Pěstování lesa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hospodářský les

Pěstování lesa je důležitý lesnický obor, který se zabývá péčí o lesní porosty od jejich vzniku až po smýcení [1]. Součástí takto široce definovaného záběru jsou jednotlivé podobory: semenářství, školkařství, zakládání, obnova a výchova lesních porostů. Jde o soubor biotechnických opatření, která směřují k ekonomickému využívání dřevin a biocenózy lesa. [2].

Historie pěstování lesů[editovat | editovat zdroj]

Pěstování lesů jako systematická činnost a vědní obor se začíná rozvíjet spolu s ostatními lesnickými obory (ochrana lesa, hospodářská úprava lesa, lesnická typologie...) zejména na konci 18. a na počátku 19. století. Za počátek systematického hospodaření v českých, moravských a slezských lesích se považuje vydání zemských lesních řádů (Čechy a Morava roku 1754, Slezsko roku 1756). Jejich dodržování bylo problematické, protože chyběli kvalifikovaní lesníci - lesní hospodáři. Proto bylo v roku 1850 vydáno nařízení o státních zkouškách pro lesní hospodáře a o zkouškách osob určených k ochraně lesů. V té době také dochází k rozvoji lesnického školství. Mezníkem otevírajícím moderní historii hospodaření v lesích se stal Rakousko-Uherský zákon č. 250/ 1852, který v pojetí lesního hospodářství zakotvil ekonomické procesy, které pak vedly k vytvoření lesního hospodářství jako samostatného hospodářského odvětví (na území nynější České republiky tento zákon platil až do roku 1960).

skupina různověkých jedlí

V 19. století nebyla známá nebezpečí spočívající v ohrožení stejnověkých monokulturních lesů hmyzími škůdci nebo extrémními výkyvy počasí (bořivý vítr, mokrý sníh, sucho...), takže byly zakládány většinou lesy monokulturní a stejnověké. Došlo tak k zásadní změně druhového složení našich lesů. Byly zakládány borové a smrkové monokultury nebo lesy s převahou smrku a borovice, které v důsledku tehdejších finančně výnosových teorií byly pokládány za nejvýnosnější. Převládal holosečný hospodářský způsob a uměle založené kultury byly vychovávány šablonovitě. Rozvíjel se stanovištní průzkum a do popředí se dostala otázka zhoršování půdy související s pěstováním monokultur. Toto hospodaření umožnilo překonat kritický nedostatek dříví ale zároveň přineslo počátkem 20. století rozsáhlé kalamity [3] (kůrovcová kalamita na Šumavě, mnišková kalamita [4]atp.) a rozsáhlé polomy způsobené bořivým větrem, mokrým sněhem nebo námrazou. To podnítilo další bouřlivý rozvoj disciplín zabývajících se lesními ekosystémy (lesnická pedologie, lesnická typologie, lesnická zoologie, fytocenologie atp.). V důsledku nových poznatků docházelo postupně, na základě zkušeností, ke korekcím hospodaření s cílem druhově a prostorově lesy diferencovat. Do porostů byly vkládány meliorační a zpevňující dřeviny, porosty byly vychovávány prořezávkami a probírkami, byly zřizovány zpevňovací pásy, rozluky i závory s cílem zvýšit jejich stabilitu. Podrobně byly propracovány způsoby přirozené i umělé obnovy lesa, modely výchovy porostů i způsoby lesní těžby, stále s ohledem na prvotní cíl (trvale udržitelné, výnosově vyrovnané hospodaření zajišťující produkci obnovitelné suroviny - dříví).

V lesním hospodářství od druhé poloviny 20. století sílí tendence využívání přirozených procesů (v různých podobách tzv. přírodě blízkého lesního hospodářství). Jedná se i o ekonomicky racionálnější přístup s jistým přínosem pro vlastníka lesa, o čemž svědčí stále větší množství zejména soukromých a společenstevních lesů, které tyto postupy využívají.

Během druhé světové války sice docházelo v naších lesích ke zvýšeným těžbám způsobeným požadavky válečného hospodářství ale celkově lesy tuto krátkou epizodu přestály poměrně dobrém stavu, stejně jako poválečné znárodňování a násilnou kolektivizaci (na rozdíl od svých bývalých majitelů).

V roce 1960 byl přijat nový lesní zákon (166/60Sb. o lesích a lesním hospodářství. Za základní hospodářský způsob stanovuje hosp. způsob maloplošný pasečný (podrostní), vyzdvihuje mimoprodukční funkce lesa a zakazuje holoseče širší než výška porostu [5]. Tento zákon ovšem nevyhovoval socialistickému hospodaření tehdejších podniků státních lesů. Proto byl již v roce 1977 schválen nový zákon o lesích (61/1977 Sb. ) který umožnil tzv. "racionalizaci" lesního hospodaření (větší holé seče, upuštění od striktně podrostního a maloplošného hospodaření). Přesto nelze říci, že by hospodaření tehdejších Státních lesů mělo zásadně negativní vliv na stav našich lesů. To ovšem neplatí o vlivu ležícím mimo pravomoci tehdejšího lesního hospodářství. Tím byly průmyslové imise a kyselé deště, které během 70. a 80.let 20. století způsobily odumření a rozpad rozsáhlých porostů zejména v horských polohách severních pohoří (Krušné hory, Jizerské hory, Krkonoše a Orlické hory částečně i další pohoří).

Po roce 1989 byla asi nejvýznamnější změnou restituce (navrácení) zhruba 40% rozlohy lesů původním vlastníkům.

Během 90. let minulého století skokově vzrostly pravomoce státních orgánů ochrany přírody (přijetí zákona 114/92Sb.) a byl také přijat nový zákon o lesích (289/1995 Sb.).

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Vyskot,M. Pěstění lesů. 1. vyd. Praha : SZN, 1978. 448 s.
  2. Bezecný a kol., Pěstování lesů.1.vydání, Praha: SZN 1981. 328s.
  3. Silvarium, Smrková monokultura v středoevropském kulturním lese, Prof. ing. Emil Klimo, DrSc., ing. Jiří Kulhavý, CSc., Ústav ekologie lesa LDF MZLU v Brně
  4. http://abicko.avcr.cz/2010/03/12/index.html

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]