Marie (matka Ježíšova)
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Marie (hebrejsky a aramejsky מַרְיָם Marjām; řecky Μαριαμ či Μαρια; arabsky مريم Marjam) je v křesťanství a islámu matka Ježíše z Nazareta, snoubenka tesaře Josefa.
Obsah |
[editovat] Historicita
Otázka historicity Marie je úzce svázána se sporem o historicitu Ježíše Krista a důvěryhodností základních textů křesťanské víry jako historického pramene. Historikové, kteří přijímají svědectví evangelií a dalších novozákonních spisů, přirozeně postavu Marie považují za Ježíšovu matku. Marii tak označují tři ze čtyř evangelií a Skutky apoštolů. V jiných dobových pramenech (mimo Nový zákon) se Marie nevyskytuje. S odmítnutím důvěryhodnosti evangelií tak lze odmítnout i existenci Marie, ale jde spíše o podružnou otázku v širším sporu.
Podle dostupných pramenů je pravděpodobné, že se stala matkou ve velmi mladém věku[1]. Samotný Nový zákon neposkytuje příliš dalších informací, které by se jejího života týkaly, novozákonní apokryfy však nabízejí ještě několik dalších momentů. Jakubovo protoevangelium ze 2. století popisuje Mariino dětství. Odtud se také dovídáme o jejích rodičích, Jáchymovi a Anně. Katolická a pravoslavná tradice stojí na ústním podání, svědectví církevních Otců a výkladu Bible.
[editovat] Marie v Novém zákoně
Byla příbuznou Alžbětinou, která pocházela z rodu Árónova. Bydlela v Nazaretě s rodiči a byla zasnoubena Josefovi z Nazaretu, který stejně jako Maria pocházel z rodu židovského krále Davida. 6 měsíců po Alžbětině početí, se Marii zjevil anděl Gabriel a pozdravil ji slovy, které se staly základem modlitby používané dodnes mezi vyznavači marianského kultu: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.” (Lukáš 1:28) a oznámil jí, že se stane matkou zaslíbeného Mesiáše, ačkoli zůstane pannou. Maria se podrobila Boží vůli se slovy: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“ (Lukáš 1:38). Poté se vydala na dalekou cestu, navštívit svojí těhotnou příbuznou - Alžbetu, která žila se svým manželem Zachariášem. Hned jak vešla do jejich domu a pozdravila Alžbetu, ta jí vzdala úctu jako matce svého Pána a Maria jej odpověděla chvalozpěvem na Pána známým jako Magnificat. (Lukáš 1:46 - 55) Po třech měsících se Maria vrátila domů do Nazaretu. Jejímu snoubenci Josefovi se zjevil ve sně anděl, který mu oznámil: „Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého.” (Matouš 1:20). Josef si ji pak vzal k sobě, navzdory tomu, že byla těhotná.
Mezitím Augustův výnos o sčítání lidu stanovil, aby každý odešel do svého rodného města a dal se tam zapsat. Proto se Josef s těhotnou Marii vydal na cestu do Betléma. V hostinci nenašli ubytování, protože město bylo plné a tak byli nuceni přespat ve chlévě. Tak se stalo, že se Ježíš narodil v Betlémě (Lukáš 2:1-7). Následují přinesení Ježíše do chrámu, útěk do Egypta, protože král Herodes usiloval Ježíšovi o život, návrat zpět a usídlení se v Nazaretě (Matouš 2:13-23). Z dalších 30 let života zaznamenávají evangelia pouze pouť do Jeruzaléma, když bylo Ježíšovi 12 let.
Marii pak nalézáme, když Ježíš začíná veřejně působit – při svatbě v galilejské vesnici zvané Kána, a kde na Mariinu žádost činí Ježíš první zázrak - promění štoudve s vodou ve víno (Jan 2:1-11). Spolu s ostatními učedníky plakala pod křížem, na kterém byl ukřižován její syn Ježíš.(Jan 19:24-26). Motiv Marie s mrtvým Ježíšovým tělem na klíně je častým motivem v umění (tzv. Pieta).
