Písek (okres Písek)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Je navrženo přejmenování (přesunutí) této stránky na nový název Písek (město).
K návrhu se můžete vyjádřit na diskusní stránce. Neprovádějte přesun, je-li sporný.
Pokud je stránka zároveň navržena na smazání, nepřesouvejte ji před koncem hlasování.

Písek
Pohled na kostel a hradby z Lávky
znak vlajka
status:	město
NUTS 5 (obec):	CZ0314 549240
kraj (NUTS 3):	Jihočeský (CZ031)
okres (NUTS 4):	Písek (CZ0314)
obec s rozšířenou působností:	Písek
pověřená obec:	Písek
historická země:	Čechy
katastrální výměra:	63,22 km²
počet obyvatel:	29 909 (12/2006)
zeměpisná šířka:	49° 18' 32.02"
zeměpisná délka:	14° 8' 45.11"
nadmořská výška:	378 m
PSČ:	397 01
zákl. sídelní jednotky:	28
místní části:	9
katastrální území:	5
adresa městského úřadu:	Velké náměstí 114
starosta / starostka:	Ing. Miroslav Sládek
Oficiální web: http://www.icpisek.cz Ofic. web MÚ: http://www.mesto-pisek.cz E-mail: e-podatelna@mupisek.cz

Písek je jihočeské historické město (dříve krajské, sídelní město Prácheňského kraje, později okresní, nyní obec s rozšířenou působností) na řece Otavě. Má necelých 30 000 obyvatel (29 796 podle sčítání lidu 2001).

V Písku se nachází nejstarší dochovaný český most^[1] ze 13. století, hrad, Kostel Narození Panny Marie, který je dominantou města a je na něm umístěna hodinová věž, a zbytky hradeb zbořených během průmyslové revoluce. Historicky cenná je také Putimská brána. O Písku se někdy říká, že má univerzitní charakter, protože je v něm více středních škol, než je pro města takové velikosti obvyklé. (Od roku 2003 zde působí i soukromá vysoká škola, Filmová akademie.^[2]) Písek má 2 divadla, kulturní dům, nemocnici, fotbalové hřiště a hřebčinec. Centrum města spolu s širším okolím je kompletně rekonstruované. Historické jádro města je městskou památkovou zónou. Písek má i své infocentrum.

Obsah

1 Historie
2 Osobnosti
3 Zajímavosti
4 Průmysl
5 Doprava
6 Části města
7 Odkazy
- 7.1 Reference
- 7.2 Externí odkazy

[editovat] Historie

[editovat] Pravěk a středověk

Nové nábřeží v Písku

Lidé se v písecké kotlině poprvé objevili na sklonku starší doby kamenné a usadili se severně od dnešního města. Prvními lidmi, kteří vstoupili na místo pozdějšího středověkého města, byli Keltové. Na poli mezi Hradištěm a Putimí byly nalezeny dvě mohyly s keltským pokladem. Nejvzácnější byla kovová tepaná zobákovitá konvice, dále několik zlatých prutů a zlaté a stříbrné ozdoby.

Podnětem pro založení Písku bylo nerostné bohatství v podobě zlatonosného písku. Patrně již od konce 12. století stála rýžovnická vesnice na pravém břehu řeky. Vzniklá osada se jmenovala „Na Písku“. Později se z osady stala trhová ves s kostelem sv. Václava. Písecká těžba zlata končí v 16. století. Několik dalších pokusů o její vzkříšení již nesplnilo očekávání.

Písek, jehož jméno je odvozeno od rýžovaného písku,^[3] je poprvé zmíněn v datační formuli listiny krále Václava I. vydané roku 1243. Václav I. začal nedaleko osady na skalnatém břehu stavět hrad.

Lokace města mohla proběhnut již v závěru vlády Václava I., ale vlastní budování je již zásluhou jeho syna Přemysla Otakara II., který ve městě často přebýval a který okolo roku 1254 založil hrazené královské město s královskou mincovnou.

Město nebylo založeno jen pro těžbu zlata. Mělo zároveň ochraňovat Zlatou stezku, která v těchto místech překračovala řeku Otavu, a také být základnou královské moci. Všechny hlavní budovy (městský hrad, kamenný most, farní kostel, dominikánský klášter, rychta) vyrostly společně s opevněním snad v průběhu pouhých dvou desetiletí, během kterých tu král vícekrát pobýval; v letech 1258–1265 s jedinou výjimkou každoročně. To byla doba rozkvětu Písku, který tehdy patřil k nejpřednějším městům v království a dosáhl významu, jenž se již nikdy neopakoval.

V roce 1327 (jiný zdroj uvádí rok 1308) propůjčil městu Jan Lucemburský městská práva Starého Města pražského (právo vybírat mýto, osvobození od cla a mýta, mílové právo, zřídit solný sklad, obilnice (největší v Čechách v té době), …). V Písku krátce pobýval jak Jan Lucemburský, tak i Karel IV., který potvrdil Písek jako hlavní město Prácheňského kraje. Král Václav IV. do města často zajížděl a byl posledním panovníkem, který sídlíval na zdejším hradě. V letech husitských válek hrál Písek významnou roli a stál již od počátku na straně reformního hnutí. Písečtí se jako jedni z prvních hlásili k reformátorskému hnutí.

