Přemysl Pitter

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Přemysl Pitter
Pamětní deska na Milíčově domě na Žižkově
Pamětní deska na Milíčově domě na Žižkově
Narození 21. června 1895
Smíchov, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 15. února 1976
Curych, ŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
Občanství Česko
Ocenění Spravedlivý mezi národy, Řád Tomáše Garrigua Masaryka a Záslužný kříž 1. třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Spravedlivý
mezi národy
Hlavní článek
Holocaust
Lidé, kteří pomáhali Židům
Spravedlivost
Sedm Noemových přikázání
Jad Vašem
Slavní jednotlivci

DamaskinosHoLutzSchindlerSendlerowaWallenbergPalatucciSousa-MendesGrüningerPitter

Národy a skupiny

Čeští spravedliví
Polští spravedliví
Spravedliví podle země

Přemysl Pitter (21. června 1895, Smíchov15. února 1976, Curych) byl český protestantsky orientovaný kazatel, spisovatel, publicista, radikální pacifista a sociální pracovník.

Založil Milíčův dům na Žižkově (dnes Mateřská škola Milíčův dům).[1] Za druhé světové války přes přísné zákazy navštěvoval a zásoboval Židy. Po válce zažádal o znárodněné zámky v okolí Prahy a zde se staral dohromady o zubožené německé, židovské a české děti. Po nástupu komunistického režimu musel uprchnout ze země; nejprve působil v Německu, kde poskytoval pastorační a sociální podporu uprchlíkům v táboře Valka v Norimberku, později žil ve Švýcarsku.

Obrovská byla jeho publicistická a literární činnost. Napsal řadu náboženských knih, v letech 19241942 vydával časopis Sbratření, v exilu pak s Olgou Fierzovou Hovory s pisateli. Hojně spolupracoval s BBC a Svobodnou Evropou.

V roce 1964 jej Jad Vašem prohlásil Spravedlivým mezi národy.

Život[editovat | editovat zdroj]

Přemysl Pitter přišel na svět jako syn majitele tiskařského závodu. V letech 19111912 navštěvoval tiskařskou školu v Lipsku, v roce 1913 převzal tiskárnu po zemřelém otci. Na počátku první světové války se jako dobrovolník přihlásil do armády. Zde prožil velké duchovní obrácení a stal se pacifistou a zbožným křesťanem. Tehdy slíbil Bohu, že jestli přežije, zasvětí zbytek svého života péči o děti a potřebné lidi.[2] Za dezerci byl odsouzen k trestu smrti, kterému ale unikl.[3][4]

Milíčův dům v Praze na Žižkově, založený Pitterem roku 1933, dnes slouží jako mateřská škola

V letech 19201921 studoval na Husově bohoslovecké fakultě, v roce 19241942 vydával časopis Sbratření. V roce 1926 se seznámil se Švýcarkou Olgou Fierzovou, která se stala jeho celoživotní přítelkyní a spolupracovnicí. V roce 1933 otevřel v Praze Milíčův dům pro mimoškolní práci s dětmi.[5]

Během 20. a 30. let 20. století se Pitter intenzivně věnoval propagaci pacifistických myšlenek, za což byl opakovaně soudně trestán a jím řízené spolky byly sledovány. Jeden z nich – Hnutí pro křesťanský komunismus – byl prvorepublikovými orgány rychle zakázán.[6] Některé z těchto soudních sporů pomáhal Pitterovi řešit brněnský právník Jindřich Groag.

Na přelomu 30. a 40. let vystupoval proti antisemitismu a ve Sbratření publikoval články na obranu Židů. Za druhé světové války i přes přísný zákaz navštěvoval a podporoval židovské rodiny a jejich děti, za což byl vyslýchán gestapem, kde otevřeně přiznal, že Židům pomáhá, ale zatčen nebyl. Mnoho jeho spolupracovníků však skončilo v koncentračních táborech, někteří se odtamtud už nevrátili.

Po osvobození byl Přemysl Pitter jmenován členem sociální komise České národní rady a zorganizoval akci Zámky (19451947): ve státem zkonfiskovaných zámcích Štiřín, Olešovice, Kamenice a Lojovice a penzionu Ládví zřídil ozdravovny, kde se zotavovaly židovské děti vracející se z koncentračních táborů. Později Pitter, který ostře kritizoval nelidské zacházení, kterého se Češi dopouštěli ve svých koncentračních táborech na Němcích, zahrnul do svého úsilí i německé děti, které z těchto táborů odvážel, což mu vyneslo značné potíže, nenávist ze strany řady Čechů, vyloučení ze sociálně-zdravotní komise a dokonce obvinění ze strany ředitelství národní bezpečnosti.[7]

Po únorovém převratu začal být Pitter i se svými spolupracovníky pronásledován. Olze Fierzové, která odjela do Švýcarska na pohřeb své sestry, již nebyl povolen vstup do země. Na Milíčův dům byla státem uvalena nucená správa, byly omezeny jeho výchovné funkce a v roce 1951 musel Pitter odejít z funkce jeho ředitele. Od roku 1950 navíc musel čelit setrvalému zájmu Státní bezpečnosti. Dne 26. srpna 1951 proto s pomocí Fierzové a přátel uprchl do západního Německa.

