Peter Handke
| Peter Handke | |
|---|---|
 | |
| Narození | 6. prosince 1942 (81 let) Griffen |
| Povolání | spisovatel, filmový režisér, scenárista, překladatel, dramatik a prozaik |
| Alma mater | Univerzita Štýrský Hradec |
| Žánr | román, povídka, poezie, divadlo, esej, scénář, deník, báseň a divadelní hra |
| Významná díla | Spílání publiku Úzkost brankáře při penaltě Nežádané neštěstí Zvláštní žena Short Letter, Long Farewell … více na Wikidatech |
| Ocenění | Cena Gerharta Hauptmanna (1967) Literaturpreis des Landes Steiermark (1972) Cena Georga Büchnera (1973) Schillerpreis der Stadt Mannheim (1973) Prix Georges-Sadoul (1978) … více na Wikidatech |
| Manžel(ka) | Libgart Schwarzová (1967–1994) Sophie Semin (od 1995) |
| Děti | Amina Handke Léocadie Handke |
| Vlivy | Georges Bernanos Samuel Beckett William Faulkner Franz Kafka Karl Kraus |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Peter Handke (* 6. prosince 1942, Griffen, Rakousko) je rakouský spisovatel, básník, dramatik a překladatel. V roce 2009 byl oceněn literární Cenou Franze Kafky[1][2] a roku 2014 Mezinárodní Ibsenovou cenou.[3][4]
Život
Narodil se 6. prosince 1942 v malé vesničce v rakouských Korutanech jako nemanželský syn. Matka měla slovinský původ po svém otci. Biologický otec Handkeho byl vojákem, nacistický zaměstnanec banky Erik Schönemann.
Předtím, než se Handke narodil, vzala si matka ještě jednoho vojáka, po kterém je Handke pojmenovaný, Adolfa Bruna Handkeho. Handke se pravdu o svém biologickém otci dozvěděl krátce před svojí maturitní zkouškou.
Handkeho rodina žila v Berlíně, jeho otec nemohl avšak v sovětské okupační zóně najít práci, a proto se celá jeho rodina krátce před sovětskou blokádou západního Berlína vrátila do jeho rodné vesnice Griffen.
Měl se stát knězem, ale odešel z katolického semináře. Studoval humanistické gymnázium v Klagenfurtu, posléze právnickou fakultu v Grazu. Studium však v roce 1965 ukončil. Ve svých 22 letech se začal zabývat literární tvorbou. Od roku 1966 žil v Düsseldorfu. Zde žil se svojí partnerkou Libgart Schwarz. Po dvou letech se pár odstěhoval do Berlína, kde se jim narodila dcera Amina. V Berlíně strávila rodina dva roky a poté se přestěhovala do Paříže. V tomto období zažíval pár manželskou krizi.
Do roku 1978 žil Handke v Paříži, poté se odstěhoval do rakouského Salzburgu, který v roce 1987 na tři roky opustil, neboť hodně cestoval. Od roku 1990 žije v Chaville nedaleko Paříže.
Krátce poté, co se přestěhoval do Frankfurtu[zdroj?], se seznámil se svojí druhou manželkou, francouzskou herečkou Sophií Semin. Mají společně dceru Leocardii. Své manželství oficiálně uzavřeli v roce 1995.
Zpočátku měl Handke kritický postoj k literární tvorbě, který byl podobný beatnickému hnutí. Jeho dílo bylo podobné novým formám mladé západní opozice 60. let 20. století. Byl kritický vůči skupině 47. Handke byl citlivý vůči násilí a autoritám ve společnosti. Dílo je ovlivněno utrpením občanů v nacistických dobách. V rakouské literatuře je znám především díky svému experimentálnímu dramatu.
Dílo
V roce 1966 vydal svůj první román Sršni. Následovalo množství dalších knih, v českém překladu vyšly např. Úzkost brankáře při penaltě (1970), Nežádané neštěstí (1972), Zvláštní žena (Die linkshändige Frau, 1976, zfilmováno 1977; v doslovném překladu v češtině poněkud zavádějící, nepřiléhavě znějící Levačka či Žena levačka), román-esej Tři pokusy, Dějiny psané tužkou, Za temné noci vyšel jsem ze svého tichého domu (1997) a další.
