Měna s nuceným oběhem

Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Tento článek potřebuje úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Konkrétní problémy: Podkapitoly sem nepatří, zato chybí historie. Celý článek přepsat.

Měna s nuceným oběhem je měna peněz s nuceným oběhem, fungující jako hlavní státní měna. Jako peníze s nuceným oběhem se označují peníze vytvořené mocí úřední, tedy takové peníze, jejichž hodnota je stanovena zákonem. V případě České republiky je měnou s nuceným oběhem koruna česká, kterou Zákon o České národní bance definuje v hlavě čtvrté, §12, §13, §16 pod pojmem „zákonné peníze“. Měna s nuceným oběhem se objevuje i pod názvy zákonná měna, fiat měna (obdobně fiat peníze), kde slovo fiat je ve významu rozkaz či nařízení (v angličtině) nebo budiž tak (v latině). Měna s nuceným oběhem je zákonné platidlo, neboť jí lze splácet úvěry a finanční obligace. Mezi měny s nuceným oběhem patří všechny současné státní/národní měny. Měny s nuceným oběhem mohou být kryty zlatem nebo jinými komoditami; od zrušení Brettonwoodského systému tomu však není. Výjimkou může být malý zlomek tzv. reprezentativních peněz, typicky mincí ražených ze zlata a stříbra. Některé měny s nuceným oběhem mohou fungovat nadnárodně (euro vydávané ECB), jiné může užívat více nezávislých států (např. americký nebo australský dolar).

Charakteristika

Určitým protikladem (současně však i alternativou) proti měně národní je doplňková měna. Rozdíl je například v rozsahu té které měny a v povinnosti jí platit určité položky v občansko-právních vztazích každého občana; některé doplňkové měny též nejsou zatíženy některými daněmi. Rozdíl po právní stránce (právní rámec zákonné měny) obsahuje mimo jiné:

• občan daného státu je automaticky účastníkem jeho peněžního systému v jeho měně
• daňový poplatník má povinnost platit daně v zákonné (fiat) měně
• při platbě pohledávky věřitel nemůže fiat měnu odmítnout
• každé peníze zákonem určené jako zákonné platidlo, jsou automaticky chápány jako peníze s nuceným oběhem
• zákaz kumulace a poškozování
• státní či soukromé banky (s patřičnou licencí) mají pověření vydávat zákonnou měnu coby bankovní kredit z úvěrových účtů, které u svých klientů vedou, nebo ji naopak přijímat k navýšení stavu účtu či splácení debetního úvěru
• Subjektem rozhodující, kdy a v jaké míře bude měna s nuceným oběhem emitována do systému, je centrální banka dané země. Ta tuto měnu fyzicky netiskne/nerazí, ale žádá o to třetí subjekt (státní mincovnu, tiskárnu bankovek).

Jiaozi je považována za první papírovou měnu

Historie

Související informace naleznete v článku Dějiny peněz.

V 10. století, čínská dynastie Song (960 – 1279) na území dnešní provincie S'-čchuan byla první vládou, která zavedla papírové bankovky (státovky), zvané jiaozi (/džaoci/, 交子). Byly vydány v několika hodnotách v určitém množství zlata, stříbra nebo hedvábí (které tehdy též fungovalo jako platidlo) a opatřeny byly vícero razítky proti padělání. Vládci dynastie počítali s tím, že každá z bankovek bude v oběhu tři roky, po nichž by měla být vyměněna za novou, ale poté, co jich vytiskli velké množství, jen malá část z nich se vrátila zpět, čímž se začala projevovat inflace. Vlády tedy vydaly několik nařízení, že jiaozi bude placena část daní, ale ani to nestačilo zachránit to, že jiaozi vypadly postupně z obliby. Dynastie Juan, která následovala po Song, již počítala s tím, že papírová měna bude součástí měnového systému v zemi. Zakladatel této dynastie, Kublajchán, dal za své vlády tisknout papírovou měnu zvanou Chao. V roce 1294 se tisk Chao pokusil zfalšovat perský ilchán Gejchalm, aby tak refungoval své prostopášné vládnutí, ale krátce poté byl zavražděn. V 13. století, ve svých zápiscích z cestování se důvěře v Chao zmiňuje a podivuje i cestovatel Marco Polo, pro něhož je princip zástupné hodnoty papírové měny cizí.

V Evropě bylo první vydání papírové měny zaznamenáno (Washingtonem Irvingem) ve Španělsku krátce během obléhání Granady (1482–1492). Za první evropskou emisi papírové měny je považován počin dánského vlivného obchodníka Johana Palmstrucha, spolu se založením Stockholmské banky království švédského v roce 1661. O 22 let později jejího příkladu následuje banka Amsterodamu.

Odkazy

Související články

• Centrální banka
• Doplňková měna
• Zákonné platidlo

Literatura

• Murray Rothbard: Peníze v rukou státu, Liberální institut, [1]
• Bernard Lietaer: Budoucnost peněz
• Josef Jílek: Peníze a měnová politika

Audiovizuální záznamy

• (anglicky) G. E. Griffin o Federální rezervní bance a obecně o centrálním bankovnictví, 2009 délka 42:15
• (česky) Co jsou FIAT peníze? Vysvětleno za 4 minuty