Poslední zmínka o Marii v bibli pochází z popisu očekávání slíbeného Ducha svatého (Skutky 1:14), kdy se s apoštoly modlila po Ježíšově nanebevstoupení. Její smrt a nanebevstoupení Nový zákon nezaznamenává.
Ve snaze skloubit vzájemně protichůdné informace o původu svatého Josefa se spekuluje, že genealogie obsažená ve 3. kapitole Lukášova evangelia by snad mohla být genealogií Mariinou, podle níž pochází z kmene Juda, z rodu krále Davida.
[editovat] Marie v církvi
Křesťanští teologové uvádějí, že se Ježíš narodil panně – proto se často používá pro označení Ježíšovy matky výraz Panna Maria. Popírání panenského porodu Ježíšova považují za herezi katolíci, pravoslaví a evangelikální církve. Katolíci a pravoslavní Marii též označují podle formulace Efeského koncilu (431) řecky: θεοτόκος Theotokos, Bohorodička či Matka Boží (latinský překlad řeckého pojmu dei genetrix nebo deipara). V roce 428 proti pojmu Bohorodička vystoupil Nestorius- patriarcha Konstantinopolu. Nešlo přitom vlastně o Marii, ale o Krista. Nestórius a jeho stoupenci tvrdili, že Marii nelze nazývat Boží Matkou, protože je jen matkou lidské přirozenosti Ježíše, takže není Theotokos, ale Christotokos. Bůh nemůže být zrozený. Nestóriovo učení vedlo k tvrzení, že Ježíš měl dvě úplně odlišné přirozenosti: božskou a lidskou, které zůstávali vedle sebe a zachovávali si svoje vlastnosti. Sv. Cyril Alexandrijský, patriarcha Alexandrie, protestoval proti takovému chápání Ježíše, protože popíralo jednotu Boha a člověka v osobě Krista. Učil, že Maria neporodila stejného člověka jako jiní lidé, ale Syna Božího, který se stal člověkem: „Máme ji nazývat Bohorodičkou? Nepochybně, protože počala a porodila Boha-Slovo, které se stalo člověkom. Tento titul uznávali všichni pravověrní Otcové Východu i Západu.“ Na 3. všeobecném koncile v Efesu v roce 431 se měli zaobírat tímto sporem. Koncil začal předčasně. Za nepřítomnosti konstantinopolského patriarchy Nestória, jeho stoupenců a dalších 43 antiochijských biskupů spolu s patriarchem Janem, byl Nestórius odsouzený a koncil dal zapravdu sv. Cyrilovi a vyhlásil, že v Kristovi se „uskutečnilo sjednocení dvou podstat (…). Stoupenci Nestoria brzy založili Nestoriánsku církev. Že Maria je matkou Boha, neuznávají někteří protestanté a některé východní církve.
Marie je často označovaná jako Bohorodička (Theotokos) i v chvalozpěvech východní ortodoxní církve. Podle jejich víry Maria není matkou božstva, ale skrz lidské zplození je skutečnou matkou Syna, který je Bohem. Není matkou člověka, který se spojil s Bohem, ale člověka, který je od první chvíle svého početí opravdovým Bohem.
Svátek Panny Marie Boží Matky se oslavuje ve východní ortodoxní i v katolické církvi 1. ledna.
Mnozí pravoslavní a katolíci považují za pravděpodobné vyprávění Jakubova protoevangelia, a proto označují za Mariiny rodiče Jáchyma a Annu. S tímto apokryfním evangeliem je spojena i víra těchto církví, že Marie byla v dětství zasvěcena Bohu.
Katolíci a pravoslavní tvrdí, že Marie zesnula tři až patnáct let po Ježíšově smrti buď v Jeruzalémě nebo v Efesu. Po opětovném otevření hrobu apoštolové nemohli najít její tělo, a proto došli k závěru, že její tělo bylo vzato do nebe.
