Palackého most

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Palackého most
Základní údaje
KontinentEvropa
StátČeskoČesko Česko
KrajHlavní město Praha
MěstoPraha
Číslo mostuV-024
Dopravapěší, silniční a tramvajová
PřesVltava
ProjektantBedřich Münzberger
Josef Reiter
Souřadnice
Parametry
Materiálstavební kámen
Délka228,8 m
Šířka13,9 m
Mapa
Map
Další data
Kód památky44470/1-2109 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Palackého most je silniční most přes Vltavu v Praze. Vznikl v letech 1876–1878 podle projektu Bedřicha Münzbergera a Josefa Reitera pro zpřístupnění rychle rozvíjejícího se průmyslového Smíchova. Provoz na něm byl zahájen 22. prosince 1878.[1]

Nyní je to na území Prahy třetí nejstarší dochovaný most přes Vltavu, šestý ve směru jejího toku a z toho první, po němž je vedena tramvajová trať.

Pojmenování[editovat | editovat zdroj]

Dříve se mostu říkalo Kamenný z Podskalí na Smíchov[2] nebo Podskalský,[3] ale brzy dostal jméno po Františku Palackém, stejně jako navazující ulice na smíchovské straně (nynější Lidická).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Palackého most s Myslbekovými sousošími

Při jeho stavbě bylo v Praze poprvé použito kesonové založení pilířů, které dodaly Ringhofferovy závody na Smíchově. Již při stavbě bylo počítáno s tím, že bude v budoucnu rozšířen. Od roku 1897 byla na strážní budky na obou koncích mostu osazena čtyři sousoší od Josefa Václava Myslbeka. Šlo o sousoší motivovaná starými českými pověstmi a Rukopisem královédvorským, čtyři dvojice postav: Ctirad a Šárka, Libuše a Přemysl, Lumír a Píseň, Záboj a Slavoj.

Od roku 1883 byla po něm jako po prvním pražském mostě vedena linka koněspřežné tramvaje. Po tomto mostě chodil v letech 1911 a 1912 Albert Einstein, když byl v Praze profesorem na německé univerzitě. Jeho cesta tudy vedla z Lesnické ulice na Smíchově, kde bydlel, do Viničné ulice č. 7.

Ke konci druhé světové války byla při leteckém náletu v únoru 1945 sousoší na mostě silně poškozena. Později byla přemístěna do Vyšehradských sadů.[5] Zároveň v souvislosti s odstraňováním škod po bombardování došlo v letech 1950–1951 k rozšíření mostu do dnešní podoby.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Pilíř, užití různě barevného kamene
Palackého most, pohled z výtoňské náplavky

Most je kamenný a má sedm kleneb. Střední o průměru 32 m, po obou stranách pak 30,4 m, 28,8 m a u břehů 27,2 m. Po válce byl rozšířen z 7,7 m na 10,3 m pro dopravu, chodníky z 1,5 m na 1,8 m. Celkově se tedy šířka zvětšila z 10,7 na 13,9 m. Jeho délka činí 228,8 m. Po mostě vede běžná dvoukolejná tramvajová trať spojující Palackého náměstí na pravém břehu se smíchovskou křižovatkou U Anděla na levém břehu.

Zhlaví pilířů a klenbové kvádry jsou z modré žuly, zábradlí z bílého kararského mramoru a poprsní zdi z červeného pískovce. Most byl původně „barevný“ – jako nový měl prvky s národními barvami, které ale působením exhalací brzy zanikly.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Palackého most[nedostupný zdroj], Klub přátel starého Smíchova, 17. 10. 2007
  2. [1] Zprávy Spolku architektův a inženýrů v Království českém, 1876
  3. [2] Statistická příruční knížka král. hlavního města Prahy za rok 1875
  4. Palackého most Archivováno 10. 11. 2007 na Wayback Machine., Pražská informační služba, aktualizace 28. 1. 2008
  5. http://stary-web.zastarouprahu.cz/ruzne/sousosi.htm

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]