Pavlík Morozov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pavel Morozov, oficiální portrét

Pavlík Morozov, vlastním jménem Pavel Trofimovič Morozov, (rusky Павел Трофимович Морозов, 14. listopadu 1918 Gerasimovka, Rusko3. září 1932 Gerasimovka, Sovětský svaz) byl ruský chlapec, z nějž sovětská propaganda vytvořila prototyp prosovětského hrdiny a mučedníka.

Pavlík Morozov v propagandě[editovat | editovat zdroj]

Podle podání sovětské propagandy Pavlík Morozov udal svého otce úřadům jako kulaka. Jeho otec byl pak poslán do Gulagu a Pavlík Morozov byl brutálně zavražděn vesničany.

Pavlík Morozov pocházel z chudé rodiny, žijící v nynější Sverdlovské oblasti, a byl předsedou základní organizace Mladých pionýrů ve vesnické škole. Byl komunistickou propagandou vykreslován jako fanatický stoupenec kolektivizace. Jeho otec byl oblíbeným předsedou místního sovětu a odpůrcem násilného združstevňování. Pavlík ho udal bezpečnostním úřadům a před soudem vypovídal o tom, že jeho otec falšoval dokumenty a podporoval kulaky. Rovněž obvinil své sousedy, že skrývali vypěstované obilí a neplnili státní dodávky v patřičné výši.

Případ Pavlíka Morozova byl symbolem protikladu křesťanské („Cti otce svého a matku svou“) a symbolem stalinské komunistické morálky („Buď bdělý a ostražitý“). Po celé období komunismu byl oficiálně dáván za vzor sovětským dětem i dětem v ostatních komunistických satelitech Sovětského svazu, jeho životopis od Vitalije Gubareva patřil mezi nepominutelnou školní četbu.

Jiné verze, realita[editovat | editovat zdroj]

Skutečný Pavlík Morozov (v čepici uprostřed nahoře) se spolužáky v roce 1930

Za Gorbačova byly údajně odtajněny spisy, které odhalují skutečný příběh, podle nějž Pavlíkův dědeček ukrýval v lese saně, které mu chtěl sovchoz zabavit, a Pavlík tento úkryt hlídal. Saně však chtěl ukrást též kdosi jiný, kdo hlídajícího Pavlíka zabil.[1] Pavlík byl údajně slabomyslný.

Jurij Družnikov, který byl průkopníkem v boření sovětského mýtu, přišel s tezí, že Pavlíka nezabili rozhořčení vesničané ani zloději, ale zabiják sovětské tajné policie OGPU Spiridon Kartašov (ve spolupráci s Pavlíkovým nevlastním bratrem Ivanem Potupčíkem, kandidátem bolševické strany) na pokyn šéfa OGPU a pravděpodobně se Stalinovým vědomím. Jiní publicisté a historici (např. Vladimír Bušin v listu Zavtra či britská historička Catriona Kelly v díle Comrade Pavlik: the rise and fall of a Soviet boy hero, Granta, 2005) této teorii oponovali.

Podle pořadu BBC o Pavkovi Morozovovi se věc měla tak, že Pavlík vůbec nefiguroval v procesu se svým otcem, protože v době, kdy byla zatčena a souzena skupina Morozov a spol. za padělání dokladů, Morozov starší již žil jinde - odešel od rodiny a naštěhoval se k jiné ženě ve vsi. Pavlík Morozov jako nejstarší muž v domácnosti se staral o hospodářství (a předpubertální děti berou úkoly vážně). Pavka se dostal do sporu se svým dědem, který chtěl zpět polnosti, které kdysi dal svému synovi - otci Pavky. K hádce došlo na veřejnosti a Pavka dědův požadavek příkře odmítl s tím, že by rodina přišla o obživu. Děd se urazil a Pavku zavraždil. Oba soudní spisy dosud existují, oba případy byly řešeny odděleně a profesionálně, propagandistická pověst je pravdivá jen v tom, že Morozov starší byl odsouzen za padělání dokladů a Pavka byl zabit svým dědem.[zdroj?]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. POVÍDÁNÍ OBECNÉ - 1: Radost ze zla – …agent, bonzák, donašeč, fízl, informátor, práskač, udavač, vejška… aneb Pavka Morozov, Neviditelný pes, 26. 3. 2007

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Seznam děl v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je Pavlík Morozov
  • Pavlík Morozov
  • Jurij Družnikov: Доносчик 001, или Вознесение Павлика Морозова, Overseas Publications Interchange Ltd., London, 1988, 264 pp., on line, 1968-1997