Některá dogmata o Marii jsou specifická pro katolickou církev. Jde o:
Kritickým zkoumáním Mariiny postavy se věnuje zvláštní oblast teologie, zvaná mariologie.
[editovat] Dogma o panenství Mariině
Křesťanská víra, že Marie porodila Ježíše jako panna a pannou zůstala, je historicky jedním z nejlépe doložených mariologických článků víry, nacházíme je třeba již v Apoštolském vyznání víry a dalších raně křesťanských symbolech. Toto dogma bylo definováno na 1. konstantinopolské (381) a Chalkedonském koncilu (451): „Skrze Ducha svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem.“
2. konstantinopolský koncil (553) již užívá o Marii pojmenování ἀεὶ παρθένος (aei parthenos, lat. semper virgo vždy panna) v rámci potvrzení jejího Božího mateřství. Nikdy však nebylo definováno, co se tímto „vždy“ míní. Lateránská synoda roku 649 sice vyznala, že „svatá, ustavičná a neposkvrněná Panna Maria … božské Slovo skutečně a vpravdě bez semene počala z Ducha svatého a neporušeně ho porodila a její panenství po porodu zůstalo netknuté“, ale protože nešlo o všeobecný sněm, nepatří toto dogma mezi ta, která byla slavnostně vyhlášena. Nicméně vírou většiny církví zůstává, že Maria byla pannou před narozením, při porodu i po narození Ježíše. Liturgicky však panenství Mariino nemá vlastní svátek.
[editovat] Mariánská zjevení a poutní místa
Marie je u katolíků předmětem obzvláštní úcty, v podstatě je chápána jako první mezi světci. Existuje celá řada poutních míst, která jsou spojena se zjeveními či zázraky Panny Marie a jsou hojně navštěvována. Řada z nich náleží mezi nejvýznamnější poutní místa svých zemí nebo i kontinentů.
Mezi nejvýznamnější mariánská poutní místa oficiálně uznávaná katolickou církví náleží: Jasna Góra, Mariazell, Lurdy, Fatima a Guadalupe. V České republice je nejvýznamnějšími mariánskými poutními místy Svatý Hostýn a Svatá Hora u Příbrami.
Velmi významným neoficiálním poutním místem, jehož pověst je založena na údajných zjeveních Panny Marie, je Medžugorje. Pravost těchto zjevení však žádná církev dosud neuznala.
[editovat] Protestantské církve
Vztah protestantských církví k Marii souvisí s reformačními důrazy, podle nichž byla zcela odmítnuta tradice jako věroučný základ. Tím zůstala pouze sama Bible (princip sola scriptura). Proto je Marie v protestantských církvích chápána v podstatě pouze jako nástroj inkarnace Ježíše Krista na tento svět. Podobně jako v případě dalších katolických svatých je odmítnuto také uctívání Panny Marie, neboť je v rozporu s reformačním principem, podle něhož je možné uctívat pouze samotného Boha. (princip soli Deo gloria). Mariánský kult je, stejně jako kult svatých, považován za modloslužbu.
[editovat] Islám
Islám vidí v Marii matku proroka Isy, tj. Ježíše. Shoduje se s křesťanskou pozicí na tom, že Maria porodila Ježíše jako panna. Korán vypráví o Marii na dvou místech (3,35-47 a 19,16-34), ale je stručnější než biblické podání. Podle Koránu byla Maria zasvěcena Bohu ještě před narozením.
[editovat] Reference
[editovat] Související články
 |
Související články obsahuje Portál Křesťanství |
- Ježíš Kristus
- Theotokos
- Efeský koncil
- Mariánská zjevení
- Růženec
- Mariánské sloupy
- Immaculata
- Kostel Panny Marie (rozcestník mezi kostely zasvěcenými Panně Marii)
[editovat] Externí odkazy
- Apologia: Vysvětlení katolické nauky o Marii
- Církevní učení o Marii (Amen 1/1997)
- Rejstřík míst o Marii v Katechismu katolické církve
