Případ užití
V softwarovém a systémovém inženýrství je případ užití (anglicky use case) seznam kroků, který obvykle definuje interakci mezi tzv. rolí (v UML označována jako aktér) a systémem. Za rolí může být člověk nebo externí systém.
V systémovém inženýrství jsou případy užití postaveny na vyšší úroveň než je tomu v softwarovém inženýrství. Podrobné požadavky mohou být zachyceny v diagramech UML, SysML nebo jako smluvní prohlášení.
Struktura use case[editovat | editovat zdroj]
Martin Fowler[editovat | editovat zdroj]
Martin Fowler napsal[1], že neexistuje žádný standardní způsob psaní případů užití – různé formáty dobře fungují v různých případech.
- Název: cíl use case
- Hlavní scénář: číslovaný list kroků; krokem je myšleno prosté konstatování vzájemného působení mezi aktérem a systémem
- Rozšíření: číslovaný list jednotlivých rozšíření
Alistair Cockburn[editovat | editovat zdroj]
Alistair Cockburn popisuje[2] podrobnější strukturu případu užití. Avšak připouští i zjednodušení, je-li zapotřebí méně detailů.
"Kompletní" šablona případu užití obsahuje následující pole:
- Název
- Cíl (v kontextu)
- Rozsah
- Stupeň (úroveň)
- Zúčastněné strany a zájmy
- Minimální záruky
- Úspěšné záruky
- Spouštěč
- Hlavní scénář
- Rozšíření
- Technologie a seznam dat
- Související informace
Reference[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- A. Cockburn: Porovnání User Story a Use Case, 10.11.2014, (anglicky)
