Pavel Peter Gojdič

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Blahoslavený
Pavel Peter Gojdič, O.S.B.M.
Spravedlivý mezi národy
VI. eparcha přešovský
CírkevŘeckokatolická církev
DiecézeArcheparchie prešovská
Jmenování11. dubna 1940
Heslo„Bůh je láska, milujme ho!“
Zasvěcený život
InstitutBasiliáni Svatého Josafata
Svěcení
Kněžské svěcení27. srpna 1911
Biskupské svěcení25. března 1927
světitel Dionýz Njaradi
1. spolusvětitel Constantine Bohacevskyj
2. spolusvětitel Josaphat Kocylovskyj, O.S.B.M.
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • Apoštolský administrátor prešovské eparchie (1926-1940)
  • Titulární biskup z Harpasa (1927-1940)
Osobní údaje
ZeměSlovensko
Datum narození17. července 1888
Místo narozeníRuské Pekľany
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí17. července 1960
Místo úmrtíLeopoldov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtírakovina
Místo pohřbeníKatedrálný chrám svatého Jana Křtitele
NárodnostSlovenská
Svatořečení
Začátek procesu17. prosince 1994
Beatifikace4. listopadu 2001
Náměstí svatého Petra
beatifikoval Jan Pavel II.
Svátek17.7.
Uctíván církvemiŘeckokatolická církev
Římskokatolická církev
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Blahoslavený Pavel Peter Gojdič (17. července 1888, Ruské Pekľany, Rakousko-Uhersko – 17. července 1960, věznice Leopoldov) byl řeckokatolický řeholník, biskup a mučedník, 6. eparcha prešovský. V roce 2001 jej papež Jan Pavel II. prohlásil za blahoslaveného, v roce 2008 mu komise při Jad vašem přiznala titul Spravedlivý mezi národy.

Život

Narodil se v rodině řeckokatolického kněze. Studoval teologii v Prešově a Budapešti a roku 1911 byl vysvěcený za kněze.

Kněz

Působil v Cigeľce, kde sloužil svou primici, a v Prešově. Vstoupil do kláštera baziliánů na Černečej Hore u Mukačeva, kde přijal řeholní jméno Pavel.

Dne 14. září v roce 1926 byl jmenován apoštolským administrátorem prešovské eparchie a v březnu roku 1927 byl v Římě vysvěcený na biskupa. V roce 1940 byl přes odpor vlády Slovenského státu jmenován eparchou (biskupem) prešovským.

Eparcha v časech Slovenského státu

Byl značně kritický k Tisovu režimu a ostře se stavěl proti jeho protižidovskému tažení, což bylo jednou z hlavních příčin otevřeného nepřátelství mezi řeckokatolickou církví a slovenskou vládou.[zdroj?]

V dopise, který odeslal pověřenci Burziovi v květnu 1942, vyzývá Svatý stolec, aby přiměl Tisa buďto k zastavení ukrutností páchaných na Židech, nebo (pokud by to nebylo možné) jej buďto přiměl odstoupit z čela Slovenského státu, nebo zbavil kněžství. Z dopisu je zřejmé, že tehdy ještě nevěděl, že jsou deportovaní Židé vyvražďováni.[1]

Gojdič později opakovaně veřejně protestoval proti ukrutnostem páchaných na Židech a vydávání Židů do rukou Třetí říše a tajně instruoval kněze a kláštery, aby Židům pomáhali a ukrývali je.

Eparcha v čase komunismu

Po únoru 1948 se postavil na odpor rozhodnutí KSČ spojit řeckokatolickou církev s pravoslavnou, v roce 1949 byl Gojdičovu ordinariátu přidělen vládní zmocněnec a on sám byl fakticky v domácím vězení.[2]

V roce 1950 zahájila československá vláda a její bezpečnostní složky akci P, během níž pozatýkaly řadu řeckokatolických duchovních včetně Pavola Gojdiče. Vyvrcholení akce přišlo 28. dubna 1950, kdy proběhl „Prešovský lžisobor“, biskup Gojdič byl zatčen a odvezen do internace a řeckokatolická církev byla násilím sloučena s pravoslavnou církví.[3]

V lednu roku 1951 byl spolu s dalšími duchovními (Ján Vojtaššák, Michal Buzalka) odsouzen ve vykonstruovaném procesu k doživotnímu vězení, ztrátě všech občanských práv a zaplacení pokuty ve výši 200 000 Kčs za údajnou velezradu a špionáž (rozsudek byl v plném rozsahu zrušen až v roce 1990).

Během následného krutého věznění mu bylo přislíbeno propuštění, pokud uzná spojení s pravoslavnou církví a (údajně) mu byl nabízen i post patriarchy. Odmítl. Zemřel na následky mučení a krutého věznění v den svých 72. narozenin ve věznici Leopoldov.

„ Gojdič byl ryzí duchovní člověk, velmi tichý, skromný, s pevnou vírou. Když jsme přišli do Leopoldova, dali nám umývat záchody po bachařích a Gojdič to dělal bez nadávání a s úžasnou pokorou. Už ve vězení byl ohromný světec a vynikal svou vzdělaností. “
— Bohumil Vít Tajovský[4]

Po smrti

Pohřben byl na vězeňském hřbitově, odkud byly jeho ostatky v roce 1968 převezeny do Prešova. Od roku 1990 jsou uloženy v sarkofágu v kapli prešovské katedrály. Papež Jan Pavel II. jej prohlásil 4. listopadu 2001 za blahoslaveného. V roce 2008 mu komise při Jad vašem posmrtně udělila titul Spravedlivý mezi národy.[5] Slavnostní vyhlášení tohoto aktu připadlo na 27. ledna 2008.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Lukáš Obšitník: List biskupa Gojdiča Vatikánu in Postoy.sk, 16. března 2010
  2. ↑ Václav Vaško: Likvidace řeckokatolické církve; Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2007; ISBN 978-80-7195-165-0 (str. 23)
  3. ↑ Václav Vaško: Likvidace řeckokatolické církve; Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2007; ISBN 978-80-7195-165-0 (str. 28–32)
  4. ↑ TAJOVSKÝ, Bohumil Vít. Člověk musí hořeti. Praha: Torst, 2001. ISBN 80-7215-126-6. S. 296. 
  5. ↑ (anglicky) Pavel Peter Gojdič - Jad vašem

Literatura

Související články

Externí odkazy

6. eparcha prešovský
Předchůdce:
Štefan Novák 		1940–1960
Pavel Peter Gojdič 		Nástupce:
Ján Hirka
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pavel_Peter_Gojdič&oldid=16395094“