Přírodovědecké muzeum (Vídeň)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Panoramatický snímek muzea.

Přírodovědecké muzeum ve Vídni (německy Naturhistorisches Museum in Wien, zkratka NHMW) patří mezi největší a nejvýznamnější světová muzea a jde o největší muzeum v Rakousku.

Muzeum bylo vybudováno (podle projektu Gottfrieda Sempera a Karla von Hasenauera) jako stánek pro uložení, uchování a prezentaci obrovských sbírek dosud shromážděných v C.-k. dvorním kabinetu přírodnin. Otevřeno bylo 10. srpna roku 1889.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Muzeum s parkem k Uměleckohistorickému muzeu na Ringstraße, vzadu budova Parlamentu (kolem roku 1900.

Asi v roce 1750 koupil císař František I. Štěpán Lotrinský, manžel Marie Terezie, v té době největší sbírku přírodnin od Florenťana Johanna von Baillou (1679−1758). Jádro sbírky tvořilo cca 30 000 předmětů, mezi tím schránky vzácných plžů, mušle, korály stejně jako cenné drahé kameny a minerály. Již tehdy byla sbírka uspořádána podle vědeckých kritérií.

Časem nabyla sbírka takového rozsahu, že prostory vyčleněné v Hofburgu přestaly dostačovat.

Když bylo v roce 1857 zbořeno době neodpovídající opevnění města, již se záměrem na jeho místě vybudovat okružní třídu (Wiener Ringstraße), byl zde naplánován i muzejní areál - budovy dvou velkých muzeí, Uměleskohistorického a Přírodovědeckého, oddělených parkem. Obě budovy byly postaveny podle projektu Gottfrieda Sempera a Karla von Hasenauera. Stavební práce byly zahájeny v roce 1871 a 10. srpna roku 1889 císař František Josef I. obě muzea slavnostně otevřel.

V období holokaustu byly sbírky muzea zmnoženy předměty pocházejícími z arizovaného židovského majetku. Dodnes jsou ve sbírkách exponáty, jež byly původně v držení židovským majitelů; navrácení dědicům a pozůstalým v restitučních řízeních probíhá od konce 90. let minulého století.

V roce 1996 byl uzavřen tzv. Rassensaal, diskutabilní antropologická expozice.

Od června roku 2003 je ředitelem Univ. Prof. Dr. Bernd Lötsch. V prosinci 2009 byl generálním ředitelem jmenován Univ. Prof. Dr. Christian Köberl, který do úřadu nastoupil 1. července 2010.

V dozorčí radě jsou: Univ. Prof. Ddr. Roland Albert, Mag. Christa Bock, Mag. Christian Cap, Manfred Christ, Gerhard Ellert, Monika Gabriel, Ing. Walter Hamp, MR DI Michael Hladik a Mag. Dr. Angela Julcher.

Budova[editovat | editovat zdroj]

Výstavní prostor s fosiliemi

Střed budovy tvoří 60 m vysoká kupole, jež nese sochu řeckého boha Hélia, na schodišti pak jsou umístěny sochy proslulých vědců. Fasáda a štuková výzdoba interiéru mají znázornit vývoj světa, stejně jako více než 100 olejomaleb slavných malířů s motivy ze světa vědy.

Oddělení[editovat | editovat zdroj]

  • Mineralogicko-petrografické oddělení
  • Geologicko-paleontologické oddělení
  • Botanické oddělení
  • 1. Zoologické oddělení (obratlovci)
  • 2. Zoologické oddělení (hmyz)
  • 3. Zoologické oddělení (bezobratlí)
  • Oddělení archeologické biologie a antropologie
  • Prehistorické oddělení
  • Oddělení krasové a výzkumu jeskyň
  • Oddělení ekologie
  • Archiv historie vědy

Mineralogicko-petrografické oddělení[editovat | editovat zdroj]

Vedoucí: Robert Seemann Cca 150 000 evidovaných předmětů, zhruba 15 % z nich vystaveno.

Pozoruhodná je sbírka meteoritů, zahrnující zlomky četných historicky i vědecky významných meteoritů. Tato sbírka je nejen jedna z největších svého druhu na světě, ale i nejstarší - byla "založena" v roce 1778. Kurátorem sbírky je Dr. Franz Brandstätter.

