Perm

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o geologickém období. O ruském městě pojednává článek Perm (město).
Geologická období (zjednodušeno)
počátek před dneškem a délka trvání v milionech let
eon éra perioda p d
 fanerozoikum   kenozoikum  kvartér 
(čtvrtohory) 		3 3
neogén 23 20
paleogén 66 43
 mezozoikum 
(druhohory) 		křída 145 79
jura 201 56
trias 252 51
 paleozoikum 
(prvohory) 		perm 299 47
karbon 359 60
devon 419 60
silur 444 24
ordovik 485 42
kambrium 539 54
proterozoikum

(starohory)

neoproterozoikum ediakara 635 96
kryogén 720 85
tonium 1000 280
mezoproterozoikum 1600 600
paleoproterozoikum 2500 900
archaikum (prahory) 4031 1531
hadaikum 4567 536

Perm je geologickou periodou prvohor (paleozoikum) a je součástí eónu fanerozoika. Počátek permského útvaru se klade 298 milionů let (Ma) zpět do minulosti a jeho spodní hranice je vymezena ve stratotypu u Aidaralašského potoka v Jižním Uralu v severním Kazachstánu – 50 km od města Akťubinsk, kde je hranice vymezena výskytem konodonta Streptognathodus „wabaunsensis“ či Streptognathodus isolatus. Konec permu a začátek triasu je určen ve stratotypu v Mej-šan, okresu Čchang-sing (Changxing), provincii Če-ťiang, Čína – 31°3′ s. š., 119°46′ v. d., kde nastupuje konodont druhu Hindeodus parvus v evoluční linii Hindeodus latidentatus – Hindeodus parvus – Isarcicella isarcica ve vrstvě 27c. Konec permu je kladen 252 milionů let (Ma) zpět.

Útvar perm dostal název podle města Perm v Rusku. Pojmenoval ho tak britský geolog sir Roderick Murchison ve čtyřicátých letech 19. století, když studoval horniny z tamní oblasti.

Zástupci permských fosílií

Dělení permu se stále vyvíjí, nicméně se obecně dělí na starší spodní perm (autun a saxon) a mladší svrchní perm (thuring). Dnes se přihlíží k novým nálezům, a perm se proto dělí na tři oddělení cisural (assel, sakmar, arktinsk, kungur), guadalup (road, word, capiten), loping (wuchiapig, changsing). Ve starší literatuře se kontinentální sedimenty spodního permu označují jako červená jalovina, svrchního permu jako zechstein. V alpsko-karpatské oblasti jsou detritické sedimenty nazývány verrucano. V severní Americe byl pro kontinentální spodní perm vyčleněn stupeň dunkard, pro mořský wolfcamp a leonard. Permské horniny jsou většinou pevninské červené a mělké mořské usazeniny.

Paleogeografie

Oproti karbonu se rozložení kontinentů příliš nemění. Na jižním pólu se nacházela Antarktida, na severním Kamčatka. Přiblížení Gondwany k severoatlantickému kontinentu umožnilo migraci zástupců fauny i flóry. Na jejím severním okraji se v pásmu od Tibetu přes Írán do Turecka táhly riftové systémy v podobě mikrokontinentů. Klima se stává stále sušším (až pouštního rázu), o čemž svědčí červená barva sedimentů a četná ložiska evaporitů. Začínají ustupovat gondwanské ledovce a na konci permu jsou ledovce pouze na australském kontinentu. V oblasti dochází k mořské transgresi a nastupuje mírné klima, velmi příznivé pro uhlotvornou vegetaci. Stejně příhodné podmínky nastaly i v severovýchodní Asii. Glossopterisová flóra proniká daleko na sever (na sibiřský štít) společně se zástupci obojživelníků a plazů.

Tektonika

Doznívá variské vrásnění ve slabých projevech sálské fázi v oblasti Evropy a na Urale. V severní Americe patří horotvorné pohyby v appalačské geosynklinále alleghanské orogenezi. Ve svrchním permu začíná i období vulkanického klidu, které přetrvává až do konce mezozoika. Vyvrásněním uralské geosynklinály dochází ke spojení evropského a sibiřského kontinentu.

