PZL M-15 Belphegor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
PZL M-15 Belphegor
PZL M-15 Belphegor v muzeu v Moninu
PZL M-15 Belphegor v muzeu v Moninu
Určení zemědělské letadlo
Výrobce PZL Mielec
Šéfkonstruktér SSSR Reomir A. Izmajlov
Polsko Kazimierz Gocyła
První let 30. května 1973 [1]
Charakter vyřazen
Uživatel Sovětský svaz
Výroba 1975–1981
Vyrobeno kusů 175 [2]

PZL M-15 Belphegor / WSK-Mielec M-15 Belphegor bylo polské zemědělské letadlo a první (a dosud jediný) proudový práškovací letoun na světě. Dle konstrukce šlo o jednomotorový podzvukový dvouplošník.[1]

Byl vyvíjen na zakázku SSSR podle vzájemné dohody z prosince 1971. Název Belphegor mu dal díky atypickému vzhledu pilot Andrzej Abłamowicz na Mezinárodním aerosalónu letectví a kosmonautiky v Paříži v roce 1977 podle démona Belfegora. Vzhledem k nepraktické konstrukci a nákladnému letovému provozu byla sériová výroba ukončena dříve, než bylo původně zamýšleno.[1]

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Sovětský svaz provozoval největší letecký park zemědělských letounů na světě, jehož páteří byl typ Antonov An-2. Bylo plánováno nahradit An-2 modernějším strojem. Polsko již vyrábělo licenčně letadla An-2R (která se mj. exportovala zpět do SSSR) a v rámci RVHP se specializovalo na zemědělská letadla.

Projekt dostal označení I-711 a pod vedením šéfkonstruktérů Reomira A. Izmajlova a Kazimierze Gocyły byl realizován společností PZL Mielec. Na projektu spolupracovalo až 70 odborníků ze Sovětského svazu. Pro vyřešení problémů spjatých s instalací proudového motoru na pomalý zemědělský dvouplošník vznikl nejprve experimentální letoun LaLa-1 (Latające Laboratorium 1, česky Létající laboratoř 1), což byl modifikovaný letoun PZL An-2 s přidaným proudovým motorem. Testy tohoto stroje napomohly návrhu M-15. V roce 1972 vznikla maketa M-15. První prototyp označený jako LLM-15 (LaLa-2) byl poprvé zalétán 30. května 1973. Křídlo a podvozek pocházel z letadla Antonov An-14. Druhý prototyp PZL M15 podnikl první zkušební let 9. ledna 1974. Po sérii intensivních leteckých testů proběhly roku 1975 technické a provozní zkoušky v ruském Krasnodaru. V letech 1974–1976 bylo postaveno celkem 11 prototypů. Sériová výroba byla zahájena roku 1975, kdy stroj dostal ruské osvědčení o letové způsobilosti, trvalý certifikát byl vydán v březnu 1978.[1]

Koncepce proudového zemědělského letadla byla od počátku špatná, za zahájením výroby stál politický vliv sovětského šéfkonstruktéra Reomira A. Izmajlova. Po nařízené prověrce vyšlo najevo, že M-15 spotřebovává neúměrné množství paliva na letovou hodinu. V roce 1981 byla sériová výroba zastavena. Celkem bylo vyrobeno 175 exemplářů (včetně letových i neletových prototypů).[1]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

M-15 byl kovový dvouplošník se dvěma ocasními nosníky a dvouproudovým motorem Ivčenko AI-25 umístěným za pilotní kabinou ve středu trupové gondoly. Část spodních křídel a nádrže na chemikálie byly laminátové, aby se předešlo korozi. Horní a spodní křídlo bylo spojeno dvěma úzkými bloky, které sloužily jako nádrže chemikálií (každá o objemu 1 450 litrů). Podvozek byl fixní (tzn. nezatahovací) příďového typu (jedno kolo na přídi a dvě pod spodním křídlem). Pilotní kabina byla krytá, posádku tvořil pouze jeden pilot, v kabině však bylo místo ještě pro 2 další osoby. Zařízení na rozprašování fungovalo na principu stlačeného vzduchu.[1]

Specifikace (M-15)[editovat | editovat zdroj]

WSK-Mielec M-15 společnosti Aeroflot

Zdroj:[1]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 1 (pilot, v případě potřeby 2 mechanici)
  • Rozpětí: 22,4 m
  • Délka: 12,72 m
  • Výška: 5,34 m
  • Nosná plocha: 67,5 m²
  • Plošné zatížení: ? kg/m²
  • Prázdná hmotnost: 3 090 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 5 650 kg
  • Užitečný náklad: 2 560 kg
    • 2 900 litrů tekutých chemikálií nebo 2 200 kg prášku
  • Pohonná jednotka: 1 × dvouproudový motor Ivčenko AI-25, tah 14,7 kN

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 200 km/h
  • Minimální rychlost: 89 km/h
  • Operační rychlost: 165 km/h
  • Dolet: 400 km
  • Dostup: 4 500 m
  • Stoupavost: 4,5 m/s

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g PZL M-15 Belphegor, samolotypolskie.pl, citováno 15. 3. 2014 (polsky)
  2. PZL M-15 , muzeumlotnictwa.pl (anglicky)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Taylor, John W. R. Jane's All The World's Aircraft 1976–77. Londýn: Jane's Yearbooks, 1976. ISBN 0-354-00538-3, str. 144-145 (anglicky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu