Pavel Dybenko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pavel Dybenko v Kronštadtu

Pavel Jefimovič Dybenko (rusky Павел Ефимович Дыбенко, 16. února 1889, Ljudkovo, Ruské impérium - 29. července 1938, Moskva, SSSR) byl sovětský politik a vojenský činitel.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Pavel Dybenko se narodil v rodině rolníka. Roku 1907 se seznámil s anarchismem.

Roku 1911 se stal baltským námořníkem, o rok později se stal bolševikem. Po vypuknutí první světové války odjel na frontu, později byl zatčen za propagaci marxismu. Osvobozen byl po únorové revoluci. V dubnu roku 1917 se stal Dybenko předsedou Centrobaltu a připravoval loďstvo na uchopení bolševické moci.

Revoluce a občanská válka[editovat | editovat zdroj]

Během říjnové revoluce velel nejen baltské flotile, ale i Rudým gardám. Na druhém všeruském sjezdu sovětů se stal členem komisariátu vojenství a námořnictva, které vedl spolu s Nikolajem Krylenkem a Vladimirem Antonov-Ovsejenkem.

Roku 1917 se Dybenko oženil s lidovou komisařkou sociálního zabezpečení a budoucí diplomatkou Alexandrou Kollontajovou.

V ruské občanské válce byl jedním z velitelů Rudé armády, přestože neměl žádné vojenské vzdělání. Roku 1918 bojoval proti Bělogvardějcům na Ukrajině. Téhož roku byl zajat, nakonec ale byl vyměněn za německého důstojníka.

Roku 1921 dohlížel na vznik Krymské SSR. V letech 1919 - 1920 bojoval v Caricynu i na Kavkaze. Na čas se musel spojit s ukrajinskými anarchisty Nikiforem Grigorjevem a Nestorem Machnem. V té době začal sdílet velení s Michailem Tuchačevským.

Dybenko na poštovní známce z roku 1969

Pozdější kariéra[editovat | editovat zdroj]

Roku 1922 se Dybenko rozvedl s Kollontajovou. Ze zoufalství se pokusil o sebevraždu. Téhož roku absolvoval vojenskou akademii. V letech 1928 - 1938 působil v různých manažerských pozicích, vojenských i státních, a byl velitelem vojsk ve střední Asii. Stal se také náměstkem předsedy Nejvyššího sovětu.

Roku 1928 zastával různé funkce v rudé armádě. Stal se ředitelem Leningradského vojenského okruhu. Roku 1937 se stal soudcem ve třetím moskevském procesu s Tuchačevským.

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Roku 1938 byl pro nedostatek důvěry zbaven postu ředitele okruhu a stal se náměstkem lidového komisaře průmyslu a lesnictví. Brzy však byl zatčen a obviněn z korupce, poruchy kázně, zanedbávání povinností a špionáže ve prospěch USA.

I přesto, že Stalinovi napsal dopis, v němž prohlašoval, že neumí anglicky, byl odsouzen k trestu smrti a 29. července 1938 popraven.

Odkaz[editovat | editovat zdroj]

Dybenkovo jméno dnes nosí ulice v Moskvě, Petrohradu, Doněcku, Charkově, Samaře a jiných městech.

V petrohradském metru se nachází stanice Ulica Dybenko na lince Pravoberežnaja (linka metra v Petrohradu). Stejný název má mít i plánovaná stanice v moskevském metru.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Дыбенко, Павел Ефимович na ruské Wikipedii.