Život v Permu

Fauna

Pokračuje vývoj velkých foraminifer (mají i horninotvorný význam). Vymírají tabulátní a čtyřčetní koráli stejně jako stromatopory. Nastává konec dominantního postavení brachipodů v bentické fauně (Productacae, Neospirifer, Dielasma). Početné útesy tvoří mechovky. Stratigraficky významní zůstávají goniatiti (Properrinites, Medlicotta, Araxoceras), většina však během permu vymírá. Hojní jsou mlži, a to i sladkovodní, objevují se první praví amoniti. Koncem permu vymírají trilobiti, mizí i některé skupiny hmyzu (Palaeodictyoptera), jejich místo zaujímají jiné – brouci, motýli. Velmi hojní byli ostnokožci, hlavně lilijice a poupěnci.
Perm je obdobím všeobecného rozvoje obratlovců. V moři převládají žraloci a zástupci rodu Palaeonisida, kteří měli šupiny kosočtverečného tvaru pokryté silnou vrstvou pevné hmoty zvané ganoin. Kostry těchto ryb patří mezi nejčastější paleontologické nálezy obratlovců (v ČR v boskovické brázdě a podkrkonošské pánvi). Ke konci permu téměř vymírají krytolebci (první nálezy jejich koster v ČR pocházejí z roku 1872 od Černé Hory. Bohaté naleziště objevil Josef Augusta v roce 1924 v okolí Bačova u Letovic). Známý je také severoamerický rod Diplocaulus s charakteristickou "bumerangovitou" hlavou. Pod názvem Saurichnites jsou dochovány stopy krytolebců v bahně permských močálů.
Nejdůležitější skupinou se však stávají plazi. Většina patří dvěma řádům – Captorhinomorpha a Pelycosauria. První představuje nejprimitivnější plazy (býložravé i masožravé). Postupně se rozděluje na dvě větve, z nichž jedna vede přes savcovité plazy k savcům a člověku, druhá k dosud žijícím ještěrkám a želvám. Ve svrchním permu Afriky se objevuje řád Eosuchia, nevelcí, avšak pohybliví a draví ještěři, předchůdci dodnes žijící haterie (Sphenodon, Nový Zéland). Z řádu Pelycosauria se postupně vydělují tři větve. První z nich reprezentuje rod Varanosaurus, jehož zástupci žili převážně ve vodě a živili se rybami. Druhou zastupují býložravci rodu Edaphosaurus s charakteristickými trnovitými výběžky obratlů. Masožravý rod Dimetrodon ze spodního permu Severní Ameriky (rovněž s "hřbetní plachtou") je typickým zástupcem větve třetí.

Dimetrodon grandis

Řád Pelycosauria během permu mizí v severní Americe, zatímco v Africe a Asii se z něho vyvíjí řád Therapsida. Jeho zástupci měli tělo pokryté srstí a byli teplokrevní. Byli menšího vzrůstu, měli však již řádu progresívních znaků, kterými se blížili savcům (diferenciace chrupu, menší počet kostí lebky, redukce délky a počtu žeber, končetiny dobře přizpůsobené chůzi apod.). Typickým představitelem byl například býložravý Dicynodon či dravý Cynognathus.

Dicynodon ze spodního permu jižní Afriky

Flóra

Ve spodním permu má stále karbonských ráz s převahou výtrusných a kapraďosemenných rostlin. Naopak ve svrchním permu již dominují nahosemenné rostliny, které jsou předzvěstí nové etapy ve vývoji rostlin – mezofytika. Výtrusné rostliny náleží plavuním, přesličkám (Sigillaria, Calamites), zejména v kontinentálních sedimentech jsou hojné kapradě a kapraďosemenné rostliny (Callipteris). Na kontinentu Gondwana pokračuje vývoj glossopterisové flóry prakticky beze změn. K významným rodům angarské flóry na Sibiři patří Angaropteridium, v Číně je dominující rod Gigantopteris. Z jehličnanů jsou významné rody Lebachia, Ernestiodendron ve spodním permu, ve svrchním Ullmania a Voltzia. Rychlá silicifikace v suchém aridním klimatu často vedla ke vzniku prokřemenělých stromů (araukaritů).

Regionální rozšíření

Asie

Větší část je tvořena tzv. angarskou pevninou, nacházející se severně od mobilní oblasti Tethydy. V limnických pánvích pokračovala sedimentace z karbonu. Vrstvy jsou uhlonosné díky mírnému vlhkému klimatu. Významné jsou kuzněcká, tajmyrská a tunguzská pánev. Zásoby uhlí v tunguzské pánvi se odhadují na miliardy tun. Mobilní oblast Tethys se táhla od Egejského moře přes Krym, Kavkaz, Írán a Himálaje do Indonésie, kde se rozdělovala na severní větev vedoucí přes Japonsko na Sibiř a jižní, pokračující přes Nový Zéland a Antarktidu do jihoamerických And. V oblasti měl perm mořský vývoj s hojnými karbonáty (typická oblast je ostrov Timor).