[editovat] Husitské období

Havlíčkovo náměstí (Florián)

20. srpna 1419 úspěšně zaútočili Písečtí na dominikánský klášter a následně jako jedni z prvních se připojili k Jednotě táborské.^[3] Podobně jako v Táboře i v Písku byly umístěny kádě, do kterých občané odevzdávali své bohatství ve prospěch města. Písek má před Táborem prvenství ohledně těchto kádí.

Během husitství byl ve městě častým hostem Jan Žižka z Trocnova. Vládcem Písku se v té době stal husitský hejtman Matěj Louda z Chlumčan. Město Písek a jeho obyvatelé zůstali myšlenkám husitství věrni až do konce. Ve městě na faře působil také první a poslední biskup bratrstva Mikuláš z Pelhřimova. Po vojenské porážce Tábora Jiřím z Poděbrad došlo po vyhrůžce Píseckým k dohodě.

V následujícím období došlo k nebývalému rozkvětu města, který umožnil městu v roce 1509 koupit královský hrad v Písku a královské panství. Písecký majetek a vliv sahal od Mirotic až k Protivínu. Roku 1532 zachvátilo město veliký požár, který poničil velkou část města.

[editovat] Doba rakouské nadvlády

Panelová zástavba

Kostel povýšení svatého Kříže

Po pražské defenestraci roku 1618 se Písek přidal na stranu stavů. To mělo za následek vypálení píseckých předměstí a okolních vesnic císařskými oddíly v březnu 1619. V průběhu třicetileté války bylo město několikrát obléháno, ostřelováno a nakonec vydrancováno. V následujících letech prožil Písek střídavě období úpadku (především kvůli válkám a požárům) a obnovy, kdy bylo město postupně dobyto generálem Buquoyem, Mansfeldem a rok nato Maxmiliánem Bavorským. Během každého dobytí bylo město vypáleno a obyvatelstvo téměř vyvražděno.

Roku 1623 byl dosazen jako správce města císařský generál Martin de Huerta, který pomocí tyranie obyvatelstva začal Písecké obracet na katolickou víru a celkově má na svědomí ožebračení města. Rok po správcově smrti bylo město opětovně ustanoveno jako krajské město a roku 1641 mu byly navráceny některé královské výsady, ale s výslovným dodatkem, že je může využívat jen katolická část města. Počátkem 18. století došlo k finančním problémům města a k řádění moru v okolí. Jako projev díku, že bylo město uchráněno morové vlny, nechali Písečtí vystavět na Malém náměstí mariánské sousoší.

Další vojenské útrapy Písek zažil v letech 1741 až 1742, kdy zde byla umístěna francouzská posádka vracející se z Prahy, proti které vyrazilo rakouské vojsko. Písečtí se báli, že bude město opětovně dobyto, vypáleno a zničeno, a slíbili Panně Marii, že když bude město ušetřeno, budou každoročně provozovat městskou slavnost. Ta byla po roce 1991 obnovena.

Roku 1778 bylo ve městě zřízeno gymnázium, roku 1860 přibyla česká reálka a roku 1866 bylo na radnici zřízeno české úřadování. 1861 byla zřízena první česká vyšší dívčí škola, 1870 první škola rolnická, 1884 škola revírnická a v roce 1899 první škola lesnická.

Národní obrození v Písku probíhalo zásluhou vynikajících osobností velmi intenzivně. Byl zde dokonce vydáván časopis „Poutník od Otavy“, který pak nahradil „Otavan“. K povzbuzení národního vědomí přispělo i založení tělocvičné jednoty Sokol roku 1868.

Koncem 19. století prošel Písek průmyslovým rozvojem, byla zde založena průmyslová výroba fezů, papírna, tabáková továrna a v okolí města se stavěly komunikace. Roku 1875 byl Písek spojen železnicí s Prahou. Roku 1884 bylo založeno městské muzeum a v roce 1887 zavedl Písek jako třetí město v Čechách elektrické osvětlení obloukovými lampami Františka Křižíka. Následujícího roku byla uvedena do provozu městská vodní elektrárna. V tomto období byl Písek krajským městem Prácheňského kraje, ale vinou vzdálenosti od hlavní železniční tratě se nestal významným městem.

[editovat] 20. století

Sídliště na Pražském předměstí

K vyhlášení samostatné republiky došlo v Písku podobně jako v některých dalších městech již 14. října 1918,^[4] kdy probíhala generální stávka. Následně ale železničáři z Prahy přivezli informaci, že republika vyhlášena ještě nebyla, a tak se Písečtí rozešli a do města byla přemístěna maďarská vojenská posádka, která začala vyšetřovat události převratu. Město navázalo na svou předválečnou tradici a zůstalo vyhledávaným místem pro studenty, letní hosty i pro důchodce, kteří zde hodlali strávit klidné stáří.

