Pascal Sébah

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Turecké kostýmy; z alba fotografií Pascala Sébaha u příležitosti výstavy ve Vídni v roce 1873; sbírka představuje kostýmy z různých oblastí, etnických a náboženských skupin Osmanské říše; vpravo kurdský pastýř z Aljazeera (Mezopotámie), uprostřed Kurd z Mardinu (město na syrské hranici) a vlevo je pastýř z provincie Diyarbekir
Turecká ulice, signováno Sébah & Joaillier

Pascal Sébah (1823 Istanbul - 15. června 1886) byl osmanský pionýr fotografie, který pracoval v Istanbulu, kde měl vlastní fotografický ateliér. Specializoval se na portrétní fotografii a fotografii architektury, vyráběl pohlednice architektonických památek a zabýval se dokumentací tureckých kostýmů z různých oblastí, etnických a náboženských skupin Osmanské říše.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako syn syrského katolického otce a arménské matce. Jeho rodina byla arabsko-křesťanského původu a přišla z oblasti Východního Středomoří, pravděpodobně z dnešního Libanonu. V roce 1857 si otevřel první ateliér v Istanbulu na Rue de Pera 439 - vedle Ruského velvyslanectví, jak uváděl na zadní straně svých fotografií. Od počátku 60. let spolupracoval s francouzským inženýrem A. Larochem, který zodpovídal za vynikající technickou kvalitu tisku fotografií.

Roku 1873 již jako velmi úspěšný otevřel další studio v Káhiře - na Esbekieh vedle francouzského velvyslanectví. V roce 1883 dostal Pascal Sébah mrtvici a s firmou mu pomáhal jeho bratr Cosmo. Asi v letech 1884/1885 se k firmě připojil Francouz Policarpe Joaillier a firma se přejmenovala na Sébah & Joaillier. Získala dokonce právo „fotografovat sultána“ poté co v roce 1900 zakoupil společnost tří bratrů Abdullah Frères. Ve stejném roce se Carpe Joaillier vrátil zpátky do Francie.

Po roce 1910 Jean Sébah spolupracoval s Hagopem Iskenderem a od roku 1914 s Leo Perpignanim. V období 1917 - 1918 byly 'Sébah & Joaillier' partnerem v projektu systematického shromažďování a katalogizace architektonických památek ze všech dob v Istanbulu pod záštitou německého novináře a historika umění Friedricha Schradera. Sébah a Iskender obnovili své obchodní aktivity v roce 1934. Firma nesla jméno 'Foto Sabah' a pokračovala až do roku 1952. Pobočka v Káhiře byla uzavřena v roce 1898.

Pascal Sébah byl vedle bratrů Abdullahů jedním z nejvýznamnějších profesionálních fotografů svého času v Osmanské říši. O jeho fotografie byl mezi cestovateli velký zájem, především o pohlednice exotického Orientu, památek, lidových scén, orientálních krojů a podobně. Tato činnost Sébaha Pascala se stal dobovou dokumentací, jeho fotografie byly použity mimo jiné také ve vědeckých prací o Orientu. Zabýval se dokumentací tureckých kostýmů z různých oblastí, etnických a náboženských skupin Osmanské říše. Vyhrával na různých mezinárodních výstavách medaile, stříbrnou medaili na Světové výstavě v Paříži 1878 za snímky příslušníků egyptských a nubijských pouštních kmenů. Předtím na světové výstavě ve Vídni představil 370-stránkovou práci s názvem Les Costumes Populaires De La Turquie (Národní turecké kroje), která získala zlatou medaili a poté ještě ocenění sultána Abdülazize. Získal smlouvu s malířem Osmanem Hamdim Beyem, pro kterého opakovaně fotografoval modely s propracovanými kostýmy, které Hamdi Bey pak používal pro své slavné orientální olejomalby.

Za pozornost stojí také jeho asi 3,2 metru dlouhé a 25 centimetrů vysoké panorama Konstantinopole složené z deseti dílů[1], které fotografoval od Galata Tower a jeho pětidílné panorama Káhiry. Jeho díla se vyznačují výbornou kompozicí, dobrým osvětlením a velkým důrazem na detail a výběrem objektů.

Po jeho smrti v roce 1886 studio převzal jeho bratr Cosmo, do doby než jej spolu s ním převzal Pascalův syn Jean (1872-1947) v roce 1888.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Engin Çizgen: Photography in the Ottoman Empire: 1839 - 1919. Istanbul 1995. ISBN 975-470-451-1
  • Roswitha Buchner: Das Bild Istanbuls im 19. Jahrhundert. Pera-Blätter Nr. 13, Orient-Institut der DMG, Abteilung Istanbul 1997.
  • Engin Özendes: From Sebah & Joaillier to Foto Sabah: Orientalism in Photography. Istanbul 1999. ISBN 975-08-0057-5
  • Friedrich Schrader: Die Kunstdenkmäler Konstantinopels: Der Neue Orient, 1919, Band 5, S. 302-304 und 352-354
  • ENGIN ÖZENDES, From Sébah & Joaillier to Foto Sabah. Orientalism in Photography, Istanbul, YKY, 1999.
  • Michelle L. Woodward, "Between Orientalist Clichés and Images of Modernization: Photographic Practice in the Late Ottoman Era," History of Photography, Winter 2003, Vol. 27, No. 4.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.dukemagazine.duke.edu/issues/070810/depgal2.html

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]