Pavel Lebeděv
| Pavel Lebeděv |
|
 Pavel Lebeděv |
|
| Narození: | 21. dubna 1872 Čeboksary, Ruské impérium |
| Úmrtí: | 2. července 1933 (61 let) Charkov, SSSR |
|
Vojenská kariéra
|
|
| Hodnost: | Generálmajor |
| Doba služby: | 1892–1933 |
| Sloužil: | Ruské impérium (do roku 1917).svg){kind=small} SSSR (do roku 1933) |
| Složka: |  Carská armáda (do roku 1917) Rudá armáda (do roku 1933) |
| Velel: | Východní front Severozápadní front |
| Války: | První světová válka Ruská občanská válka |
| Vyznamenání: | Řád rudého praporu |
Pavel Pavlovič Lebeděv (rusky Павел Павлович Лебедев, 21. dubna 1872 Čeboksary, Carské Rusko – 2. července 1933, Charkov, SSSR) byl ruský a sovětský vojenský velitel.
Obsah |
Životopis [editovat]
Mládí [editovat]
Pocházel z pravoslavné chudé šlechty. Studoval v Nižném Novgorodu kadetský sbor, po jeho dokončení se stal kadetem na Alexandrovské vojenské škole. V roce 1897 nastoupil na Akademii generálního štábu a absolvoval ji v roce 1900 s vyznamenáním.
Vojenská kariéra [editovat]
Na počátku první světové války již byl plukovníkem. Bojoval na východní a severozápadní frontě. V roce 1915 byl povýšen na generálmajora.
V roce 1918 odmítl přistoupit k bělogvardějcům a dobrovolně vstoupil do Rudé armády na osobní pozvání Vladimira Lenina. Zpočátku sloužil jako koordinátor mobilizace, později jako jeden z velitelů. V letech 1923 – 1924 byl členem revoluční vojenské rady.
Podílel se na porážce Kolčaka, Děnikina a Judeniče, je považován za jednoho z tvůrců tzv. Orelsko-Kromské operace z roku 1919, díky níž byl zastaven Děnikin. Po celou dobu občanské války pracoval velmi tvrdě – téměř každý den, domů se vracel ve čtyři hodiny ráno.
V letech 1922 - 1924 byl šéfem vojenské akademie Michaila Frunzeho. V roce 1925 se stal náčelníkem štábu a zástupcem velitele ukrajinského vojenského okruhu Jona Jakiry. Byl členem Všeukrajinského ústředního výkonného výboru. Zemřel v Charkově.
Na jeho počest je v Charkově pojmenována ulice.