Severní Amerika

Doznívá alleghanská orogeneze v appalačské oblasti. V mezihorských pánvích sedimentují červené písčité vrstvy. Střední a jižní část kontinentu pokrývají mělké mořské pánve, zasahující z Mexického zálivu. Typickou oblastí je Texas s mocností uloženin až 2000 metrů. Ve spodním permu převažují faunisticky bohaté vápencové facie, ve svrchním útesy, lagunární facie s evapority. Červeně zbarvené sedimenty se objevují s mořskou regresí na konci permu. V oblasti Kordiller patří permu významná ložiska fosfátů (vysrážených za pomocí mikroorganismů z hlubokomořských vod).

Vápencové vrstvy formace Anvil Spring, USA

Jižní Afrika a Jižní Amerika

Převažují kontinentální sedimenty s glossopterisovou flórou. Začínající oteplení zatlačuje ledovce a vytváří příznivé klima pro uhlonosné formace. Významné pánve jsou Karroo, konžská a brazilská. Na podložních ledovcových sedimentech spočívají limnické břidličné facie následované uhlonosnými vrstvami.

Západní Evropa

Červená jalovina, Darmstadt, Německo

Intermontánní pánve jsou zanášeny netříděnými klastiky s typicky červeným zbarvením. Spodní perm je doprovázen intenzívní vulkanickou činností. V Anglii se kontinentální limnické červené sedimenty nazývají pro podobu s devonem New Red Sandstone. Ve svrchním permu vniká mezi střední Anglii a Irsko pánev s mělkovodními klastickými a karbonátickými uloženinami. Na severu Německa a Polska sedimentují střídavě kontinentální a mořské vrstvy klastik (červená jalovina – Rotliegendes) s polohami evaporitů. V zechsteinu proniklo od SZ moře, přičemž v mělkých pánvích vznikla hospodářsky významná ložiska evaporitů (sádrovec, sůl kamenná, hořečnato-draselné soli) až 1000 metrů mocná. Sedimenty zechsteinu tvoří 4 cykly:

  • 1. zechsteinský slepenec, mansfeldské břidlice s Cu (Kupferschiefer), vápence (s bryozoovými útesy)
  • 2. po transgresi v teplém klimatu vznikala ložiska evaporitů stassfurtské skupiny
  • 3. + 4. mořské sedimenty se solnými ložisky tzv. dolnosaské skupiny, ke konci 4. cyklu s jílovci

Ve Francii byl dle autunské pánve nazván stupeň autun – pestré vrstvy s polohami šedých sedimentů (se zbytky kapraďosemenných rostlin, jehličnanů, ryb). V sárské pánvi reprezentují spodní perm skupina kuselská a lebašská. Konec spodního permu je provázen výlevy ryolitových láv s akumulacemi tufů.

Geologický profil sz. bazénem v Německu

Alpy

Nejúplnější sled je znám v Karnských Alpách – spodnopermské vápence, klastika, po hiátu (sálská fáze) brekcie, grödenské vrstvy, belerofontové vápence. Pestré klastické sedimenty v oblasti hory Monte della Verruca daly pojmenování těmto vrstvám verukáno.

Západní Karpaty

Kontinentální klastika červené barvy představují molasovou formaci. Sledy jsou velmi chudé na organické zbytky. Rozsáhlá vulkanická činnost zahrnuje přechod od kyselých (ryolity, dacity gemerika a veporika) po bazické členy (bazalty hronika).

Východní Evropa

Vyvrásnění uralské geosynklinály přesunulo sedimentační prostor do předuralské pánve, spojující moře Tethys s dnešní arktickou oblastí. Klastika mají mocnost až 5000 metrů. Tvoří se ložiska soli kamenné a draselných solí. Jedná se o klasickou oblast permu, kde byl poprvé vyčleněn jako samostatný geologický útvar (název podle města Perm).

Český masív

V pánvích většinou sedimentace navazuje na karbonskou. Polopouštní klima se střídalo s vlhčími obdobími, kdy se ukládaly šedé sedimenty a slojky uhlí). Prostor většiny pánví se postupně zmenšoval a nastává údobí peneplenizace Českého masívu.

Odkazy

Související články

Externí odkazy

Paleozoikum
Předchůdce:
karbon 		298 Ma–252 Ma
Perm 		Nástupce:
trias
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Perm&oldid=16111643“