Pavel Šimek
| JUDr. Pavel Šimek | |
|---|---|
| Narození | 3. července 1917 Praha |
| Úmrtí | 27. června 2003 (ve věku 85 let) |
| Alma mater | Právnická fakulta Univerzity Karlovy |
| Povolání | politik, notářský koncipient, notář, soudní tlumočník, právník, tlumočník a státní úředník |
| Ocenění | čestný člen |
| Politická strana | Sociální demokracie |
| Nábož. vyznání | Českobratrská církev evangelická |
| Funkce | náměstek (synodní kurátor; 1950–1953) synodní kurátor (1959–1971) místopředseda (YMCA v České republice; 1994–1997) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Pavel Šimek (3. července 1917 Praha – 27. června 2003) byl český právník a dlouholetý synodní kurátor Českobratrské církve evangelické a předseda právního odboru synodní rady, právní poradce Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy.
.jpg)
Život[editovat | editovat zdroj]
Pavel Šimek působil jako notář ve Staré Boleslavi a v Praze; byl též soudním tlumočníkem většího počtu jazyků.
Synodním kurátorem ČCE byl zvolen roku 1950, na nátlak státních orgánů byl ovšem roku 1953 odvolán; opětovně byl zvolen roku 1959; roku 1962 se státní moc pokusila vynutit jeho rezignaci, ovšem neúspěšně. Na nátlak komunistické moci v roce 1971 na synodu svůj post již neobhajoval, a byl nahrazen Františkem Škarvanem.
Zasloužil se o obnovu České biblické společnosti v roce 1990. Aktivně působil v organizaci YMCA.
Většinu svého života zasvětil boji za svobodu církví v Československu. Stál za hnutím odporu v roce 1963 proti chystanému zákonu o rodině, kde měla být původně zakotvena povinnost k socialistické (ateistické) výchově. Po roce 1989 se aktivně zasadil o vracení církevního majetku ukradeného komunistickým režimem. Po změně režimu v roce 1989 byl také jmenován do vysoké úřednické funkce na tehdejším federálním úřadu vlády a stal se jedním z autorů zákona o církvích.
Byl zakládajícím členem Společnosti pro církevní právo, od roku 2000 jejím čestným členem. Při laudaciu proneseném předsedou společnosti zazněla následující slova:
„Vážený pane doktore, tato volba je vyjádřením úcty Společnosti k Vaší osobě a oceněním Vašich zásluh o svobodu církví v naší zemi. Hluboký symbolický význam lze spatřovat i v tom, že volba se konala v prostorách kláštera dominikánů v Praze, tj. jedné z budov, o jejíž vrácení původnímu vlastníku jste se zasadil právě před deseti lety, na jaře roku 1990, a pomohl tak odčinit křivdu, která byla právě před půlstoletím, v dubnu 1950, na řeholních společenstvích spáchána.“[1]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Společnost pro církevní právo [online]. [cit. 2011-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-12-19.