Pamětní deska na zámku Štiřín (ČR). Foto Mr.JaroCZ

V Německu začal spolupracovat s BBC a Svobodnou Evropou (později ještě s římským rozhlasem). Od roku 1952 do roku 1962 poskytoval z pověření Světové rady církví pastorační a sociální služby běžencům v uprchlickém táboře Valka u Norimberka. V roce 1963 se přesunul do Švýcarska. V Curychu založil Československou společnost pro vědy a umění, Husův sbor Čechů a Slováků a českou školu, od roku 1962 s Olgou vydávali přední exilový časopis Hovory s pisateli. Spolupracoval s německými evangelíky a se sudetoněmeckou organizací Ackermann-Gemeinde. V roce 1976 zemřel v Curychu. Jeho zásluhou je nám zachován „Husův dům" a byl postaven pomník na historickém místě upálení Mistra Jana Husa a Jeronýma Pražského v Kostnici. Byl jedním z hlavních iniciatorů uchování těchto významných míst, jedním z organizátorů jak peněžních sbírek, tak hledání nejen finančních prostředků mezi emigrantskými i německými příznivci, ale i při zakoupení domu a místa pro pomník. Vyjednal s tamními úřady jejich právní zajištění, zachování a údržbu.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • 550 let od mučednické smrti Husovy a 50 let od zahájení Masarykova boje za osvobození Čechů a Slováků: A co my dnes?
  • Dobrodružná ruka a Vahú - knihy pro děti
  • Duchovní revoluce v srdci Evropy (poprvé vyšlo jako Geistige Revolution im Herzen Europas v roce 1968)
  • Chelčický, Tolstoj, Masaryk
  • Je třeba náboženské výchovy?
  • Modlitby
  • Na předělu věků
  • Nad vřavou nenávisti
  • Nové cesty mírové politiky
  • Oheň na zemi
  • Pacifismus a obrana
  • Pod šerým kabátcem
  • Slovo Boží dětem pro rodinu i nedělní školu
  • Život pro druhé

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.milicuvdum.cz/Frame_Hist_Content01.htm historie na webu Milíčova domu
  2. Pavel Kohn: Kolik naděje má smrt, L. Marek, Brno 2000, ISBN 80-86263-09-6, str. 155
  3. A nepozdvihne meč... Odpírání vojenské služby v Československu 1948–1989. P. Blažek (ed.). Praha 2007. s. 38
  4. Vojáku Vladimíre... Karel Čapek, Jindřich Groag a odpírači vojenské služby. Praha 2009. s. 92
  5. Magdaléna Turková: Přemysl Pitter, dostupné na http://www.rvp.cz/clanek/883 (navštíveno 19. srpna 2008)
  6. Vojáku Vladimíre... Karel Čapek, Jindřich Groag a odpírači vojenské služby. Praha 2009. s. 91–93
  7. viz např. text Pittrovi reakce na toto obvinění; dostupné: http://praguecoldwar.cz/reakce_premysla_pittra.htm (navštíveno 5. 12. 2008)
  8. http://www1.yadvashem.org/heb_site/righteous/pdf/virtual_wall_of_honor/CZECH.pdf

Literatura[editovat | editovat zdroj]

    • Knihy o Přemyslu Pittrovi a jeho práci
  • Olga Fierzová
    • Dětské osudy z doby poválečné
    • Přemysl Pitter a jeho dílo
  • Tomáš Pasák
    • Přemysl Pitter - život pro druhé
    • Život Přemysla Pittra
  • Sborníky
    • Přemysl Pitter, život a dílo – sborník referátů a diskusních příspěvků z mezinárodního semináře v Pedagogickém muzeu J. A. Komenského v Praze v roce 1993, Praha 1994
    • Přemysl Pitter, život - dílo - doba – sborník referátů a diskusních příspěvků z mezinárodní vědecké konference na Univerzitě Karlově v Praze v roce 1995, Praha 1996
    • Vojáku Vladimíre... Karel Čapek, Jindřich Groag a odpírači vojenské služby. Praha 2009. ISBN 978-80-904272-1-1

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]