Pašijová draha
 Pašijová draha | |
|---|---|
| IUCN kategorie IV (Oblast výskytu druhu) | |
 Jihovýchodní okraj rezervace u rozcestí Na Rýni | |
| Základní informace | |
| Vyhlášení | 29. října 1987[1] |
| Vyhlásil | Okresní národní výbor Kladno |
| Nadm. výška | 360–420[1] m n. m. |
| Rozloha | 51,67 ha[2][3] |
| Poloha | |
| Stát |  Česko |
| Okres | Kladno |
| Umístění | Libušín |
| Souřadnice | 50°9′16,92″ s. š., 14°2′26,16″ v. d. |
  Pašijová draha | |
| Další informace | |
| Kód | 1051 |
 Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Přírodní rezervace Pašijová draha se nachází u města Libušín v okrese Kladno. Důvodem ochrany je pískovcový reliéf s teplomilnou květenou. Území je chráněno od roku 1987.
Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]
Přírodní rezervaci tvoří přírodovědecky nejzajímavější část rozsáhlého mrákavského polesí, okraj planiny, na níž pramení Knovízský potok a spolu s několika drobnějšími přítoky vytváří soustavu výrazně zaříznutých údolí. Rozkládá se jihozápadně od Libušína a severozápadně od kladenského předměstí Rozdělov, zhruba v prostoru mezi libušínským koupalištěm a rozcestími U Ručiček a Na Rýni. Délka území dosahuje přibližně 1200 metrů, maximální šíře přes 700 metrů.
Geologický podklad chráněného území představují opuky a pískovce z období svrchní křídy před přibližně 90 miliony let (stupně spodní turon / svrchní cenoman). působením vodní eroze na toto podloží zde došlo k vytvoření značně členitého reliéfu, kdy i drobné potůčky vyhloubily kaňonovité hluboké zářezy, které dnes díky četným skalním výchozům ve svazích umožňují nahlížet sled vrstev uložených hornin. Na mnoha místech došlo k projevům pseudokrasového zvětrávání a drobné pseudokrasové jevy jsou zde časté. Jde zejména o puklinové a oválné závrty, ventaroly (otvory do podzemních dutin, z nichž v zimě proudí teplejší vzduch – v podstatě jde o vyvěrání podzemního vzduchu přibližně stabilní teploty), a naopak o projevy srážení uhličitanu vápenatého z vody – vznikající travertiny a vápnité konkrece v potůčcích. Ochrana těchto pseudokrasových jevů je obzvlášť důležitá, neboť jsou velmi snadno zranitelné, např. při těžbě dřeva i vyšší návštěvnosti území.
Rezervace je součástí rozsáhlého přírodního parku Džbán, z hlediska geomorfologického členění však její území není řazeno ke Džbánu, ale představuje již nejzápadnější okraj sousedního celku Pražská plošina.
V údolí se nacházela řada drobný jezírek hrazených sesuvy půdy. Většina jich byla záměrně zničena při stavbě libušínského koupaliště, aby v nich nedocházelo ke zhoršování kvality vody v důsledku tlející organické hmoty. Z původní soustavy se dochovalo jediné jezírko.[4]
Flóra[editovat | editovat zdroj]
Lesní porosty, které celou oblast pokrývají, jsou do značné míry změněné, zejména v borové monokultury, ale přirozená společenstva dubohabřin jsou zachována na mnoha místech a jejich bylinné a keřové patro je zde vlastně vyvinuto i v umělých výsadbách, kde se v keřovém patru vyskytuje dřín a lýkovec jedovatý, z chráněných a vzácných druhů bylin zde roste například lilie zlatohlavá, třemdava bílá, válečka prapořitá, medovník meduňkolistý, řimbaba chocholičnatá, mořena barvířská, sasanka lesní, prvosenka jarní, oměj vlčí mor, vemeník dvoulistý, bradáček vejčitý, hlístník hnízdák, kokořík mnohokvětý, vraní oko čtyřlisté apod. Byl zde zjištěn i vzácný střevíčník pantoflíček.
Výrazný je vegetační kontrast mezi kyselými půdami v náhorní části území, kde je podklad odvápněný, a zásaditými v údolích. Podrost boro-dubových lesů na planinách tak tvoří druhy acidofilní, jako kostřava ovčí, metlička křivolaká, brusnice borůvka a brusnice brusinka. K jihu obrácené svahy údolí zaujímají duby, buk lesní, habr obecný a borovice lesní s příměsí nepůvodního modřínu opadavého. Pro okraje roklí je typický jeřáb muk, jilm habrolistý, ve svazích rostou keře jako dřín jarní, líska obecná a ptačí zob obecný.
Fauna[editovat | editovat zdroj]
Území představuje rovněž útočiště pro celou řadu živočichů, typických pro oblast listnatých hájů, od prakticky úplného výčtu druhů ptáků a drobných savců, po druhově i početně velmi bohatou bezobratlou zvířenu. V rezervaci je také několik velkých mravenišť mravence lesního.
Přístup[editovat | editovat zdroj]
Vnitřkem rezervace nevedou značené turistické trasy, nicméně její východní okraj sleduje zelená značka, spojující nádraží Kamenné Žehrovice s Libušínem, a po jižním okraji prochází žlutá trasa z Rozdělova do Smečna.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Pašijová draha [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2022-12-29]. Dostupné online.
- ↑ Otevřená data AOPK ČR. Dostupné online. [cit. 2020-11-19]
- ↑ Common Database on Designated Areas. Dostupné online. [cit. 2021-06-26]
- ↑ MAJER, Martin; SOMOL, Václav; ŽÁK, Karel. Džbán – krajina opukových plošin. Vrchlabí: Green Mango, 2020. 232 s. ISBN 978-80-270-7006-0. S. 45.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Chráněná území ČR, Střední Čechy, svazek XIII. 2005, s. 186, 202, ISBN 80-86064-87-5
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pašijová draha na Wikimedia Commons - Popis na České geologické službě
