Pavlína Štorková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pavlína Štorková
Narození5. listopadu 1980 (43 let)
Kutná Hora
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavlína Štorková (* 5. listopadu 1980 Kutná Hora) je česká herečka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pavlína Štorková se narodila 5. listopadu 1980 v Kutné Hoře. Její rodiče jsou hudebníci ochotníci, oba zpívají, její matka hraje na klavír a varhany a otec na trumpetu. Pochází z početné rodiny, je jich pět (čtyři holky a poslední kluk). Vystudovala osmileté Biskupské gymnázium Hradec Králové. V roce 1998, když byla v septimě a připravovala se spolužáky vánoční besídku pro celou školu, jí její mladší spolužačka řekla, že by měla zkusit DAMU. V srpnu 1999, na celostátním setkání mladých na Svaté Hoře u Příbrami, se rozhodla, že se po prázdninách začne v královéhradeckých Jesličkách připravovat na přijímací zkoušky. V roce 2005 vystudovala DAMU (obor: Herectví alternativního a loutkového divadla) pod vedením Miroslava Krobota. Byla zakládající členkou Divadla Letí. Hostovala v Dejvickém divadle a v Pražském komorním divadle. V letech 20072015 byla členkou souboru Klicperova divadla v Hradci Králové. Od sezóny 2015/2016 je členkou Činohry Národního divadla[1].

V roce 2003 účinkovala v krátkém filmu Bespojení, v roce 2006 v krátkometrážním školním filmu Marta a Berta 26. A v roce 2007 ve filmu Tajnosti, kde hrála kamarádku dcery hlavní hrdinky. V roce 2009 hrála jednu z hlavních postav ve filmu Zoufalci, socioložku Lindu. V roce 2011 se objevila ve filmech Mamas & Papas a v Lidicích, kde hrála Jaruš. Hrála ve videoklipu Visacího zámku (Známka punku). V roce 2014 hrála v českém komediálním seriálu Čtvrtá hvězda pokojskou Alenu, která je tajně zamilovaná do šéfkuchaře Tichého, k němuž vzhlíží jako k největší kuchařské kapacitě.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Za rok 2008 byla nominována na Cenu Thálie za roli v Panně Orleánské. V širší nominaci na Cenu Thálie byla: za titulní roli v Richardovi III. (2012)[2], za roli Jenny v Žebrácké opeře (2013) a za roli Taťány v Evženu Oněginovi (2015)[3]. V roce 2014 získala cenu za nejlepší herecký výkon na Grand festivalu smíchu za roli Charlotty v Soudci v nesnázích.[4] Za rok 2016 získala Cenu divadelní kritiky a zároveň byla nominována na Cenu Thálie za roli Olgy Havlové v inscenaci Divadla Letí Olga (Horrory z Hrádečku).

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Rok Název Role Poznámky
2006 Marta a Berta 26 studentský film
2007 Tajnosti
2009 Zoufalci Linda
2010 Mamas & Papas
2011 Lidice Jaruš
Soukromé pasti televizní seriál, díl: „V síti“
2014 Čtvrtá hvězda Alena televizní seriál, 6 dílů
2015 Mamon Marie televizní seriál, 6 dílů
Vraždy v kruhu Konůpková televizní seriál, díl: „Duch zákona“
Případ pro exorcistu televizní seriál, 3 díly
2017 Kvarteto „Batrflaj“
2019 Hodinářův učeň Živa
2020 Šarlatán Adámkova matka
2021 Boží mlýny Jana Nováčková televizní seriál, díl: „Sekta“
2022 Arvéd Blanka
Specialisté Eva Lutovská televizní seriál, díl: Učitelka
Dáma a Král televizní seriál, díl: Jaký otec, taková dcera

Divadelní role, výběr[editovat | editovat zdroj]

DISK (KALD DAMU)[editovat | editovat zdroj]

Klicperovo divadlo[editovat | editovat zdroj]

Národní divadlo[editovat | editovat zdroj]

Divadlo Letí[editovat | editovat zdroj]

Dejvické divadlo[editovat | editovat zdroj]

Pražské komorní divadlo – Divadlo komedie[editovat | editovat zdroj]

Divadlo Ponec[editovat | editovat zdroj]

  • 2008 Braňo Mazúch: Fragmenty milostného diskurzu, Herečka, režie: Braňo Mazúch.

Městské divadlo Kladno[editovat | editovat zdroj]

A Studio Rubín[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Informační zpravodaj Národního divadla, číslo 1, září 2015, 133. sezona, 2015/2016, Národní divadlo, Praha, str. 13
  2. Divadelní noviny
  3. Archiv Cen Thálie. ceny-thalie.cz [online]. [cit. 2016-08-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-21. 
  4. Grand festival smíchu 2014

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VALTROVÁ, Marie. Herečka Pavlína Štorková [online]. Xantypa [cit. 2013-02-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-10-29. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]