Palárikovo
| Palárikovo | |
|---|---|
 | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 48°2′26″ s. š., 18°4′15″ v. d. |
| Nadmořská výška | 113 m n. m. |
| Stát |  Slovensko |
| Kraj | Nitranský |
| Okres | Nové Zámky |
| Tradiční region | Podunajsko |
  Palárikovo | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 51,294 km² |
| Počet obyvatel | 4 272 (2021)[1] |
| Hustota zalidnění | 83,3 obyv./km² |
| Správa | |
| Status | obec |
| Starosta | Ľubica Karasová |
| Vznik | 1248 |
| Oficiální web | www |
| ocupal | |
| Adresa obecního úřadu | Hlavná 595/82, 941 11 Palárikovo |
| Telefonní předvolba | 035 |
| PSČ | 941 11 |
| Označení vozidel (do r. 2022) | NZ |
| NUTS | 503452 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Palárikovo (do roku 1948 Slovenský Meder, maďarsky Tótmegyer) je obec na jihozápadě Slovenska v okrese Nové Zámky, v Nitranském kraji. Nachází se na Podunajské nížině, cca 88 km od Bratislavy a 13 km od Nových Zámků, má rozlohu 51,294 km² a 4 243 obyvatel (2019). Od 1. srpna roku 1948 obec nese jméno významného slovenského dramatika a publicisty Jána Palárika.
Místní části[editovat | editovat zdroj]
K obci patří místní části – Čiky, Ľudovítov, Jur, Žofia a Drahy.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Archeologickými nálezy je osídlení doloženo od neolitu po středověk. Významné bylo keltské pohřebiště z 3.–1. století před n. l., sídlištní objekt z římské doby a středověký hřbitov[2] . Obec Meder je písemně doložena k roku 1248 jako majetek uherských královen. Do roku 1431 patřila k majetku Ctibora, majitele Šuranského hradu. V letech 1308–1321 obec trpěla válkou Matúše Čáka Trenčanského s vojskem uherského krále Karla Roberta z Anjou. Roku 1430 se regionem dvakrát přehnala husitské vojska. Rozhodnutím soudu z 28. března 1435 majetek přešel na krále Zikmunda Lucemburského, který Slovenský Meder daroval za služby Michalovi Orsághovi. Ze středověku se dochovaly cenné archeologické nálezy v podobě pozůstatků kamenných staveb a keramiky.[3]
Osmanští Turci obec dobyli v roce 1559 a v roce 1617 se se připomíná jako pustá. V roce 1676 se v regionu zformovali Turci k vpádu na Moravu. Od roku 1690 patřila obec moravskému rodu Kouniců, s nimiž přišli také kolonisté z Moravy.
Prosperitu obce ukončilo protihabsburské povstání Kuruců a především smrt Dominika Ondřeje Kounice (1655–1705), po němž se obec nazývala Nové Kounice. Jeho mladší syn, diplomat a moravský zemský hejtman Maxmilián Oldřich Kounic (1679–1746) neměl o Nové Kounice zájem, protože panství téměř nic nevynášelo, a tak je 1. dubna 1730 prodal kuruckému generálovi Alexandru (Sándorovi) Károlyimu z Nagykároly (1669–1743) [4], který v letech 1703-1710 jako velitel vojska panství Kounice zpustošil[5] a za své zásluhy o Uherský stát byl roku 1712 povýšen do hraběcího stavu.
Název obce Tót Megyeri se vyskytuje poprvé písemně v archivech hrabat Károlyiů roku 1725. Hrabě Sándor Károlyi dal postavit na místě bývalého zámku hraběte Kounice svůj zámek. Rodina pak obhospodařovala panství o rozloze 54 hektarů. O rozvoj obce se zasloužil hrabě Alois Károlyi (1825–1890), který po matce pocházel z rodu Kouniců. Roku 1865 založil v obci lihovar s palírnou kořalky, roku 1871 cihelnu, roku 1889 vodovod a provozoval také velkochov ovcí. Rodina Pálffyů zde měla svůj hřebčín. Poslední majitel panství, hrabě Ladislav/Lájoš Károly, založil také Společnost pro lov a ochranu zvířat. Jemu bylo panství zkonfiskováno v roce 1945. V letech 1939–1945 obsadili obec maďarští fašisté, část slovenského obyvatelstva před nimi uprchla.
V roce 1950 bylo založeno Jednotné zemědělské družstvo a v roce 1952 postihla obec ničivá povodeň.
