Pentagon Papers

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Činnost dissentu v Indočíně, podle CIA – část Pentagon Papers

Jako Pentagon Papers je označována událost se zveřejněním zprávy stejného jména (oficiálně však nazvané United States – Vietnam Relations, 1945–1967: A Study Prepared by the Department of Defense – česky (Zahraniční) vztahy Spojených států a Vietnamu, 1945–1967: Studie připravená ministerstvem obrany (USA)) z dob amerického nasazení ve Vietnamské válce.

Kontext[editovat | editovat zdroj]

17. června 1967 založil tehdejší ministr obrany USA, Robert McNamara, „Vietnam Study Task Force“ – skupinu, jíž bylo přiděleno vypracování studie o Vietnamu z kontextu Vietnamské války. McNamara to zdůvodnil úmyslem sepsat encyklopedické dějiny této války. Skupina měla 36 analytiků – polovina z armády, polovina z řad civilních historiků a akademiků. Vedli je John McNaughton, Morton H. Halperin a Leslie H. Gelb. Pentagon Papers byly dokončeny a po McNamarově odchodu z ministerstva v roce 1968 odevzdány jeho následovníkovi, Clarku M. Cliffordovi, dne 15. ledna 1969 (5 dní před inaugurací prezidenta Richarda Nixona). Práce čítala cca 3000 stran analýz a 4000 stran původních vládních dokumentů. Byla vyhotovena v 15 kopiích o 47 svazcích a označena přídomkem Sensitive (citlivé – nejednalo se o konvenční úroveň „tajnosti“ ale spíše vyjádření obavy, že zveřejnění zprávy by postavilo oficiální místa do trapné situace).

Zveřejnění[editovat | editovat zdroj]

Studie „Pentagon Papers“ (proti vůli tehdejší administrativy) vyšly na veřejnost snahou tehdy 40letého Daniela Ellsberga, který se v roce 1969 dostal do analytické skupiny pověřené jejím vypracováním. Od října téhož roku se mu podařilo (za pomoci Anthony Russoa) postupně zfotokopírovat 43 z 47 jejích svazků a po marném jednání s několika lidmi z vlády (mezi nimi i Henry Kissingerem) začal v únoru 1971 jednat s reportérem Neilem Sheehanem z New York Times o zveřejnění výňatků v tomto deníku, ke kterému poprvé došlo 13. června toho roku. Ke zveřejnění podstatné části studio čítající 4100 stran[1] došlo přičiněním senátora Mikea Gravela (poněkud složitějším způsobem, pomocí vládního výboru, jehož vedl, a následováno slyšením na půdě Senátu a soudním případem, který s uplatněním principu svobody projevu de facto zajistil dekriminalizaci čtení „Pentagon Papers“). 13. června 2011 byly Pentagon Papers kompletně odtajněny (s výjimkou 11 slov)[2] a zveřejněny v několika hlavních knihovnách a archivech Spojených států amerických. V nedávné minulosti některá světová média Pentagon Papers a Daniela Ellsberga připomněli jako precedens ke kauze úniku citlivých diplomatických kabelogramů a jejich zveřejnění na WikiLeaks, ze kterého byl obviněn Bradley Manning (Ellsberg nebyl za zveřejnění Pentagon Papers obviněn, odsouzen ani vězněn).

Výňatky[editovat | editovat zdroj]

Studie odhalila, že Spojené státy schválně rozšířily válku do Kambodže a Laosu, eskalovaly konflikt o pobřežní přepady a útoky námořní pěchoty v Severním Vietnamu, z čehož nic nebylo publikováno v amerických zpravodajských médiích.

Asi nejbolestnější bylo odhalení v tom, že všechny čtyři americké garnitury zmíněného období (1945–1967), od Trumana k Johsonovi, podváděly americkou veřejnost (resp. byl značný rozdíl v tom, co jí tvrdily, a co skutečně dělaly). Například administrativa Johna Fitzgeralda Kennedyho měla v úmyslu svrhnout jihovietnamského vůdce Ngo Ninh Diema, Johnson se rozhodl válku rozšířit, přestože ve své prezidentské kampani z roku 1964 hlásal pravý opak. V kampani sbíral politické body osočováním svého tehdejšího oponenta o úřad, Barryho Goldwatera, z úmyslu bombardovat Severní Vietnam a přitom toto bombardování ještě před kampaní sám plánoval.

Jiný z příkladů je oběžník ministerstva obrany, uvádějící důvody, proč by Američané měli zůstat vojensky přítomni ve Vietnamu:

  • 70 % – aby odvrátili ponižující porážku
  • 20 % – aby nenechali Severní Vietnam a přilehlá území padnout do rukou Číny
  • 10 % – aby umožnili lidem Jižního Vietnamu těšit se lepšímu a svobodnějšímu životu
  • taktéž proto – aby povstali z této krize bez pošpinění ohledně metod, ke kterým přikročili
  • nikoli proto – aby „pomohli příteli“[3][4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. (anglicky)Complete text of the Gravel Edition of the Pentagon Papers with supporting documents, maps, and photos
  2. http://www.washingtonpost.com/blogs/federal-eye/post/pentagon-papers-released-how-they-did-it/2011/06/13/AGpOnMTH_blog.html
  3. http://www.airforce-magazine.com/MagazineArchive/Pages/2007/February%202007/0207pentagon.aspx
  4. Perlstein, Rick (2008). Nixonland: The Rise of a President and the Fracturing of America. Simon and Schuster. ISBN 9780743243025.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pentagon Papers na anglické Wikipedii.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]