Už od sedmdesátých let spolupracoval s Wimem Wendersem, zvláště se proslavil jako autor některých částí scénáře, zejména básnických monologů, ve filmu Nebe nad Berlínem (například Lied Vom Kindsein /Když dítě bylo dítětem/ z tohoto filmu později zhudebnil i Handkeho oblíbený hudebník Van Morrison.)
Jeho rané experimentální drama Spílání publiku z roku 1966 uvedlo pod názvem Spílání publiku 2010 Divadlo Komedie (režie: Dušan D. Pařízek, premiéra: 10. září 2010).
Přehled děl (výběr)
Díla jsou řazena chronologicky od nejstaršího po nejmladší dle data vydání originálu.
Dílo dostupné v českém překladu
- Sebeobviňování (Selbstbezichtigung, 1966)
- vyšlo v souboru Západoněmecké moderní drama, sestavila a k vydání připravila Jitka Bodláková, jednotlivé hry z německého originálu přeložili Jitka Bodláková a Jiří Stach, Praha: Orbis, 1969
- Spílání publiku (Publikumsbeschimpfung, 1966)
- z německého originálu přeložila Jitka Bodláková, Praha: Artur, 2012
- uvedeno ve světové premiéře v režii Clause Peymanna
- Úzkost brankáře při penaltě (Die Angst des Tormanns beim Elfmeter, 1970)
- z německého originálu přeložil Petr Janus, Praha: RUBATO 2013
- roku 1972 zfilmováno, režie: Wim Wenders, ORF, WDR
- Krátký dopis na dlouhou rozloučenou (Der kurze Brief zum langen Abschied, 1972)
- vyšlo v souboru Nežádané neštěstí, Praha: Odeon, 1980
- Nežádané neštěstí (Wunschloses Unglück, 1972)
- vyšlo v souboru Nežádané neštěstí, Praha: Odeon, 1980
- Hodina opravdového vnímání (Die Stunde der wahren Empfindung, 1975)
- vyšlo v souboru Nežádané neštěstí, Praha: Odeon, 1980
- Zvláštní žena (Die linkshändige Frau, 1976)
- z německého originálu přeložila Alena Ságlová, Jesenice u Prahy: ASA 2000, 1997
- roku 1977 zfilmováno Wim Wenders
- Za temné noci jsem vyšel ze svého tichého domu (In einer dunklen Nacht ging ich aus meinem stillen Haus, 1997)
- z německého originálu přeložila Helena Milcová, Praha: Prostor, 1999
- Don Juan (ve vlastním podání) (Don Juan (erzählt von ihm selbst), 2004)
- z německého originálu přeložila Věra Koubová, Praha: Prostor, 2006
- Velký pád (Der große Fall, 2011)
- z německého originálu přeložila Věra Koubová, Praha: RUBATO 2013
Další díla
Vzhledem k tomu, že Peter Handke s oblibou experimentuje s formami a žánry, je následující rozřazení jeho textů pouze orientační.