Historické názvy[editovat | editovat zdroj]
- 1248 Meder
- 1690–1730 Nové Kounice
- 1725 Tót Megyery
- 1773, 1786 Megyer
- 1808 Tót-Megyer
- 1863–1913, 1938–1945 Tótmegyer,
- 1920 Slovenský Meder, 1927–1938
- 1945–1948 Slovenský Meder, Tót-Megyer
- 1948–dosud Palárikovo
Polohopis[editovat | editovat zdroj]
Obec Palárikovo, původním názvem Slovenský Meder, leží na jihozápadním Slovensku, v Podunajské nížině, 13 km od okresního sídla Nové Zámky a 8 km od Šuran. Katastr obce o rozloze 5129 ha má rovinatý charakter, s průměrnou nadmořskou výškou 113 m n. m.
Části obce[editovat | editovat zdroj]
K obci patří místní části – Čiky, Ľudovítov, Dolný Jur, Horný Jur, Žofia a Drahy.
Etnické složení obyvatelstva[editovat | editovat zdroj]
- Slováci – 96,70 %
- Maďaři – 2,13 %
- Češi – 0,69 %
- Ukrajinci – 0,04 %
- Němci a ostatní – 0,02 %
Památky[editovat | editovat zdroj]
- Římskokatolický kostel sv. Jana Nepomuckého – trojlodní barokní bazilika z roku 1745, patronátní kostel hraběcí rodiny Károlyů, jejichž kamenný erb je vsazen nad hlavní vchod; úpravy z 19. a 20. století, hlavní oltář sv. Jana Nepomuckého barokní s obrazem světce z poloviny 18. století, rokoková křtitelnice.
- Sochy: sv. Floriána z 18. století, sv. Vendelína z roku 1914
- Zámek (kaštiel) rodiny Károlyů, třítraktová původně barokní stavba na půdorysu písmene U, vystavěná po roce 1725 na místě sídla Kouniců.[5] Novoklasicistní úpravy průčelí se sloupovým portikem proběhly roku 1866 podle projektu architekta Mikuláše Ybla. V roce 1945 byl zámek zestátněn a od roku 1946 sloužil pro kanceláře Státních lesů. Dochoval se jeden nepřestavěný sál. Nad balkónem se dochoval erb Károlyů. K zámku patří bývalé objekty bažantnice, hřebčína, hospodářského dvora, rozsáhlý anglický park a lovecký revír.
- ̈Dřevěná vodárenská věž – technická památka z roku 1869, upravená v roce 1900 a ve druhé polovině 20. století adaptovaná na rozhlednu, jíž slouží dosud.
- Panská sýpka, třípodlažní trojtraktová historizující stavba ze 60. let 19. století, zbytek hospodářského dvora.
- Boží muka
Slavní rodáci[editovat | editovat zdroj]
- Alexander Gerič (1920–1944) – slovenský válečný pilot
- Karol Strmeň, vlastním jménem Karol Bekéni (1921–1994) – romanista, redaktor slovenské exilové literatury ve Spojených státech, básník katolické moderny a překladatel poezie
- Agneša Gundová-Jergová (1926–2010) – redaktorka rozhlasové stanice Hlas Ameriky, publicistka a spisovatelka
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Palárikovo leží na železniční trati Bratislava–Štúrovo, na které jsou železniční stanice Palárikovo a Ľudovítov. Ze železniční stanice Palárikovo vede též trať do Šuran.
Partnerská města[editovat | editovat zdroj]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Zahradní křídlo zámku -
-
Zámek Lájoše Károlyho (1895-1899) -
Socha sv. Floriána -
Čapí hnízdo (2014)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Palárikovo na slovenské Wikipedii.
- ↑ Sčítání lidu, domů a bytů 2021 na Slovensku. Bratislava.
- ↑ Anna Gardelková‑Vrtelová - Peter C. Ramsl: The remarkable burial of a female with signs of medical care at the cemetery of Palárikovo. In: Študijné zvesti 63, 2018, s. 95–106, (dostupné online [esearchgate.net/publication/325711326]).
- ↑ Beata Egyházy-Jurovská-Lev Zachar: Príspevok k stredovekému osídleniu v Palárikove. Zborník Slovenského Národného múzea - História 27, 1987, s. 95-115.
- ↑ Rodokmen. w.genealogy.euweb.cz [online]. [cit. 2021-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-09-26.
- ↑ a b https://www.obec.palarikovo.sk/obec-1/história[nedostupný zdroj]
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Palárikovo na Wikimedia Commons - http://www.palarikovo.com
- http://www.obecpalarikovo.sk
