Piccadilly Line (linka metra v Londýně)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Piccadilly Line
Souprava stojící ve stanici Hounslow West .
Schéma po otevření stanice Heathrow Terminal 5 .
Nástupiště stanice Piccadilly Circus .
Vchod do stanice Piccadilly Circus .
Interiér soupravy z roku 1973 .
Pohled ze soupravy na nástupiště stanice Covent Garden .
Interiér stanice Arsenal. Tradiční kachličkované zdi nesou ještě starý název stanice - Gillespie Road.
Nástupiště stanice Russel Square .
Souprava přijíždějící do stanice Acton Town .
Zatím nejnovější stanice v síti - Heathrow Terminal 5 .
Soupravy Piccadilly a Metropolitan Line ve stanici Uxbridge .

Piccadilly Line je jedna z linek londýnského metra, na mapách je označena tmavě barvou a prochází Londýnem ve směru severovýchod-západ. V centru se nachází hluboko pod zemí, přičemž její úseky v okrajových částech města se nacházejí na povrchu. Je to třetí nejvytíženější linka v síti.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Piccadilly Line vznikla jako Great Northern, Piccadilly & Brompton Railway (GNP & BR), což byla jedna z několika železnic společnosti Underground Electric Railways Co of London Ltd, jejíž ředitel byl Charles Yerkes, který však zemřel dříve, než se jeho plány staly skutečností.

V roce 1902 se objevilo před parlamentem 26 návrhů zákonů, které hovořily o povolení umístit železnici v Londýně hlouběji do podzemí. Několik z nich navrhovaly konkurenční trasy a uložilo aby Parlamentní výbor o tom rozhodl. Nakonec to vyhrála dnešní Piccadilly Line.

Odsouhlasený návrh zahrnoval sloučení dvou navrhovaných podzemních železnic - Great Northern and Strand Railway (GN & SR) a Brompton and Piccadilly Circus Railway (B & PCR), a převzetí plánovaného podzemního úseku mezi stanicemi South Kensington a Earl's Court na District Railway (návrh byl schválen v roce 1897, ale nikdy se neuskutečnil). V návrhu byl zahrnut i spojovací úsek mezi stanicemi Piccadilly Circus a Holborn.

První úsek Great Northern, Piccadilly & Brompton Railway byl oficiálně otevřen 15. prosince 1906 mezi stanicemi Finsbury Park a Hammersmith.

30. listopadu 1907 byl otevřen krátký úsek, který se větví od hlavní trati ve stanici Holborn a směřoval do stanice "Strand" (později Aldwych). Tento úsek byl plánován jako poslední na Great Northern, Piccadilly & Brompton Railway před sloučením s Brompton and Piccadilly Circus Railway. V roce 1905 (a znovu také v roce 1965) bylo navrženo prodloužit tento krátký úsek dále na jih pod Temži do stanice Waterloo, ale tato eventualita však nebyla nikdy provedena. Přestože měl dva zvláštní tunely, od roku 1918 byl východní tunel uzavřen a v západním začala jezdit kyvadlová doprava.

1. července 1910 byl schválen zákon o sloučení Great Northern, Piccadilly & Brompton Railway a další železnice společnosti Underground Electric Railways Co of London Ltd (Baker Street & Waterloo Railway, Charing Cross, Euston & Hampstead Railway a District Railway) do jednoho celku - London Electric Railway Company.

10. prosince 1928 byla otevřena nová stanice na Piccadilly Circus, která zahrnovala podpovrchový vestibul a 11 eskalátorů. Toto byl začátek důležitého vývoje železnic - tedy komplexní program rozšiřování stanice na základě rozšíření Piccadilly Circus.

