Pavel Axelrod

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pavel Axelrod
Stranická příslušnost
ČlenstvíPůda a svoboda
Black Repartition
Osvobození práce
Ruská sociálně demokratická dělnická strana

Narození25. srpna 1850
Počep
Úmrtí16. dubna 1928 (ve věku 77 let)
Berlín
Místo pohřbeníUrnenfriedhof Gerichtstraße
Profesepolitik a publicista
CommonsPavel Axelrod
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavel Borisovič Axelrod (rusky Павел Борисович Аксельрод, vlastním jménem Pinchus Joselevič Boruch (Пинхус Иоселевич Борух), 25. srpna 1850, Černihiv, Ruské impérium16. dubna 1928, Berlín, Německo) byl ruský politik, podnikatel a menševický revolucionář.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Axelrod se narodil jako syn chudého židovského šenkýře. V roce 1875 si vzal Axelrod v Ženevě svou studentku Naděždu Kaminerovou. Navzdory hrozným finančním útrapám během prvních let se sňatek ukázal být jako úspěšný. Měli spolu tři děti: Věru, Alexandra a Sofii. Alexrodova manželka Naděžda zemřela v roce 1906.

V roce 1880 založil Axelrod malou firmu na výrobu kefírů. Do konce roku 1890, měla Axelrodova firma kanceláře v Curychu, Ženevě a Basileji, který poskytl trvalý příjem a dovolil Axelrodovi podporovat revolucionáře.

Ovlivněn Michailem Bakuninem se stal Axelrod marxistou. V roce 1883 ve Švýcarsku spoluzaložil Axelrod se svým přítelem Georgijem Plechanovem marxistickou skupinu Emancipace. V roce 1900 spojili Axelrod a Plechanov své síly s mladšími revolučními marxisty Juliem Martovem a Vladimirem Leninem a založili marxistické noviny Iskra. Když se v roce 1903 rozpadla Ruská sociálně demokratická dělnická strana, Axelrod odešel do menševické frakce proti Leninovým bolševikům.[1]

Pavel Axelrod, Julius Martov a Alexandr Martinov ve Stockholmu roku 1917

V roce 1908 prodal Axelrod svou kefírovou společnost výměnou za platby důchodu od nového majitele. V roce 1917 po únorové revoluci se po nuceném exilu vrátil Axelrod do Ruska. V té době se několik menševiků spojilo s Kerenského pozatímní vládou a podporovalo vládní válečnou politiku.

Navzdory všemu úsilí selhal Axelrod v zisku menševické podpory pro politiku okamžitých mírových vyjednávání s centrálními mocnostmi. Po bolševickém vítězství, které Axelrod nazval „historický zločin bez paralely v moderní historii“, odcestoval, znechucen vývojem v Rusku, s Martovem do Německa, kde zůstal až do smrti.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pavel Axelrod na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • heslo Axelrod, Pavel Borisovič. In: kolektiv autorů, předseda redakce: Bohumil Kvasil. Malá československá encyklopedie. Praha: Encyklopedický institut ČSAV, 1984. Svazek 1. S. 296.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]