Paul Verlaine
| Paul Marie Verlaine | |
|---|---|
 | |
| Narození | 30. březen 1844 Mety, Francie |
| Úmrtí | 8. leden 1896 Paříž, Francie |
| Příčina úmrtí | zápal plic |
| Místo pohřbení | Hřbitov Batignolles |
| Povolání | básník |
| Národnost | francouzská |
| Stát | Francie |
| Literární hnutí | Prokletí básníci Symbolismus |
| Významná díla | Prokletí básníci (esej) |
| Ocenění | Kníže básníků (1894) |
| Manžel(ka) | Mathilde Mauté |
| Děti | Georges Verlaine |
| Rodiče | Nicolas Verlaine a Élisa Verlaine |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
 původní texty na Wikizdrojích | |
 Plné texty děl na Projektu Gutenberg | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Paul Marie Verlaine [Verlén] (30. března 1844 Mety – 8. ledna 1896 Paříž) byl francouzský básník, představitel prokletých básníků a symbolismu.
Působil jako úředník v Paříži, po seznámení s Rimbaudem opustil rodinu a začal s ním žít; byl na něm velmi závislý a velmi ho obdivoval. Postupně propadl tuláctví a alkoholu. V Bruselu (1873) na Rimbauda vystřelil (rozešli se), za to byl odsouzen na 2 roky, ve vězení prodělal léčbu, uchýlil se k víře, ale po čase se vrátil ke svému způsobu života.
Kníže básníků
18. července 1894 zemřel Leconte de Lisle. Verlaine chtěl kandidovat na uvolněné 14. křeslo Francouzské akademie, ale byl od tohoto úmyslu odrazován a na kandidaturu nakonec rezignoval. Smrtí de Lisleovou se ale rovněž uvolnil titul Kníže básníků (Prince des poètes). V srpnu roku 1894 byla vyhlášena anketa na udělení tohoto titulu, kterou organizoval Georges Docquois. Bylo osloveno na čtyři sta literátů ve věku 18–25 let. Odpověď zaslalo 189 z nich. Nejvíce (70 hlasů) získal Verlaine, následovali: José-María de Heredia (38 hlasů), Sully Prudhomme (36 hlasů), Stéphane Mallarmé (36 hlasů) a François Coppée (12 hlasů).[1]
Dílo
Poezie
Ve svých sbírkách zachycuje citové a náladové odstíny okamžiku, který je spojen s obrazy a představami. V jeho poezii se pocity vyvozují z dojmů a doteků (lidí, předmětů, přírody). V jeho verších je zajímavým způsobem zdůrazněn rytmus a melodie, dosahuje toho tím, že klasický verš nahradil veršem o lichém počtu slabik a rým asonancí. Tento druh poezie inspiroval mnoho hudebních skladatelů.
- Saturnské básně (1866) (Les Poemes saturniens)
- Galantní slavnosti (1869) (Fete galantes)
- Dobrá píseň (1870) (La Bonne chanson) – v této sbírce oslavuje prostý a klidný život se svou ženou Mathildou Mauteovou (psáno před setkáním s Rimbaudem)
- Moudrost (1880) (Sagesse)
- Kdysi a nedávno (1884) (Jadis et Naguere)
- Poetické umění – tato báseň obsahuje definici symbolistické poetiky
- Romance beze slov (1874) (Romances sans paroles) – užívá ve svých textech melodičnost, zvukomalbu, vyjádření citů, nálad, volně spojené obrazy. Psáno v době soužití s Rimbaudem. Je zde mnoho paralel s jejich životy.
- Láska (1888) (Amour)
- Štěstí
- Paralelně (1889)
- Ženy (1890) (Femmes)
- Písně pro ni (1891)
- Intimní liturgie (1892)
Próza
- Moje nemocnice (1891) (Mes hôpitaux)
- Moje vězení (1893) (Mes prisons)
- Vyznání (1895) (Confessions)
- Božská láska
- Prokletí básníci – v tomto eseji bylo poprvé použito tohoto označení, tento esej velmi ovlivnil symbolismus.
Odkazy
Reference
- ↑ PETITSFIL, Pierre. Verlaine. Praha: Československý spisovatel, 1987. 496 s. Kapitola Nemocnice doma (5. 12.1893 – 1. 12. 1894), s. 442.
Literatura
- LAGARDÉ, André; MICHARD, Laurent. Francouzská literatura 19. století. Praha: Garamond, 2008. 579 s. ISBN 978-80-7407-026-6.
- Paul Verlaine: Slova na strunách; překlad Jan Vladislav, Československý spisovatel, Praha, 1968, Klub přátel poezie
- kniha obsahuje výběr z Verlainových básní, překlady mnoha jeho dopisů a ukázky z literárních děl, jež se Verlainem blíže zabývají
- vyšla též i s přibalenou gramofonovou mikrodeskou obsahující básně namluvené Václavem Voskou (Serenáda, Bělostná luna, Hřebeny keřů ladně běží, Vinobraní, Všechno černé je)
- PETITSFIL, Pierre. Verlaine. Překlad Aleš Pohorský. Praha: Československý spisovatel, 1987. 496 s. (Klub přátel poezie).
- ŠALDA, František Xaver. heslo Paul Verlaine. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný. Praha: Jan Otto, 1907. ISBN 80-7185-057-8. Svazek XXVI. S. 578-580.
- text hesla je k dispozici též v knize Šaldův slovník naučný, Československý spisovatel, Praha, 1986
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Paul Verlaine na Wikimedia Commons - Malý koutek poezie
| Kníže básníků | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Leconte de Lisle |
1894–1896 Paul Verlaine |
Nástupce: Stéphane Mallarmé |
