Paul Vidal de la Blache

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Paul Vidal de la Blache
Paul Vidal de la Blache
Paul Vidal de la Blache
Narození22. ledna 1845
Pézenas, Hérault, Francie
Úmrtí5. dubna 1918 (73 let)
Tamaris-sur-Mer, Provence-Alpes-Côte d'Azur, Francie
Místo pohřbeníHřbitov Montparnasse
Alma materÉcole normale supérieure (1863–1866)
Lyceum Karla Velikého
École française d'Athènes
Povolánígeograf, univerzitní profesor
Oceněníkomandér Řádu čestné legie (1912)
medaile Charlese P. Dalyho (1915)
DětiJoseph Vidal de La Blache
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Paul Vidal de la Blache (22. ledna 1845, Pézenas, Hérault5. dubna 1918, Tamaris-sur-Mer, Provence-Alpes-Côte d'Azur) byl francouzský geograf. Je považován za zakladatele moderní francouzské geografie a rovněž za zakladatele francouzské geopolitické školy. Je autorem myšlenky genre de vie, jejímž předpokladem je, že životní styl nějakého konkrétního regionu odráží ekonomické, sociálné, ideologické a psychologické identity vtisknuté krajině.[1] Je rovněž představitelem geografického indeterminismu a měl vliv na meziválečnou československou geografickou školu.[2]

Podle Otakara Čerby ze Západočeské univerzity „můžeme názory Paula Vidal de La Blache zjednodušeně interpretovat jako ovlivňování přírody člověkem – geografické prostředí je jen rámcem pro rozvoj společnosti, hybnou silou je člověk obdařený svobodnou vůlí a iniciativou a záleží jen na něm, jak geografické prostředí využije.“[2]

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Vidal de la Blache byl jako mladý poslán do internátní školy Institution Favard při Lycée Charlemagne v Paříži. Po absolvování této instituce studoval na École normale supérieure.[3] Po absolvování získal učitelské oprávnění a odjel z Francie do Athén, kde studoval tři roky starořeckou archeologii na 'École française d'Athènes.

Po návratu do Francie se v roce 1870 oženil s Laurou Marie Elizabeth a vyučoval na Lycee d'Angers a na École Préparatoire de l'Enseignment Supérieur des Lettres et des Sciences. Doktorát získal v roce 1872 a poté začal pracovat na Nancy-Université. V roce 1877 se jako profesor geografie vrátil na École Normale Supérieure, kde přednášel 21 let. Poté odešel na Université de Paris, kde přednášel až do svého odchodu do penze v roce 1909, kdy mu bylo 64 let.

Vidal de la Blache založil École française de géographie („Francouzská škola geografie“) a, společně s Lucienem Gallois, Annales de Géographie (1893), jehož byl až do své smrti editorem. Annales de Géographie se stal vlivným akademickým periodikem, jež podporovalo pojetí humánní geografie, jakožto studia člověka a jeho vztahu k prostředí.[4]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Vidal de la Blache napsal velké množství publikací: celkem 17 knih, 107 odborných článků a 240 zpráv a hodnocení.[3] Pouze část jeho děl však byla přeložena do angličtiny. Jeho nejvýznamnější díla zahrnovala základní učebnice Collection de Cartes Murales Accompagnées de Notices společně s Histoire et Géographie: Atlas General a La France de l'Est. Dva z jeho nejznámějších spisů jsou Tableau de la Géographie de la France (1903) a Principles of Human Geography (1918).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Paul Vidal de la Blache na anglické Wikipedii.

  1. Preston E. James & Geoffrey W. Martin. After All Possible Worlds: A History of Geographical Ideas, Second Edition, p.194.
  2. a b ČERBA, Otakar. Historický vývoj geografie [online]. Západočeská univerzita v Plzni [cit. 2009-11-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-26. 
  3. a b Paul Vidal de la Blache - A biographical sketch by Jason Hilkovitch & Max Fulkerson [online]. Valparaiso University [cit. 2006-09-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-09-09. (anglicky) 
  4. Paul L. Knox & Sallie A. Marston. Human Geography, Third Edition, p. 181.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lucien Gallois. Francouzský zeměpisec Vidal de la Blache. Rozpravy Aventina. 1929, roč. 4, čís. 31, 32, s. 310–311, 321. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]