Lyrika
- Das Ende des Flanierens. Gedichte (1977)
- Deutsche Gedichte (1969)
- Die Innenwelt der Außenwelt der Innenwelt (1969)
- Über die Dörfer (1981) - dramatická báseň, čtvrtá část tetralogie Langsame Heimkehr
- Gedichte (1987)
Próza
- Die Hornissen (1966, Sršni) - román
- Begrüßung des Aufsichtsrates (1967)
- Der Hausierer (1967) - román
- Langsame Heimkehr (1979, Pomalý návrat domů)
- Die Lehre der Sainte-Victoire (1980) - pokračování Langsame Heimkehr
- Kindergeschichte (1981) - třetí část tetralogie Langsame Heimkehr
- Der Chinese des Schmerzes (1983)
- Die Wiederholung (1986, Opakování)
- Die Abwesenheit. Ein Märchen (1987, Nepřítomnost. Pohádka) - zfilmováno v režii autora 1992
- Nachmittag eines Schriftstellers (1987, Spisovatelovo odpoledne)
- Mein Jahr in der Niemandsbucht. Ein Märchen aus den neuen Zeiten (1994, Můj rok v zátoce nikoho) - román
- Lucie im Wald mit den Dingsda. Mit 11 Skizzen des Autors (1999)
- Der Bildverlust oder Durch die Sierra de Gredos (2002, Ztráta obrazu aneb Přes Sierra de Gredos) - román
- Die morawische Nacht. Erzählung (2008, Moravská noc)
- Immer noch Sturm (2010, Stále ještě bouře), roku 2011 též v podobě divadelní hry
- Die Obstdiebin oder Einfache Fahrt ins Landesinnere (2017, Zlodějka ovoce aneb Jednosměrná jízdenka na venkov)
Divadelní a rozhlasové hry, filmové scénáře
- Kaspar (1967, Kašpar)
- Das Mündel will Vormund sein (1969), režie: Claus Peymann, Theater am Turm
- Der Ritt über den Bodensee (1971, Jízda na koni přes Bodamské jezero)
- Stücke 1 (1972, Hry 1)
- Stücke 2 (1973, Hry 2)
- Wind und Meer. Vier Hörspiele (1970, Vítr a moře. Čtyři rozhlasové hry)
- Chronik der laufenden Ereignisse (1971)
- Die Unvernünftigen sterben aus (1973), režie: Horst Zankl, Zürich: Theater am Neumarkt, 1974
- Chybný pohyb, též Falešný pohyb (Falsche Bewegung, 1975), filmový scénář, režie: Wim Wenders, moderní adaptace Goethova díla Viléma Meistera léta učednická
- Nebe nad Berlínem (Der Himmel über Berlin, 1987), filmový scénář, společně s Wimem Wendersem a Richardem Reitingerem, režie: Wim Wenders
- Das Spiel vom Fragen oder Die Reise zum sonoren Land (1989), světová premiéra: Wiener Burgtheater, režie: Claus Peymann[5]
- Hodina, ve které jsme o sobě nevěděli (Die Stunde, da wir nichts voneinander wußten (1992, světová premiéra: Wien, Burgtheater, 1992, režie: Claus Peymann, česky uvedlo Divadlo Komedie
- Die Theaterstücke (1992, Hry)
- Die Kunst des Fragens (1994, Umění dotazování)
- Zurüstungen für die Unsterblichkeit. Königsdrama, režie: Claus Peymann, Wien, Burgtheater, 1997
- Die Fahrt im Einbaum oder Das Stück zum Film vom Krieg (1999), světová premiéra: Wiener Burgtheater
- Proč kuchyň? (Warum eine Küche?, 2003), napsáno původně ve francouzštině, později autorem přeloženo do němčiny
- Zpracováno v roce 2017 v Českém rozhlasu jako rozhlasová dramatizace. Překlad: Zuzana Augustová, hudba: Tomáš Vtípil, dramaturgie: Renata Venclová, hráli: Lucie Trmíková a David Prachař, režie Aleš Vrzák.[6]
- Podzemní blues (Untertagblues. Ein Stationendrama, 2003), v češtině hru roku 2011 uvedlo Divadlo Komedie v režii Dušana Pařízka, ústředních rolí v této inscenaci se ujali Martin Finger a Boleslav Polívka[7]
- Spuren der Verirrten (2007)
- Bis dass der Tag euch scheidet oder Eine Frage des Lichts (2009)
- Immer noch Sturm (2011), roku 2010 též v podobě románu
- Krásné dny v Aranjuez (Die schönen Tage von Aranjuez, 2012), roku 2016 zfilmováno Wimem Wendersem
- Die Unschuldigen, ich und die Unbekannte am Rand der Landstraße (2015)
