Byl zetěmKarla Marxe, manželem jeho dcery Laury. Jeho nejznámější prací je kniha Právo na lenost (Le Droit à la paresse) z roku 1880, kde odmítl liberální, konzervativní, křesťanské, ale i převládající socialistické pojetí práce a zejména levicový koncept „práva na práci“, naopak za zdroj lidského pokroku označil lenost a z ní pramenící kreativitu. Práce v jeho představě člověka ničí. Toto pojetí nenašlo v socialistickém hnutí jeho doby příliš pochopení, avšak ovlivnilo některé politické směry druhé poloviny 20. století, zejména situacionismus a některé proudy anarchismu. Známé jsou jeho korespondenční disputace s Karlem Marxem, při nichž Marx použil známý bonmot, že „je jisté, že není marxistou“. Byl známým oponentem reformismu Jeana Jaurèse. Roku 1911 spáchal Lafargue sebevraždu spolu se svou manželkou Laurou.
Bibliografie
Le matérialisme économique de Karl Marx (1883)
Cours d'économie sociale (1884)
Le droit à la paresse (1880)
The Evolution of Property from Savagery to Civilization (1891)
Le socialisme utopique (1892)
Paul LafargueLe communisme et l'évolution économique (1892)
Le socialisme et la conquête des pouvoirs publics (1899)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Obrázky, zvuky či videa k tématu Paul Lafargue na Wikimedia Commons 
