Pascal Sébah

Pascal Sébah
Narození	1823 ; Istanbul
Úmrtí	25. června 1886 (ve věku 62–63 let) ; Istanbul
Povolání	fotograf
Děti	Jean Pascal Sébah
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pascal Sébah (1823 Istanbul – 15. června 1886) byl osmanský pionýr fotografie, který pracoval v Istanbulu, kde měl vlastní fotografický ateliér. Specializoval se na portrétní fotografii a fotografii architektury, vyráběl pohlednice architektonických památek a zabýval se dokumentací tureckých kostýmů z různých oblastí, etnických a náboženských skupin Osmanské říše.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako syn syrského katolického otce a arménské matky. Jeho rodina byla arabsko-křesťanského původu a přišla z oblasti Východního Středomoří, pravděpodobně z dnešního Libanonu. V roce 1857 si otevřel první ateliér v Istanbulu na Rue de Pera 439 – vedle Ruského velvyslanectví, jak uváděl na zadní straně svých fotografií. Od počátku 60. let spolupracoval s francouzským inženýrem A. Larochem, který zodpovídal za vynikající technickou kvalitu tisku fotografií.

Roku 1873 již jako velmi úspěšný otevřel další studio v Káhiře – na Esbekieh vedle francouzského velvyslanectví. V roce 1883 dostal Pascal Sébah mrtvici a s firmou mu pomáhal jeho bratr Cosmo. Asi v letech 1884/1885 se k firmě připojil Francouz Policarpe Joaillier a firma se přejmenovala na Sébah & Joaillier. Získala dokonce právo „fotografovat sultána“ poté co v roce 1900 zakoupil společnost tří bratrů Abdullah Frères. Ve stejném roce se Carpe Joaillier vrátil zpátky do Francie.

Po roce 1910 Jean Pascal Sébah spolupracoval s Hagopem Iskenderem a od roku 1914 s Leo Perpignanim. V období 1917–1918 byly 'Sébah & Joaillier' partnerem v projektu systematického shromažďování a katalogizace architektonických památek ze všech dob v Istanbulu pod záštitou německého novináře a historika umění Friedricha Schradera. Sébah a Iskender obnovili své obchodní aktivity v roce 1934. Firma nesla jméno 'Foto Sabah' a pokračovala až do roku 1952. Pobočka v Káhiře byla uzavřena v roce 1898.

Pascal Sébah byl vedle bratrů Abdullahů jedním z nejvýznamnějších profesionálních fotografů svého času v Osmanské říši. O jeho fotografie byl mezi cestovateli velký zájem, především o pohlednice exotického Orientu, památek, lidových scén, orientálních krojů a podobně. Tato činnost Sébaha Pascala se stal dobovou dokumentací, jeho fotografie byly použity mimo jiné také ve vědeckých prací o Orientu. Zabýval se dokumentací tureckých kostýmů z různých oblastí, etnických a náboženských skupin Osmanské říše. Vyhrával na různých mezinárodních výstavách medaile, stříbrnou medaili na Světové výstavě v Paříži 1878 za snímky příslušníků egyptských a nubijských pouštních kmenů. Předtím na světové výstavě ve Vídni představil 370-stránkovou práci s názvem Les Costumes Populaires De La Turquie (Národní turecké kroje), která získala zlatou medaili a poté ještě ocenění sultána Abdülazize. Získal smlouvu s malířem Osmanem Hamdim Beyem, pro kterého opakovaně fotografoval modely s propracovanými kostýmy, které Hamdi Bey pak používal pro své slavné orientální olejomalby.

Za pozornost stojí také jeho asi 3,2 metru dlouhé a 25 centimetrů vysoké panorama Konstantinopole složené z deseti dílů^[1], které fotografoval od Galata Tower a jeho pětidílné panorama Káhiry. Jeho díla se vyznačují výbornou kompozicí, dobrým osvětlením a velkým důrazem na detail a výběrem objektů.

Po jeho smrti v roce 1886 studio převzal jeho bratr Cosmo, do doby než jej spolu s ním převzal Pascalův syn Jean (1872–1947) v roce 1888.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Dva Kurdové s katolickým knězem, 1873
Z knihy Les Costumes Populaires De La Turquie
Z knihy Les Costumes Populaires De La Turquie
Z knihy Les Costumes Populaires De La Turquie
Arabský dámský vůz, Káhira, asi 1880
Mladá arabská žena
Princezna Durru Shehvar
Muzeum – oddělení Giza, Káhira, asi 1880
Chrám Hypèthre
Hráči Mangali, Káhira
Ramses v Memphisu

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Engin Çizgen: Photography in the Ottoman Empire: 1839 – 1919. Istanbul 1995. ISBN 975-470-451-1
Roswitha Buchner: Das Bild Istanbuls im 19. Jahrhundert. Pera-Blätter Nr. 13, Orient-Institut der DMG, Abteilung Istanbul 1997.
Engin Özendes: From Sebah & Joaillier to Foto Sabah: Orientalism in Photography. Istanbul 1999. ISBN 975-08-0057-5
Friedrich Schrader: Die Kunstdenkmäler Konstantinopels: Der Neue Orient, 1919, Band 5, S. 302–304 und 352–354
ENGIN ÖZENDES, From Sébah & Joaillier to Foto Sabah. Orientalism in Photography, Istanbul, YKY, 1999.
Michelle L. Woodward, „Between Orientalist Clichés and Images of Modernization: Photographic Practice in the Late Ottoman Era,“ History of Photography, Winter 2003, Vol. 27, No. 4.

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ http://www.dukemagazine.duke.edu/issues/070810/depgal2.html

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Pascal Sébah na Wikimedia Commons
Pascal Sebah

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] ttp://www.dukemagazine.duke.edu/issues/070810/depgal2.html

[1]