Prodloužení do Cockfosters[editovat | editovat zdroj]

V 20. letech se na tehdejší konečné stanici Finsbury Park začalo objevovat vážné zahlcení, protože cestující museli přestoupit na povrchovou dopravu směr severní a severovýchodní Londýn. Proto bylo navrženo co nejdříve prodloužit trasu buď směrem na Tottenham a Edmonton nebo na Wood Green a Palmers Green. Začátek 30. let byl obdobím hospodářského úpadku a tak z důvodu snížení nezaměstnanosti vláda uvolnila své finanční prostředky. Hlavní bod návrhu bylo prodloužení směrem na sever do Cockfosters. V plánu bylo také postavit stanici mezi dnešními Manor House a Turnpike Lane na křižovatce ulic Green Lanes a St Ann's Road v Harringey , ale výstavbu zastavil Frank Pick, který se domníval, že tramvajová a autobusová doprava je zde dostatečná. Avšak větrací šachta v podobném stavebním stylu jako ostatní stanice v té době je viditelná dodnes. Prodloužená trať měří 12 km (7,7 mil), z toho v tunelu vede trať jen po jih stanice Arnos Grove. Celkové náklady na výstavbu činily 4 miliony liber a trať byla prodloužena na 3 etapy:

Prodloužení na západ[editovat | editovat zdroj]

Na mnoha stanicích z tohoto prodlouženého úseku je patrný stavební styl Art Deco navržen Charlesem Holden.

Victoria Line[editovat | editovat zdroj]

Během projektování trasy Victoria Line bylo navrženo, že stanici Manor House by měla převzít Victoria Line a dále byly plánované nové přímé tunely z Finsbury Parku do stanice Turnpike Lane, čímž by se zkrátila doba cesty za do Londýn a. Tento návrh byl nakonec zamítnut kvůli možnému nepohodlí cestujících, které by bylo způsobeno během přestavby, jakož i kvůli vysoké ceně nových tunelů. Nicméně, Piccadilly Line byla výstavbou i tak zasažena, a to zejména ve stanici Finsbury Park. Vlaky směrem do centra byly přesměrovány přes nově postavené tunely, kde využívali nástupiště, na kterém byl umožněn přímý přestup na Victoria Line (dříve nástupiště využívala Northern City Line). Tyto práce definitivně ukončily v roce 1965 a soupravy ve směru do centra začaly jezdit v nových tunelech 3. října 1965, tři roky před otevřením prvního úseku Victoria Line.

Prodloužení na letiště Heathrow[editovat | editovat zdroj]

V roce 1975 byl otevřen nový podpovrchový úsek Hounslow West - Hatton Cross, přičemž se stanice Hounslow West přesunula do podzemí. Dále, v roce 1977 byla trasa prodloužena na letiště Heathrow, s prvotním názvem stanice Heathrow Central (dnes Heathrow Terminals 1, 2, 3), protože v roce 1984 byl otevřen jednosměrný okruh na jih do stanice Heathrow Terminal 4.

Od 7. leden a 2005 do 17. září 2006 trať přes Heathrow Terminal 4 uzavřely, aby mohly propojit tunely do budoucí stanice Heathrow Terminal 5, kde bude jezdit každý druhý vlak (ostatní půjdou přes stanici Heathrow Terminal 4). V létě 2006 byla na krátkou dobu Piccadilly Line zkrácena do stanice Hatton Cross z důvodu napojení tunelů v Heathrow Terminals 1, 2, 3 a náhradní autobusová doprava jezdila do obou stanic - Heathrow Terminals 1, 2, 3 a 4. Toto prodloužení je také nazývané "PiccEx" (skrat.:Piccadilly Line Extension) a novou stanici spolu s terminálem otevřeli 27. března 2008.

