Papežka Jana

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Možná hledáte: román Papežka Jana nebo muzikál Papežka.
Papežka Jana - leták protipapežské kampaně protestantů (16. století)

Papežka Jana, také La Papessa, byla podle středověké legendy žena, která byla papežem v období 855-857. Až do 17. století byla její existence brána jako fakt. Současnými historiky a religionisty je však považovaná za fiktivní osobu, jejíž původ lze hledat v anti-papežské satiře.

Původ legendy[editovat | editovat zdroj]

Pravděpodobně jediným hmotným důkazem její existence by mohla být tzv. sedia stercoraria, zvláštní stolička s otvorem, na kterou měl dotyčný papež usednout a jeho mužství mělo být skrze tento otvor potvrzeno. V současnosti je tato stolička součástí Vatikánského muzea, ale její skutečný význam není znám.

První zmínka o papežce Janě pochází z roku 875, kdy je zmíněna v kronice Chronographia tripartita sepsaná Anastasiem Bibliothecariem, neúspěšným kandidátem na papeže. Tato zmínka se ovšem stěží dá považovat za spolehlivý zdroj. Zpráva o papežce Janě je totiž uvedena pouze v jednom z několika rukopisů této kroniky, jako poznámka na okraji vytržená z kontextu, navíc vepsána rukopisem jiným než autora celého textu, navíc rukopisem, který nese známky písma z pozdější doby odpovídající době zapsání legendy ve 13. století Martinem z Opavy. Proto ji historici nepovažují za důvěryhodnou. Příběh papežky Jany je znám také z kroniky Chronicon Pontificum et Imperatorum kronikáře Martina Polonuse (Martin z Opavy) (známého také jako Martin z Troppau †1274), odlišná verze příběhu je citována také ve spise Sedm darů ducha svatého, kterou napsal dominikán Etienne de Bourbon (†1261). Dále je papežka Jana také zmiňována v listu sv. Fótia kaganovi Askoldovi z r. 863. Zmiňuje se o ní např. i M. Jan Hus na Kostnickém koncilu v roce 1415.

Teorie vzniku legendy[editovat | editovat zdroj]

Církevní historik Caesar Baronius se domníval, že jde o satiru na papeže Jana VIII. (872-882), kterému byla předhazována změkčilost a přílišná mírnost až zženštilost v jednání s exkomunikovaným konstantinopolským patriarchou Fotiem. Podle jiného vysvětlení může jít o satiru na mocnou římskou šlechtičnu Marozii, která v letech 911-931, v době velkého úpadku papežství, dosadila a opět odstranila celkem sedm papežů – mimo jiné také Jana X. a Jana XI..

Jinou teorii představil v 19. století historik Ignaz von Döllinger. Nedaleko Kolosea byla nalezena antická socha ženy s nápisem označujícím, kdo uhradil náklady na její vybudování: "PPP" (latinská zkratka proprie pecunia possuit – věnoval vlastní peníze) a se jménem dárce: "Pap. (snad Papirius) pater patrum". Pater patrum (otec otců) byl titul velekněze pohanského Mitrova kultu. Archeologové skutečně pod základy nedalekého kostela sv. Klementa odkryli zbytky svatyně boha Mitry. Nález sochy vnáší světlo do verze příběhu o papežce Janě z pera dominikána Etienne de Bourbon († 1261). Líčí se v něm, že papežka při jedné veřejné akci porodila syna, byla rozhořčeným davem usmýkána a na místě, kde zemřela, byl postaven pomník s latinským nápisem. Petre, Pater Patrum, Papisse Prodito Partum (Petře, otče otců, prozraď porod papežky). Možná, že si takto lidová fantazie vyložila latinský nápis v době, kdy socha ještě stála: [1]

Film[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pope Joan na anglické Wikipedii.

  1. Pavel Zahradníček. Papežka Jana?. časopis Milujte se!. 2009, čís. 10, s. 26, 28. ISSN 1802-4327.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]