Peter Sloterdijk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Peter Sloterdijk
Narození26. června 1947 (76 let)
Karlsruhe
Povolánífilozof, televizní moderátor, spisovatel, vysokoškolský učitel, kulturolog a libretista
Alma materMnichovská univerzita
Hamburská univerzita
Wittelsbašské gymnázium v Mnichově
Tématafilozofie
OceněníErnst Robert Curtius Award (1993)
Friedrich-Märker-Preis (1999)
Cena Sigmunda Freuda za vědeckou prózu (2005)
Čestný odznak Za vědu a umění (2005)
Cena Cicero Rednerpreis (2008)
… více na Wikidatech
VlivyMartin Heidegger
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Peter Sloterdijk v roce 2009 (autor: Kurt Steinhausen Fotografie)

Peter Sloterdijk [pétr slotrdajk] (26. června 1947 Karlsruhe) je německý filosof, publicista a spisovatel.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Sloterdijk, jehož otec byl Holanďan a matka Němka, studoval filosofii, germanistiku a historii v Mnichově a v Hamburku a 1971 promoval prací o strukturalismu jako hermeneutice. Následovaly práce o M. Foucaultovi a jeho teorii dějin a o autobiografii v předválečném Německu. V letech 1978-1980 žil v ašrámu Osho v Indii a pak jako nezávislý spisovatel. Roku 1983 vydal knihu Kritika cynického rozumu, která se stala bestsellerem a proslavila ho. Následovaly četné další knihy o současných masových společnostech, například o problému drog nebo terorismu, o Nietzschem, Heideggerovi a Derridovi, o budoucnosti Evropy a o náboženských konfliktech.

Od roku 1992 přednášel estetiku a filosofii na Vysoké škole designu v Karlsruhe a od roku 1993 také na Akademii výtvarných umění ve Vídni, kde je od roku 2001 profesorem filosofie kultury a teorie médií. Od téhož roku je také rektorem Vysoké školy designu v Karlsruhe a od roku 2002 moderuje pravidelný pořad německé televize Ve skleníku: filosofický kvartet, věnovaný aktuálním otázkám společnosti. Kromě toho byl hostujícím profesorem v New Yorku, v Paříži a na ETH v Curychu. Za své eseje a nekonvenční filosofické postoje byl vyznamenán řadou cen v Německu a Rakousku.

Myšlení[editovat | editovat zdroj]

Sloterdijk originálním způsobem kombinuje akademickou filosofii s esejistickou fantazií, vtipem a sklonem k nadsázce. Jednou z jeho vůdčích myšlenek je odpor proti všem dualismům, jež podle něho nepatřičně oddělují, co patří k sobě. Ve svém největším díle Sféry I.–III. (1998–2004) se snaží přivést takové postoje k rozhovoru v „prostorech koexistence“, jež pak také analyzuje. Od „mikrosfér“ jako je mateřské lůno, jež se snažíme během života nahrazovat různými ochrannými institucemi a „makrosférami“ jako jsou národy a státy, Sloterdijk ukazuje, že bez nich nemůžeme žít. Jiným velkým tématem je globalizace, kterou Sloterdijk nevidí jako naprostou novinku, neboť je dávno připravena antickým myšlením i zámořskými objevy.

V eseji Pravidla pro lidskou ZOO (Regeln für den Menschenpark, 1999), kterou Sloterdijk chápe jako odpověď na Heideggerův Dopis o humanismu, představuje civilizace a kultury jako skleníky pro kultivaci lidských bytostí. Jako pečujeme o ohrožené druhy v přírodě, neměli bychom zapomenout na péči o Aristotelovo zóon politikon, člověka jako společenskou bytost. Téma lidského „chovatelství“ vyvolalo v Německu prudké reakce a dokonce i obvinění z rasismu, které Sloterdijk stejně rozhořčeně odmítá.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Sloterdijk, P., Na jedné lodi. Pokus o hyperpolitiku. Olomouc 1997
  • Sloterdijk, P., Procitne Evropa? Olomouc 1997
  • Marqard, O. – Sloterdijk, P., Pluralita, skepse, tonalita. Brno 1998
  • Sloterdijk, P., Kritika cynického rozumu. Bratislava 2013

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obecné[editovat | editovat zdroj]

Interview[editovat | editovat zdroj]