Paul Valéry
Paul Valéry (30. října 1871, Sète u Montpellier – 20. července 1945, Paříž) byl francouzský básník, spisovatel, esejista a filosof, člen Francouzské akademie.
Obsah |
Život a dílo [editovat]
Valéry se narodil v rodině vysokého úředníka korsického původu v malém přístavním městečku Sète v jižní Francii, kde také chodil do dominikánské školy. Gymnázium navštěvoval v nedalekém Montpellier, kde také od roku 1889 studoval práva a uveřejňoval své první symbolistické básně. Roku 1892 zažil v Janově osobní krizi, zřekl se poezie a svých lásek a psal si pouze deník, později slavné Sešity (Cahiers).
| „ | Když věnuji tento čas životu duše, dává mi to pak právo být po zbytek dne hlupák. | “ |
| — Cahiers | ||
Od roku 1894 žil v Paříži jako úředník, novinář a později osobní tajemník ředitele francouzské zpravodajské agentury Havas. Seznámil se zde s André Gidem a zejména s básníkem Stéphanem Mallarmé, který se stal jeho životním vzorem. Roku 1900 se oženil s Jannie Gobillard a měl s ní tři děti. Pod vlivem A. Gida se vrátil k poezii a roku 1917 uveřejnil formálně propracovanou báseň Mladá Parka (La jeune Parque, o nejmladší z římských sudiček), která ho ihned proslavila. Roku 1920 následovala jeho nejslavnější báseň, Hřbitov u moře (Le cimetière marin) a 1922 sbírka Kouzla (Charmes).
Po válce se stal nekorunovaným králem francouzských básníků, zastával mnoho veřejných kulturních funkcí a přednášel na velmi různá témata. Roku 1924 byl zvolen předsedou francouzského PEN klubu, 1925 členem Francouzské akademie (po Anatolu France) a 1933 byl jmenován administrátorem univerzitního střediska v Nice. 1937 se stal profesorem poetiky na Collège de France a 1939 čestným předsedou Svazu francouzských spisovatelů (SACEM).
Zároveň pokračoval ve vydávání náročných úvah a esejů, v nichž se věnoval teorii literatury, kritice moderní doby a zejména také otázkám vědy. Valéry vytýkal filosofům rozvláčnost a nudný jazyk, a sám se snažil o epigramatickou stručnost a jazykovou přesnost. Dopisoval si s významnými vědci a filosofy své doby (Raymond Poincaré, Louis de Broglie, Henri Bergson, Albert Einstein), kteří si jeho názorů velmi vážili.
Za války odmítl spolupráci s režimem generála Pétaina, roku 1941 měl veřejnou řeč na pohřbu H. Bergsona, umlčeného pro jeho židovský původ, a zemřel krátce po osvobození Francie. Na popud generála De Gaulle měl slavnostní pohřeb v Paříži, pak byl ale pochován v rodném Sète, na „hřbitově u moře“, který svou básní proslavil.
Eseje a úvahy [editovat]
Kromě básnických sbírek vydal Valéry řadu knih filosofických esejů a aforismů:
- Úvod do metody Leonarda da Vinci (Introduction à la méthode de Léonard de Vinci [1], 1895)
- Večírek s panem Teste (La Soirée avec monsieur Teste 1896)
- Krize ducha (La Crise de l’esprit [2] 1919)
- Duše a tanec (L’Âme et la danse 1923)
- Pan Teste (1926)
- Pohledy na současný svět (Regards sur le monde actuel 1931)
- O umění“ (Pièces sur l’art 1931)
- Fixní idea čili Dva muži na moři (L’idée fixe ou Deux Hommes à la mer 1932)
- Špatné myšlenky a další (Mauvaises pensées et autres 1942)
- Tel quel (1941 a 1943)
- Anděl (1947)
- Zlomené příběhy (1950)
- Pohledy (1948, posmrtně)
Příležitostné články a projevy na nejrůznější témata jsou shromážděny ve sbírce Variété I.–V. (1924–1944).
Jeho nesmírně rozsáhlé esejistické dílo, z velké části nepublikované, je dnes opět předmětem zájmu a Valéry je považován za jednoho z iniciátorů konstruktivismu.
Aforismy a citáty [editovat]
- Věda je prostě souhrn receptů, které vždycky pomáhají. Všechno ostatní je literatura.[1]
- Jednoduché je vždycky mylné. A co není jednoduché, je nepoužitelné.[2]
- Co vždycky a všichni brali jako pravdu, je skoro jistě falešné.[3]
- Nemůžete říci světu ani tělu: nic po tobě nechci, nechtěj nic po mně.[4]
- Prostřednictvím člověka se nemožné protlačuje do skutečnosti.[5]
- Být sám sebou!.. Ale stojím já sám za to?[6]
- Politika byla nejprve umění jak bránit lidem, aby si hleděli svých věcí. Později k tomu přistoupilo umění nutit lidi rozhodovat o věcech, kterým nerozumějí.[7]
- Historik dělá pro minulost to, co kartářka pro budoucnost. Kartářka je ovšem vystavena ověření, historik ne.[8]
- Přítomnost sousedů je jediná obrana národů proti nekonečné občanské válce.[8]
- Bohatství je olej, kterým se mažou stroje života.[9]
- Stárnout znamená zakoušet, jak se to stálé mění.[10]
- Kompetentní člověk je ten, kdo se mýlí podle pravidel.[11]
- Bůh udělal všechno z ničeho. Ale to nic prosvítá.[7]
- V propasti dějin je pro všechny dost místa.[12]
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ Moralités
- ↑ Oeuvres II. , Pléiade 1960, str. 864
- ↑ Tel quel, 1943.
- ↑ Oeuvres II. , Pléiade 1960, str. 589
- ↑ Oeuvres II. , Pléiade 1960, str. 775
- ↑ Oeuvres II. , Pléiade 1960, str. 811
- ↑ a b Oeuvres II. , Pléiade 1960, str. 947
- ↑ a b Oeuvres II. , Pléiade 1960, str. 948
- ↑ Oeuvres II. , Pléiade 1960, str. 526
- ↑ Oeuvres II. , Pléiade 1960, str. 541
- ↑ Oeuvres II. , Pléiade 1960, str. 887
- ↑ La crise de l’ésprit, Première lettre; in: Valéry, Paul: Œuvres 1. Paris 1957, str. 988.
Externí odkazy [editovat]
- (francouzsky)
- (anglicky)
- Centre for Valéry Studies, Newcastle
- The Graveyard By The Sea (Hřbitov u moře)
- The Footsteps
- Crisis of the Mind (esej)
Literatura [editovat]
- P. Valéry, Básně. Přel. Josef Palivec. Praha: BB art 2001
- P. Valéry, Degas, tanec a kresba. Praha: Kovalam 1998
- P. Valéry, Literární rozmanitosti. Praha: Odeon 1990
- P. Valéry, Literatura. Liberec: Dauphin 1995
- P. Valéry, Pan Teste. Praha: Odeon 1971
- P. Valéry, Zlé myšlienky a iné. Bratislava 1993
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Paul Valéry na francouzské Wikipedii a Paul Valéry na německé Wikipedii.
| 38. křeslo Francouzské akademie | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Anatole France |
1925–1945 Paul Valéry |
Nástupce: Henri Mondor |