Adaptace
- Geschichten aus dem Wienerwald, Ödön von Horváth (1970) - převyprávění
Eseje, proslovy, publicistické články
- Ich bin ein Bewohner des Elfenbeinturms (1972, Jsem obyvatelem věže ze slonoviny)
- Versuch über die Müdigkeit (1989)
- Versuch über die Jukebox (1990)
- Versuch über den geglückten Tag. Ein Wintertagtraum (1991)
- Abschied des Träumers vom Neunten Land (1991)
- souborné vydání „pokusů“: Drei Versuche. Versuch über die Müdigkeit. Versuch über die Jukebox. Versuch über den geglückten Tag (1992)
- Mündliches und Schriftliches. Zu Büchern, Bildern und Filmen 1992–2000 (2002)
- Die Tablas von Daimel. Ein Umwegzeugenbericht zum Prozeß gegen Slobodan Milosevic (2005)
- Versuch über den Stillen Ort (2012)
- Versuch über den Pilznarren: Eine Geschichte für sich (2013)
Deníky, zápisníky, cestopisy
- Das Gewicht der Welt. Ein Journal (1977, Tíha světa) - deník
- Die Geschichte des Bleistifts (1982)
- Phantasien der Wiederholung (1983)
- Noch einmal für Thukydides (1990)
- Langsam im Schatten. Gesammelte Verzettelungen 1980–1992 (1992)
- Eine winterliche Reise zu den Flüssen Donau, Save, Morawa und Drina oder Gerechtigkeit für Serbien (1996)
- Sommerlicher Nachtrag zu einer winterlichen Reise (1996) - text má charakter na pomezí cestopisné reportáže a eseje
- Am Felsfenster morgens. Und andere Ortszeiten 1982–1987 (1998)
- společně s Lisl Pongerovou: Ein Wortland. Eine Reise durch Kärnten, Slowenien, Friaul, Istrien und Dalmatien (1998)
- Unter Tränen fragend. Nachträgliche Aufzeichnungen von zwei Jugoslawien-Durchquerungen im Krieg, März und April 1999 (2000)
- Gestern unterwegs. Aufzeichnungen November 1987 bis Juli 1990 (2005)
Souborná vydání textů
- Prosa, Gedichte, Theaterstücke, Hörspiele, Aufsätze (1969)
- Als das Wünschen noch geholfen hat. Gedichte, Aufsätze, Texte, Fotos (1974)
- Der Rand der Wörter. Erzählungen, Gedichte, Stücke (1975, Okraj slov. Povídky, básně, hry)
Překlady
Handke přeložil do němčiny díla následujících autorů: Adonis, Aischylos, Dimitri T. Analis, Bruno Bayen, Emmanuel Bove, René Char, Jean Genet, Georges-Arthur Goldschmidt, Julien Green, Gustav Januš, Patrick Modiano, Florjan Lipuš, Walker Percy, Francis Ponge, William Shakespeare, Sofokles
Odkazy
Reference
- ↑ Společnost Franze Kafky. Cena Franze Kafky (2009). iLiteratura.cz [online]. 2009-06-22. Dostupné online. ISSN 1214-309X.
- ↑ KRIST, Tomáš. Cenu Franze Kafky obdržel rakouský spisovatel Peter Handke. lidovky.cz [online]. 2009-10-27 [cit. 2010-09-08]. Dostupné online.
- ↑ Controversial writer wins €300,000 Ibsen award. The Irish Times [online]. 2014-03-21. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ EHRENBERGER, Jakub. Od Streeruwitzové po Schnitzlera: Rakouská literatura v roce 2014. iLiteratura.cz [online]. 2015-02-19. Dostupné online.
- ↑ HENRICHS, Benjamin. Bei einem Dichter wundermild. Zeit [online]. 1990-01-26. Dostupné online. (německy)
- ↑ VENCLOVÁ, Renata. Peter Handke: Proč kuchyň? [online]. Český rozhlas, 2017-11-05 [cit. 2017-11-05]. Dostupné online.
- ↑ Podzemní blues zaostří na společenský marasmus. Česká televize [online]. 2011-06-27. Dostupné online. Srov. též DRTILOVÁ, Zuzana. Smířlivé Podzemní blues je skvělé. Mladá fronta Dnes. 2011-06-28, s. 7.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Peter Handke na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Peter Handke
- Peter Handke na german.about.com
- Peter Handke na Kinoboxu
- Peter Handke v Internet Movie Database (anglicky)
