Převorský kostel svaté Marie
| Převorský kostel svaté Marie | |
|---|---|
 Pohled na kostel v roce 2012 | |
| Místo | |
| Obec | Monmouth |
| Souřadnice | 51°48′47,52″ s. š., 2°42′50,11″ z. d. |
| Základní informace | |
| Církev | anglikánská církev |
| Zasvěcení | Panna Maria |
| Architektonický popis | |
| Výstavba | 1075 |
| Další informace | |
| Oficiální web | Oficiální web |
| Kód památky | 2784 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Převorský kostel svaté Marie v Monmouthu v Monmouthshiru je anglikánským kostelem zasvěceným panně Marii, který byl původně založen v roce 1075 jako součást benediktinského monmouthského převorství. Současná stavba pochází ovšem zejména z 18. a 19. století. Od roku 1952 patří mezi zákonem chráněné stavby coby Grade II* listed building. Je jednou z 24 zastávek na naučné stezce Monmouthem.
Dějiny[editovat | editovat zdroj]
Převorský kostel byl založen Withenocem, Bretoncem, který se stal pánem z Monmouthu v roce 1075, poté, co Roger de Breteuil, syn Williama fitzOsberna upadl v nemilost, neboť povolil své sestře vdát se za Rapha de Gaela, přestože s tím král Vilém I. Dobyvatel nesouhlasil.
Převorství bylo přiřazeno k saumurskému opatství a bylo vysvěceno za přítomnosti Williama fitzBaderona v roce 1101. Později v dvanáctém století bylo rozšířeno a stalo se farním kostelem. Dnes ovšem z původní budovy nezbývá o mnoho víc než krátký úsek normanské zdi.
Věž z čtrnáctého století je postavena z místního materiálu zvaného starý červený pískovec. Po rušení anglických klášterů v roce 1536 budova chátrala a okolo roku 1730 se zmiňuje jako rozpadlá. V letech 1736-1737 ji zásadně přestavěl Francis Smith of Warwick, který postavil novou hlavní loď, nicméně i tato stavba se víceméně nedochovala. V roce 1743 byl přidán nový vrcholek věže do výšky 60 metrů podle návrhu Nathaniela Wilkinsona z Worcesteru.
Okolo roku 1850 se Monmouthská rada rozhodla zavřít hřbitov u kostela, neboť se zbytky rozpadajících těl objevovaly nad zemí. Navíc se o obyvatelích nedalekého Whitecrossu říkalo, že umírají předčasně, a z hřbitova přicházel smrad. V roce 1851 byl otevřen Monmouthský hřbitov a ten se stal novým místem pro pohřby.
Koncem devatenáctého století kostel skoro úplně přestavěl George Edmund Street. Původně měl dokonce v úmyslu celý původní kostel zbořit a na jeho místě postavit nový, ale odhadovaná cena 22 tisíc liber byla příliš vysoká a tak mu nezbylo než se spokojit s rekonstrukcí, která ponechala dvě zdi z původní lodě a věžičku.
Kostel je zdaleka nejvyšší budovou v Monmouthu.
Vnitřek[editovat | editovat zdroj]
Současný vnitřek pochází z roku 1882 a byl původně určený pro tisíc lidí, ale mnohé lavice byly později odstraněny.
Vnitřní vitráže pocházejí z osmdesátých let devatenáctého století a jejich autorem je Charles Eamer Kempe. Za zvláště hezké je považované okno zvané „Čtyři rajské řeky“ zobrazující Píšon, Gíchón, Eufrat a Tigris. Ty zaplatil Charles Henry Crompton-Roberts z Drybridge House, místní významný obchodník a mecenáš. Po Kempeho smrti jeho firma vyrobila ještě „okno čtyř Edvardů“ na jižní stěně, dokončené v roce 1911. Je na něm Eduard VII., Eduard III. Vyznavač, Eduard I. a Eduard, Černý princ.
Zvony[editovat | editovat zdroj]
Přesný původ zvonů není znám, nicméně podle nejstarších pramenů v roce 1673 zaplatil kostel za příslušenství k pěti zvonům. Dnes je zde osm zvonů[1]:
| Zvon | Průměr (mm) | Váha (kg) | Ladění |
| 1 | 710 | 246 | Es |
| 2 | 740 | 248 | D |
| 3 | 800 | 305 | C |
| 4 | 865 | 357 | B |
| 5 | 950 | 510 | As |
| 6 | 990 | 550 | G |
| 7 | 1070 | 660 | F |
| 8 | 1200 | 860 | Es |
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku St Mary's Priory Church, Monmouth na anglické Wikipedii.
- ↑ The Bells [online]. Monmouth Group of Parishes [cit. 2012-06-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-15. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Převorský kostel svaté Marie na Wikimedia Commons - oficiální stránky Archivováno 29. 3. 2012 na Wayback Machine. (anglicky)