V sále č. IV mineralogického oddělení se nachází další pozoruhodnost muzea lze najít - kytici z drahých kamenů, kterou měla nechat zhotovit v polovině 18. století císařovna Marie Terezie pro svého milovaného manžela Františka Štěpána. Kytice sestává z 2 100 diamantů a 761 dalších drahokamů a polodrahokamů, jež vytvářejí 61 květů a 12 rozličných živočichů. Listy jsou z původně zeleného hedvábí, které již ovšem silně vybledlo.

Geologicko-paleontologické oddělení[editovat | editovat zdroj]

Vedoucí: Mathias Harzhauser

Paleozoikum[editovat | editovat zdroj]

V sále č. VII je prezentováno převážně období prvohor. K vrcholu prezentace náleží např. rekonstrukce lesa z období karbonu s věrnými replikami a modely zvířat, nebo diorama skaliska z období siluru.

Sál ještěrů[editovat | editovat zdroj]

Sál ještěrů
Rekonstrukce kostry dravého dinosaura druhu Allosaurus fragilis

V sále ještěrů se nacházejí tři kostry velkých dinosaurů (přestože dinosauři mezi ještěry ve skutečnosti nepatřili): teropod rodu Allosaurus, sauropod rodu Diplodocus a ornitopod rodu Iguanodon, vedle nich pak řada dalších menších exponátů.

Kenozoikum[editovat | editovat zdroj]

Sál č. IX je věnován především kenozoiku, spojeného především s vyhynutím dinosaurů a jiných plazů, jejichž kostry jsou zde vystaveny vedle dalších fosilií, a to i z okolí Vídně.

Chodby ve zvýšeném přízemí[editovat | editovat zdroj]

V muzeu jsou k vidění četné rekonstrukce koster zvířat, jež žily v poslední době ledové, např. mamut, šavlozubý tygr nebo medvěd jeskynní a řada dalších, jež jsou vystaveny na chodbách zvýšeného přízemí muzea.

Botanické oddělení[editovat | editovat zdroj]

Vedoucí: Ernst Vitek

sbírky:
  • herbarium fanerofytů: ca. 4 000 000 ks
  • herbarium tajnosnubných rostlin: ca. 1 500 000 ks
  • sbírka dřev: ca. 6 500 ks
  • alkoholové preparáty: ca. 2 000 sklenic
  • sbírka plodů a semen
  • rozsivky
  • rukopisy a originální etikety

1. zoologické oddělení (obratlovci)[editovat | editovat zdroj]

Vedoucí: Ernst Mikschi

Oddělení je jedním z největších a nejvýznamnějších sbírek obratlovců na světě.

sbírky: kolem 800 000

2. zoologické oddělení (hmyz)[editovat | editovat zdroj]

Sbírka motýlů

Vedoucí: Martin Lödl

3. zoologické oddělení (bezobratlí)[editovat | editovat zdroj]

Vedoucí: Helmut Sattmann

Anthropologické oddělení[editovat | editovat zdroj]

Vedoucí: Maria Teschler-Nicola

sbírky:

Prehistorické oddělení[editovat | editovat zdroj]

Vedoucí: Anton Kern

Sbírky jsou tvořeny předměty z následujících období:

Vzhledem k tomu, že muzeum soustřeďovalo sbírky z celé rakousko-uherské monarchie, jsou ve zdejších depozitářích uloženy nálezové fondy i z prostoru českých zemí. Mezi nimi nejvýznamnější je nálezový soubor z halštatského období z výzkumu Jindřicha Wankla v jeskyni Býčí skála u Adamova nebo část keltského Duchcovského pokladu.

Oddělení krasové a výzkumu jeskyň[editovat | editovat zdroj]

Vedoucí: Rudolf Pavuza

Oddělení ekologie[editovat | editovat zdroj]

Vedoucí: Claudia Roson

Archiv historie vědy[editovat | editovat zdroj]

Vedoucí: Christa Riedl-Dorn

Archiv je rozdělen na pět oddělení s více než milionem předmětů:

  1. archiv dokumentace, sbírka a dokumentace historie muzea
  2. dopisy a pozůstalosti
  3. obrazy (malby, akvarely, grafika, kresby)
  4. sbírka historických fotografií a skleněných negativů
  5. trojrozměrné prameny (tiskařské štočky, psací stroje, fotoaparáty, busty etc.)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Naturhistorisches Museum Wien na německé Wikipedii. Souřadnice: 48°12′18,89″ s. š., 16°21′33,48″ v. d.