Písmolijectví

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ruční výroba písmen v Haarlemu 18. století

Písmolijectví je obor lidské činnosti zabývající se odléváním písmen pro tisk (typů neboli liter), různých ozdob, linek, znaků, výplniní a dalších součástí používaných k sazbě ze speciální slitiny olova, antimonu a cínu zvané liteřina. Písmolijectví vzniklo spolu s knihtiskem a písmena si odléval každý knihtiskař sám, později vznikly dílny dodávající písmena tiskařům. K samotnému odlévání se používá buď ruční nástroj (slévadlo), nebo kompletní stroj (kompletka). Rozměry písmen jsou uv´děny pomocí typografických bodů (jednotka cicero). Písmolijectví bylo důležité pro horkou sazbu, ovšem v současnosti se prosadila studená sazba (fotosazba, nebo ještě novější počítačová sazba) a význam písmolijectví upadl.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Písmolijec při práci na ilustraci z roku 1568

Písmolijectví vzniklo již za dob Johanna Gutenberga v souvislosti se vznikem knihtisku. Zprvu si musel každý tiskař lít sazbu sám, nicméně už v 16. se začali objevovat významné písmolijny. V Německu sídlily v Norimberku a Frankfurtu. V Itálii získal dobrou pověst písmolijec Nicolas Jenson, ve Francii Claude Garamond a rodina Didotů, v Anglii John Baskerville a William Caslon.

Významná změna proběhla v polovině 19. století, kdy se v písmolijectví prosadila strojová výroba, což způsobilo zánik drobnéjších písmolijen.

Výrobní postup[editovat | editovat zdroj]

Kompletka z roku 1883

Původně před vlastním litím znaků z liteřina vznikají obvykle vznikaly dvě formy pro každý znak. Nejprve byla vyřezána a vytlučena pozitivní tvrzená forma písmena z ocele, tzv. patrice a patricí je vyražena matrice, což je slabý plíšek, který se po vyražení negativu znaku vkládá do slévadla. U větších písmen šlo vytvořit matrici bez patrice. Novější výrobní procesy dále výrobu matric dále zjednodušovaly, například díky galvanoplastice šlo tvarovat plíšek okolo písmena odlitého z liteřiny či dřevěného modelu.

Liteřina pro odlévání mohla být rozehřívána díky vysokému obsahu olova pouze v malé pícce. Při odlévání pomocí ručního slévadla se produkce pohybovala okolo 6000 kusů garmondového písma (10 b.). V roce 1853 byla vynalezena kompletka (kompletní licí stroj) J. R. Johnsnem. Po řadě zlepšení mohla být produkce ve 20. století okolo 60 000 kusů. Vedle strojů se slévadla používala hlavně na speciální písma a velká písmena, která příliš pomalu chladla. Po odlití musela být písmena ještě jemně dobrušována a konečně obrážena, kdy byla jedna hrana šikmo seříznuta.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Nový velký ilustrovaný slovník naučný. Praha : Gutenberg, 1931. sv. XV, s. 29.
  • Ottův slovník naučný. Praha : J. Otto, 1902. sv. 19, s. 794–795.