Perník

Perník
Složení
	med, perníkové koření, melasa a pšeničná mouka
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Perník je sladké pečivo tmavě hnědé barvy, jehož původní receptura se skládala z medu, mouky a pepře. Právě pepř dal vzniknout slovu perník, původně peprník. Postupně se recepty začaly upravovat: nyní těsto často tvoří směs pšeničné a žitné mouky, mléka, vajec, karamelizovaného cukru a medu. Těsto je kořeněno skořicí a zázvorem, občas také hřebíčkem, badyánem, kardamomem, muškátovým oříškem, anýzem a levandulí. Po smíchání by se těsto mělo nechat odležet, aby mohlo fermentovat. Při průmyslové výrobě trvá tato doba několik týdnů. Těsto na domácí vánoční perníčky by se mělo připravovat měsíc dopředu.

Podoby perníku[editovat | editovat zdroj]

Perníkové těsto se často vykrajuje do různých tvarů: vyrábějí se perníky kulaté, velmi častým motivem je perníkové srdce, zvířátka nebo třeba půllitr. Po upečení se tyto perníky zdobí barevnými cukrovými polevami nebo čokoládou. Zdobené perníky jsou jedním z druhů tradičního vánočního cukroví. Průmyslově se vyrábějí perníky slepované – dva pláty perníku jsou marmeládou slepeny k sobě a zality v čokoládové polevě. Z plátků perníku se slepují a skládají i složitější tvary: nejčastějším motivem je perníková chaloupka, inspirovaná známou pohádkou.

Zcela originální místní variantou perníku jsou miletínské modlitbičky, které vyrábějí pouze dvě pekařské dílny v podkrkonošském městě Miletíně.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Tradičně se perník vyráběl v hanzovních městech jako výraz jejich úspěchu a kontaktu se světem. Kvůli ceně koření byl perník velkým luxusem. Z hanzovních měst byl perník hojně vyvážen do vnitrozemí. Tradice výroby perníku dosud přetrvává v Brémách, Mnichově, Norimberku, Amsterdamu, Lutychu, Klaipėdě, Gdaňsku a Toruni. V Česku je nejznámější pardubický perník. Recept na něj pocházel původně z Hradce Králové, ale tehdejší majitel pardubického panství Vilém z Pernštejna jej koupil.^[1]

Specifické vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Perník byl dovážen na velké vzdálenosti a z toho důvodu se vyráběl tak, aby během těchto dlouhých cest neutrpěla jeho kvalita. Za svou trvanlivost vděčí jednak hojnému podílu koření, jednak tvrdosti a suchosti. Díky tomu je možno jej skladovat na chladném a suchém místě i několik měsíců.