Teroristické útoky 7. července 2005[editovat | editovat zdroj]

7. červenec a 2005 se souprava na trase Piccadilly Line stala terčem sebevražedných bombových atentátníků. Bomba vybuchla ve vrcholící ranní špičce o 8.50 BST (British Summer Time - Britský letní čas) mezi stanicemi King's Cross St Pancras a Russell Square. Bomba byla součástí koordinovaných útoků v Londýně a byla synchronizována s dalšími třemi bombami - 2 vybuchly na Circle Line a 1 v autobuse na Tavistock Square. Poměrně malá trhavina byla ukryta v batohu a všichni 4 atentátníci při výbuchu zahynuli. A právě tato bomba měla za následek nejvíce mrtvých - 21. Evakuace se ukázala jako nejobtížnější, protože Piccadilly Line se nachází hluboko pod zemí a bylo tam těžké dostat záchranářů. Během zbytku dne byla celá trasa uzavřena. Okrajové části trasy otevřeli následující den 8. červenec a (soupravy nejezdily mezi Hyde Park Corner - Arnos Grove) a plná provoz zahájila 4. srpen a, 4 týdny po výbuchu.

Viz také: Výbuchy v Londýně 7. července 2005

Vozový park[editovat | editovat zdroj]

Jako vlastně téměř na všech trasách londýnského metra, i na Piccadilly Line jezdí jen jeden typ souprav, a to z roku 1973. Šestivozové soupravy jsou natřeny v barvách londýnského metra - v červené, modré a bílé. Ve špičce je na plný provoz linky potřeba 76 souprav z celkového počtu 88 a jen jedna souprava byla vážně poškozena při teroristických útocích 7. červenec a 2005. I když byl vozový park nedávno zrekonstruovaný, do roku 2014 se plánuje zcela vyměnit stávající soupravy za nové. V minulosti zde jezdily i soupravy z let 1959, 1956, 1938, 1923 a 1906.

Soupravy jsou deponované ve dvou depech - v Northfields (přístup ze stanic Northfields a Boston Manor) a v Cockfosters (přístup ze stanic Oakwood a Cockfosters). Odstavné koleje se nacházejí v stanicích South Harrow, Arnos Grove, Rayners Lane, Down Street, Wood Green, Hyde Park Corner, Acton Town a Uxbridge.

Aktuální obsluha[editovat | editovat zdroj]

Intervaly souprav na Piccadilly Line mimo špičku:

  • 10 min. Cockfosters - Heathrow Terminal 5 (přes Heathrow Terminals 1, 2, 3)
  • 10 min. Cockfosters - Heathrow Terminal 4 (a zpět přes Heathrow Terminals 1, 2, 3)
  • 20 min. Cockfosters - Uxbridge
  • 20 min. Cockfosters - Rayners Lane
  • 10 min. Arnos Grove - Northfields

Polovina souprav do Uxbridge se otáčí již ve stanici Rayners Lane - interval 10 min. je mezi stanicemi Acton Town a Rayners Lane a interval 20 min. mezi Rayners Lane a Uxbridge (tento úsek je doplňován Metropolitan Line).

Pozdě večer spoje končí už ve stanici Oakwood namísto pravidelně konečné v Cockfosters.

Trasa[editovat | editovat zdroj]

Poznámka: Za názvem stanice se nachází datum otevření, případně datum jejího zavření a také její případný původní název. 

Větev Cockfosters[editovat | editovat zdroj]

Povrchový úsek[editovat | editovat zdroj]

Podpovrchová úsek[editovat | editovat zdroj]

Původní úsek[editovat | editovat zdroj]

Prodloužení do Hounslow a Uxbridge[editovat | editovat zdroj]

Linka se zde rozděluje na dvě větve - do Uxbridge a na letiště Heathrow.

Větev Heathrow[editovat | editovat zdroj]

Povrchový úsek[editovat | editovat zdroj]

Podpovrchová úsek[editovat | editovat zdroj]

Větev Uxbridge[editovat | editovat zdroj]

Uzavřené stanice[editovat | editovat zdroj]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Závěrečná píseň skupiny The Feeling na albuTwelve Steps and Homez roku 2006 je nazvána Blue Piccadilly.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]