Pavel Trtílek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pavel Trtílek
Pavel Trtílek v divadle Husa na provázku (2011)
Pavel Trtílek v divadle Husa na provázku (2011)
Narození6. září 1977 (46 let)
Československo Brno
Povolánídramatik, překladatel, pedagog
Alma materJAMU
Významná dílaPoslední večeře
Můj krásný svět
Pět set milionů Číňanů míří na západ hledat si nevěsty
Poslední kniha
Hamlet on the Road
OceněníCena Alfréda Radoka (2004)
[Lago Gerundo] (2010)
[Cena Konstantina Trepleva] (2011)
[Les Eurotopiques] (2012)
[Dráma 2013] (2014)
Spotkania na 27. Międzynarodowy Festiwal Teatru Lalek (2021)
Festiwal Szekspirowski w Gdańsku (2022)
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavel Trtílek (* 6. září 1977 Brno) je český dramatik, prozaik a pedagog Divadelní fakulty JAMU. Jeho divadelní hry jsou uváděny českými i zahraničními divadly. V roce 2013 vyšel jeho prozaický debut Poslední kniha.

V roce 2002 vystudoval divadelní dramaturgii na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně.[1] Od roku 2007 působí jako této fakultě jako pedagog v ateliéru dramaturgie a režie.

Je držitelem několika mezinárodních ocenění: Za hru Poslední večeře obdržel v roce 2004 v dramatické soutěži Cenu Alfréda Radoka, hry Špína, Můj krásný svět a Večer umělců se umístily ve finále této soutěže.[2] Za hru Pět set milionů Číňanů míří na západ hledat si nevěsty získal roku 2010 italskou cenu Lago Gerundo v kategorii současné evropské drama. V roce 2011 v divadle Husa na provázku převzal Cenu Konstantina Trepleva za hru Večer umělců. Hra Sestřičky zvítězila v roce 2012 na festivalu současné evropské dramatiky Les Eurotopiques ve francouzském Lille. V roce 2014 získal za hru Bezesná noc slovenské ocenění Dráma 2013 za nejlepší původní slovenskou a českou hru. Dramatický text Hamlet on the Road získal v roce 2021 obě hlavní ceny na mezinárodním festivalu Spotkania na 27. Międzynarodowy Festiwal Teatru Lalek (hlavní cena poroty "Grand Prix" a také cena diváků) a v roce 2022 na mezinárodním festivalu shakespearovských dramat Festiwal Szekspirowski w Gdańsku, kde Hamlet on the Road získal ocenění Prosperova kniha udělované Polskou Shakespearovskou společností za nejzajímavější scénické zpracování děl Williama Shakespeara (tato cena byla udělena v rámci festivalu historicky poprvé).

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Próza[editovat | editovat zdroj]

  • Poslední kniha (2013, Větrné mlýny)

Divadelní hry[editovat | editovat zdroj]

  • Romeo, Julie smog a hluk (2000)
  • Višňový smrad (2000, adaptace)
  • Strašlivá pravda vo babičce naší paní Božky Němcový (2001, persifláž)
  • Čingischán (2002)
  • Zabiju tě sekerou! (2002)
  • Poslední večeře (2003)
  • Átreovci (2004)
  • Můj krásný svět – spoluautor Jan Krupa (2005)
  • Pět set milionů Číňanů míří na Západ hledat si nevěsty (2005)
  • Největší básník jede stanovat s nejmenším básníkem (2006)
  • Sestřičky (2006)
  • Modelky – spoluautor Jan Krupa (2007)
  • Lékařská záhada nosu Federica da Montefeltra, vévody z Urbina (2008, divadelní mystifikace)
  • O králi, který proměnil svoji dceru ve zlato – spoluautor Jan Krupa (2008)
  • Vůně třešňových květů – spoluautor Jan Krupa (2010)
  • Večer umělců (2010)
  • Zaječov 1968 (2013, napsáno na objednávku Teatr.doc a mezinárodní organizace pro lidská práva Obščestvo memorial v Moskvě)
  • Bezesná noc (2014)
  • Vojtěcha Barchovského bol, zmar a skon (2014, muzikálová inscenace podle autorovy stejnojmenné básnické sbírky)
  • Služebníci Shakespearovi (2016, uvedeno pod názvem Like Shakespeare)
  • Čaroděj ze země Oz (2016, adaptace)
  • Brněnské krvák (2017, open-air)
  • Pipi Dlouhá punčocha (2018, adaptace)
  • Kráska a zvíře (2020)
  • Hamlet on the Road (2021)
  • Swing! Podle rytmu poznáte nás (2022)

Rozhlasové hry[editovat | editovat zdroj]

Překlady divadelních her[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Absolventi divadelní fakulty [online]. Jamu.cz [cit. 2024-01-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-09-06. 
  2. Archivovaná kopie. www.cenyalfredaradoka.cz [online]. [cit. 2008-05-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-17. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]