Rudolf Manoušek
Manouškové jsou významný český zvonařský rod. Zvony začal v r. 1900 odlévat Rudolf Manoušek (1881 – 1951). Zpočátku spolupracoval s brněnskou zvonárnou rodu Hillerů, od r. 1913 vedl v České (okres Brno-venkov) vlastní podnik. Zpočátku odlévá zvony především pro Slovensko, ale postupně rozšiřuje svůj trh. V r. 1928 si Manoušek osvojil technologii restaurování puklých zvonů, takže už je nebylo nutné přelévat. Svařování puklin je snadnější a hlavně umožňuje zachovat historicky cenné zvony.
Přesto se dílna ve 30. letech dostala do finančních problémů, a proto Manoušek její činnost dočasně pozastavil. Mezitím, v r. 1934, už vlastní zvonárnu založil jeho syn Rudolf ml. (1909-1994). Za II. světové války dílnu Rudolfa st. převzal František Michera, jehož jméno pak firma nesla po válce (První moravská zvonárna Michera a spol.). V r. 1947 ji Rudolf st. definitivně opustil a šel pracovat do dílny svého syna. Obě zvonárny byly v r. 1948 znárodněny.
Dílna Manoušků byl včleněna do Závodů umělecké kovovýroby. Po smrti otce v r. 1951 byl Rudolf ml. přeložen do Prahy a nad odléváním zvonů v Brně mu byl svěřen pouze externí dohled, v 60. letech byla výroba zvonů zcela ukončena.
Nicméně Rudolf Manoušek si v r. 1967 založil novou dílnu v Praze na Zbraslavi. S prací na zvonech mu pomáhala i jeho žena Květa a syn Ing. Petr Rudolf Manoušek. Ten se ujal vedení dílny v r. 1988 a firma funguje až dodnes. Do nečekaných potíží se dostala při povodních v r. 2002, kdy byla zvonárna zcela zatopena a její činnost na Zbraslavi se již nepodařilo obnovit. Petr Manoušek mezitím externě pracoval v několika jiných evropských zvonárnách, v r. 2006 se podílel na odlití největšího zvonu světa, který se při zvonění rozhoupává. Japonský zvon o hmotnosti přes 36 tun, zavěšený u města Gotenba na ostrově Honšu, vyrobila nizozemská zvonárna Royal Eijsbouts v Astenu.
Dílna Manoušků za dobu své existence vyrobila a zrestaurovala několik tisíc zvonů, podílela se mj. na opravě pražské loretánské zvonkohry nebo pořízení nového srdce pro největší český zvon Zikmund.
Pro město Praha v rámci projektu "Evropské město kultury" v roce 2000 sestavila Pražskou mobilní zvonohru s 57 zvony. Ta je v současné době přímo v jejich majetku poté, co město Praha odstoupilo od ústní dohody. Kvůli nutnosti vrátit vyplacené zálohy nakonec Manouškovi museli prodat svůj rodinný dům. Objekt zvonárny na Zbraslavi zůstává stále neopraven z nepřekročitelných, čistě administrativních důvodů mimo možnosti vlastníka. Zvony:
- 1970 - čtyři zvony pro kostel sv. Mikuláše v Týništi nad Orlicí
- 1971 - dva zvony pro kostel Neposkvrněného Početí Panny Marie v Uherském Brodě
- 1973 - jeden zvon pro kostel Navštívení Panny Marie v Lomnici
- 1974 - jeden zvon pro kostel Zvěstování Páně v Úvalech
- 1975 - jeden zvon pro kostel sv. Kateřiny Alexandrijské ve Mříčné
- 1981 - tři zvony pro kostel sv. Tomáše v Praze na Malé Straně
- 1981 - jeden zvon pro kostel Panny Marie Vítězné v Praze na Malé Straně
- 1982 - jeden zvon pro kostel sv. Jakuba v Poniklé
- 1984 - jeden zvon pro baziliku Nanebevzetí Panny Marie v Praze na Strahově
- 1984 - dva zvony pro kostel Nejsvětější Trojice v Chýnově
- 1988 - 1991 - tři zvony pro kostel Nanebevzetí Panny Marie v Trhových Svinech
- 1991 - jeden zvon pro kostel sv. Petra a Pavla v Semilech
- 1992 - jeden zvon pro chrám Matky Boží před Týnem v Praze
- 1992 - dva zvony pro kostel Nejsvětějšího Srdce Páně v Praze na Vinohradech
- 1992 - jeden zvon pro kostel sv. Petra a Pavla v Mělníku
- 1993 - 2000 - čtyři zvony pro kostel sv. Petra a Pavla v Horažďovicích
- 1995 - dva zvony pro kostel sv. Václava v Praze na Smíchově
- 1995 - tři zvony pro kostel sv. Prokopa v Praze Braníku
- 1996 - dva zvony pro kostel sv. Jiří v Bludově
- 1999 - dva zvony pro kostel sv. Petra a Pavla v Ledči nad Sázavou
- 2000 - tři zvony pro kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Vyšším Brodě
- 2002 - tři zvony pro kostel sv. Vavřince ve Vrchlabí
- 2004 - dva zvony pro kostel sv. Prokopa v Sobčicích
Obsah |
Odkazy[editovat]
Literatura[editovat]
- KONEČNÝ, Stanislav. Zvony v Poličce a na Poličsku. Polička: 1999.
- MANOUŠEK, Rudolf. Studie k dějinám zvonů. IN: Slévárenství 1966 / 8, s. 305 – 310.
- SUCHOPÁREK, Karel. Zvonaři Manouškové - tři generace. IN: Slévárenství 1978/8, s. 335-7, Praha.
Související články[editovat]
Externí odkazy[editovat]
- Rudolf Manoušek - video z cyklu České televize Na plovárně
