Pečenga
| Pečenga Пече́нга | |
|---|---|
 Konstantin Korovin: Rybářské lodě na Pečenze (1894) | |
 znak .png) vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 69°33′14″ s. š., 31°13′36″ v. d. |
| Nadmořská výška | 0–305 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+3[1] |
| Stát |  Rusko |
| Federální okruh | Severozápadní |
| Oblast | Murmanská |
.svg) Murmanská oblast na mapě Ruska | |
  Pečenga | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 150,55 km² |
| Počet obyvatel | 2 021 (2023 ▼) |
| Hustota zalidnění | 13,4 obyv./km² |
| Etnické složení | Rusové (85 %), Ukrajinci, (6 %), Bělorusové a další |
| Náboženské složení | převážně pravoslavné křesťanství |
| Správa | |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | +7 8152 |
| PSČ | 183000-183099 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pečenga (rusky Пече́нга/Pečenga, norsky Petsjenga, finsky a švédsky Petsamo, severosámsky Beahcán, skoltskou sámštinou Peäccam) je sídlo městského typu s asi 2 000 obyvateli v Murmanské oblasti v Pečengském rajónu v Rusku.
Geografie[editovat | editovat zdroj]
Pečenga se nachází na řece Pečenga, 120 km severozápadně od Murmansku, na hranici s Norskem a Finskem u Barentsova moře.
Sídlo je zařazeno na seznamu sídel Murmanské oblasti podléhající časté hrozbě lesních požárů.[2]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Ruské období[editovat | editovat zdroj]
Oblast byla původně osídlena Sámy. V roce 1533 byl při ústí řeky Pečengy založen Pečengský klášter a oblast se stala součástí Archangelské gubernie.
Pečengský klášter byl založen svatým Trifonem, který se snažil pokřesťanštit sámské obyvatelstvo. V roce 1572 obývalo klášter asi 50 mnichů. Roku 1583 byl klášter zničen Švédy. Území bylo následně osidlováno Pomory a jinými Rusy. V roce 1885 byl klášter obnoven, aby šířil pravoslaví mezi Laponci.
Roku 1920 po smlouvě z Tartu připadla Pečenga Finsku.
V roce 1916 byla započata výstavba silnice ze Sodankylä přes Ivalo do přístavu Liinahamari, která byla dokončena roku 1931. Pečenga byla od té doby turisticky vyhledávanou destinací, protože se stala jediným přístavem u Barentsova moře dosažitelným automobilem.
Finské období[editovat | editovat zdroj]
V polovině ledna 1918 začala finská vojska pronikat na ruské území se záměrem obsadit východní část Karélie. V březnu 1918 prohlásil Pehr Evind Svinhufvud jako regent nově vzniklého Finska, že jeho země je připravena uzavřít mír s Ruskem podle Brestlitevského míru, pokud Východní Karélie, část Murmanské železnice a celý poloostrov Kola budou finské. Protože na to Rusko nepřistoupilo, vyhlásilo Finsko dne 15. května 1918 válku, během které obsadilo i oblast Pečengy, která nikdy předtím Finsku nepatřila. Mírová tartuská smlouva podepsaná v roce 1920 potvrdila, že Pečenga připadne nezávislému Finsku.
V roce 1921 byly v Pečenze objeveny zásoby niklu. Roku 1934 pak začala těžba francouzskými a kanadskými společnostmi.
Během zimní války okupoval Pečengu Sovětský svaz. Po následné mírové smlouvě z Moskvy z roku 1940 připadla SSSR jen část Rybářského poloostrova (finsky Kalastajasaarento).
V roce 1941, během pokračovací války, byla Pečenga využívána nacistickým Německem jako základna pro útoky na Murmansk. Roku 1944 Pečengu opět okupovala Rudá armáda.
Poválečné období[editovat | editovat zdroj]
Pařížskou smlouvou z roku 1946 připadla Pečenga opět Sovětskému svazu.
V současnosti je Pečenga stále důležitou oblastí díky nezamrzajícímu přístavu v Liinahamari a díky zásobám niklu. Po válce SSSR zvýšil jeho těžbu, což mělo špatné dopady na životní prostředí.
V kultuře[editovat | editovat zdroj]
- Román Porodní bába (2011) finské spisovatelky Katji Kettu se odehrává v roce 1944 v Pečenze[3]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Pečenga ve 30. letech 20. století -
Pečenga v roce 2015 -
Pečengský kostel (rok 2015) -
Budovy pečengského kláštera (rok 2014) -
Pečengský klášter (rok 2014)
.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky)
- ↑ Об утверждении перечня населенных пунктов Мурманской области, подверженных угрозе лесных пожаров от 26 мая 2014 - docs.cntd.ru. docs.cntd.ru [online]. [cit. 2022-03-26]. Dostupné online.
- ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Porodní bába - Katja Kettu | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2022-03-26]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pečenga na Wikimedia Commons
