Philippe-Antoine d'Ornano

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Philippe-Antoine d'Ornano
Narození 17. ledna 1784
FRA Ajaccio
Úmrtí 13. října 1863
FRA Vincennes
Občanství Francie
Povolání politik a voják
Ocenění Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq11593470, Maršál Francie, Medaile svaté Heleny, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq1313340 a velkokříž Řádu čestné legie
Manželka Maria Walewska
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrabě Philippe-Antoine d'Ornano, rodným jménem Filippo Antonio Ornano, (*17. ledna 1784 v Ajacciu – †13. října 1863 ve Vincennes) byl francouzským generálem, pairem, maršálem a na sklonku života guvernérem Paláce invalidů v Paříži.

Život[editovat | editovat zdroj]

Filippo Antonio Ornano byl synem Lodovica Antonia Ornana (17441816) a Isabelly Marie Buonaparte (17491816). Skrze matku byl tedy bratrancem Napoleona I. V letech 17991800 sloužil v Itálii a účasnil se expedice na Santo Domingo. V období let 18051808 sloužil ve Velké armádě (Grande Armée ďAllemagne) a byl odvelen s 5. dragounským plukem do Španělska. 5. května 1811 byl přímo na bitevním poli u Fuentes de Onoro jmenován brigádním generálem. V roce 1812 se účastnil ruské kampaně a vyznamenal se v bitvě u Borodina. Téhož roku byl povýšen na divizního generála. V bitvě u Krasného byl těžce raněn a vlastní lidé jej považován za mrtvého. Život mu čirou náhodou zachránil jeho pobočník Delaberg. Při tažení v roce 1813 velel gardovým dragounům a po smrti maršála Bessierese velel celé gardové kavalerii.

V roce 1816 se hrabě d'Ornano oženil s ovdovělou hraběnkou Marií Walewskou, bývalou milenkou Napoleona. Jejich manželství ovšem nemělo dlouhého trvání, neboť jeho žena následující roku, v průběhu šestinedělí, zemřela. Syn, Rodolphe Auguste d'Ornano, kterého hraběnka porodila, zajistil, že rod d'Ornano nevymřel po meči. Posledním potomkem rodiny byl Michel d'Ornano (†1991), který byl dvakrát ministrem kultury Francie. V roce 1829 se Hrabě Philippe-Antoine vrátil do aktivní služby a byl jmenován inspektorem 2. a 4. divize v Tours. O čtyři roky později (1832) se podílel na potlačení povstání ve Vendée a byl uveden do sněmovny pairů. V roce 1848 obdržel velení 14. divize, ale zdravotní stav mu nedovolil, aby se této funkce ujal. Odešel tedy do výslužby. Od roku 1849 působil jako poslanec za Indre-et-Loire a pomáhal při státním převratu Napoleona III. Díky této pomoci se stal senátorem a byl vyznamenán velkokřížem Čestné legie. Po smrti generála Exelmanse byl zvolen velkokancléřem Čestné legie. 24. května 1853 byl jmenován do funkce guvernéra pařížské Invalidovny. V den převozu ostatků Napoleona I. z Chapelle Saint-Jerome do Invalidovny (2. dubna 1861) byl povýšen do hodnosti maršála Francie. O 18 měsíců později zemřel.