc.com/