Phalaenopsis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Phalaenopsis

Phalaenopsis - habitus rostliny
Phalaenopsis - habitus rostliny
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: jednoděložné (Liliopsida)
Řád: chřestotvaré (Asparagales)
Čeleď: vstavačovité (Orchidaceae)
Rod: můrovec (Phalaenopsis)
Blume, 1825

Rod Phalaenopsis (česky někdy nazývaný můrovec) z čeledi vstavačovité je nejčastěji pěstovaným rodem orchidejí. V rámci rodu Phalaenopsis rozlišujeme asi 60 různých druhů, které jsou převážně epifytické a příležitostně litofytní. Jejich přirozený výskyt je v oblastech tropické Asie, Číny, Indie, Nepálu, Indonésie, Nové Guinei a severovýchodní Austrálie. Některé druhy nalezneme na Červeném seznamu z roku 1997 jako ohrožené nebo zranitelné.

Stanoviště[editovat | editovat zdroj]

V přírodě rostou tyto orchideje převážně jako epifyty na kmenech a větvích stromů, řidčeji i na kamenném podkladu.

Anatomie a morfologie rostliny[editovat | editovat zdroj]

Šedo-stříbrný kořen se zeleným vzrostným vrcholem

Kořen[editovat | editovat zdroj]

Kořeny jsou uzpůsobené k přichycení k podkladu. Jsou pevné, hladké, silné a na povrchu mají vrstvu odumřelých buněk nazývající se velamen, která jim dává šedo-stříbrnou barvu. Tyto buňky jsou naplněné vzduchem. Slouží jako ochrana před mechanickým poškozením či spálením od slunce. Ve chvíli, kdy velamen nasákne vodu, zprůhlední a zezelená. Velamen nekryje vzrostný vrchol kořene, který je celý zelený a velmi citlivý vůči svému okolí.

Stonek a listy[editovat | editovat zdroj]

Phalaenopsis patří mezi monopodiální skupinu rostlin, které mají pouze jeden krátký stonek, který je redukovaný a nese tmavě zelené listy. Vyrůstající listy jazykovitého tvaru jsou masité, na povrchu kožovité. Mohou dorůstat do délky až 40 cm. Na kvalitu listů má znatelný vliv umístění rostliny.

Listy jazykovitého tvaru

Květy a semena[editovat | editovat zdroj]

V období květu vynese rostlina stvol se 4 – 10 květy, které vyrůstají z pupenů většinou ve střední části stvolu. Květy různých pestrých barev svým tvarem připomínají motýla a jsou bilaterálně symetrické. Každý květ se sestává ze šesti okvětních lístků ve dvou trojčetných kruzích. Vnější kruh se skládá ze tří lístků zvané sepaly (kališní) a vnitřní kruh má taktéž tři lístky zvané petaly (korunní). Spodní petal se od ostatních liší tvarem a nazývá se labellum (pysk). Slouží jako přistávací plocha pro opylovače. Uprostřed květu nad labellem se nachází kolumna (sloupek) nesoucí bliznu a prašníky, které jsou označovány jako brylky kvůli pylu utvářeného do „hrudek“. Po opylení a dozrání tobolkovitého semeníku, jenž v době zralosti praskne, se uvolní drobná semínka bělavé či žlutavé barvy. Semena patří mezi nejmenší na světě - na jeden gram můžeme počítat až milion semen.

Květ s popisem jednotlivých částí
Bíle zbarvený květ

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Phalaenopsis se rozmnožuje hlavně generativním způsobem. Ke správnému uchycení a klíčení semen pomáhají symbiotické houby. Většina těchto hub patří mezi stopkovýtrusné, nejčastěji se objevuje rod Rhizoctonia. Po vyklíčení semene se vytvoří pouze malé vláskovité kořínky a k plnému růstu se „odhodlají“ až ve chvíli, kdy se propojí s myceliem symbiotických hub. Symbiotické houby slouží jako hlavní zdroj výživy pro vyvíjející se rostlinu.

Hybridy[editovat | editovat zdroj]

Zahradnictví a jiné obchodní domy nabízejí širokou škálu barev a velikostí hybridů těchto rostlin. Hybridy jsou přizpůsobené k amatérskému pěstování. Díky tomu se rod Phalaenopsis stal jednou z nejprodávanějších pokojových rostlin.

Novinkou na trhu je orchidej zvaná 'Blue Mystique'. Jak z názvu vyplývá, jedná se o Phalaenopsis s blankytně modrou či tyrkysovou barvou květu. Tohoto zbarvení se podařilo docílit díky speciálnímu přírodnímu barvivu, jež bylo vynalezeno extra pro Phalaenopsis americkou společností SilverVase. Barvivo se aplikuje do stvolu těsně před vyvinutím poupat. Díky tomu listy orchideje nejsou modré, ale zelené, a tak zbarvení rostliny vypadá přirozeně.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ZOUN, Mgr. Martin. Orchideje - druhy vhodné pro pěstování v domácích podmínkách. [s.l.] : Computer Press, a.s., 2008. 303 s. ISBN 978-80-251-2135-1.  
  • ERFKAMP, Joachim. Orchideje. [s.l.] : Euromedia Group, k.s., 2008. 96 s. ISBN 978-80-242-2093-2.  
  • RÖLLKE, Frank. Orchideje. [s.l.] : Jan Vašut, s.r.o., 2007. 127 s. ISBN 978-80-7236-497-8.  
  • MARINELLI, Janet. Rostliny. [s.l.] : Euromedia Group, k.s., 2006. 512 s. ISBN 80-242-1579-9.