Nacistická okupace přinesla Písku velké strádání. Mnoho lidí zahynulo na bojištích, popravištích a v koncentračních táborech; někteří obyvatelé se zúčastnili domácího i zahraničního odboje. Okupaci ukončil příchod amerických vojsk 6. května 1945 večer.^[zdroj?] Sovětské jednotky dorazily do města až 10. května.^[zdroj?]

Po II. světové válce se tvář Písku začíná rychle měnit, ve městě je založena textilní firma JITEX, Kovosvit, Elektropřístroj, staví se jatka, rozvíjí se dřevařská průmysl atd.

Při povodních v srpnu 2002 byl poničen kamenný středověký most, ale díky tomu, že byl roku 1995 ukotven do skály pod řekou, nápor vody vydržel.^[5]

Dne 8. května 2006 byl v Písku odhalen památník českým letcům v Anglii, většinou rodáků z Písku, či z jeho blízkého okolí.

Památník letcům padlým za II. světové války

[editovat] Osobnosti

[editovat] Narozené v Písku

Josef Chochol (1880–1956), projektant a urbanista
Richard Weiner (1884–1937), expresionistický básník, prozaik a publicista
Jan Mukařovský (1891–1975), estetik a literární teoretik, čelní představitel české strukturalistické školy
Otakar Jeremiáš (1892–1962), hudební skladatel a dirigent
Václav Krška (1900–1969), filmový režisér, dramatik a prozaik
František Roman Dragoun (1916–2005), portrétista
František Daneš (* 1919), jazykovědec, v letech 1990 až 1994 ředitel Ústavu pro jazyk český AV ČR
Jana Klusáková (* 1941), rozhlasová a televizní moderátorka, publicistka a překladatelka
Jiří Mráz, známý také jako George Mraz (* 1946), jazzový kontrabasista žijící v USA
Pavel Kouba (* 1953), filosof, profesor Ústavu filozofie a religionistiky na FF UK
Martin C. Putna (* 1968), literární historik a kritik, komparatista, překladatel a pedagog Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy
Dana Morávková (* 1971), herečka a moderátorka
Kateřina Neumannová (* 1973), olympijská vítězka a mistryně světa v běhu na lyžích
Tomáš Zíb (* 1976), tenista
Iva Kubelková (* 1977), modelka, moderátorka a herečka
Petr Onufer (* 1976), anglista, překladatel a literární kritik

[editovat] Působící v Písku

Adolf Heyduk (1835–1923), básník
August Sedláček (1843–1926), historik
Otakar Ševčík (1852–1934), houslový pedagog
Mikoláš Aleš (1852–1913), malíř
Josef Holeček (1853–1929), spisovatel
Fráňa Šrámek (1877–1952), básník, prozaik a dramatik

[editovat] Pobývající v Písku

[editovat] Zajímavosti

Barokní domy v centru Písku

[editovat] Průmysl

Tradičními píseckými podniky jsou (dnešní) Schneider Electric (bývalý Elektropřístroj), textilka Jitex a masokombinát ZŘUD. Další podniky vznikly v průmyslové zóně založené na konci 90. let. Jedním z posledních přírůstků je otevření závodu firmy Faurecia. Za městem směrem na Smrkovice je velká teplárna. Město se snaží částečně přeorientovat na turistický ruch, který byl důležitý za Rakousko-Uherska a první republiky (v té době byl Písek znám jako lázeňské centrum v Prácheňském kraji pro své lesy).

V současnosti zažívá Písek velký průmyslový rozkvět, kdy je směrem na Čížovou po několik let stavěna velká průmyslová zóna, využíváná množstvím velkých podniků. Zdejší průmysl je zaměřen převážně na automobilový průmysl (Faurecia, s.n.o.p. cz a. s. Písek) a elektroprůmysl (Schneider Electric). Pozemky v zóně jsou již vykoupeny, ale plánuje se její další rozšíření. Pomocí dotace od Evropské unie byla do zóny vystavěna cyklostezka.

Směrem na Tábor se nachází kamenolom Na Ptáčkovně, jenž produkuje drcený stavební kámen. Jeho zpracování probíhá přímo v areálu lomu. Nedaleko lomu je také závod na zpracování dekoračního kamene.

[editovat] Doprava

Podrobnější informace naleznete v článku Doprava v Písku.

Na jihu města se nachází hlavní nádraží, na severu je stanice Písek-město a na severozápadě Písek-zastávka. Z Písku vedou železniční tratě č. 201 do Tábora, 200 přes Březnice a Příbram do Zdic na trati Praha–Plzeň a elektrifikovaná spojka přes Putim do Ražic nebo Protivína na trati České Budějovice–Plzeň.

Z Písku vychází silnice I. třídy č. 29 do Tábora a podél jižního okraje města vede obchvat silnice I/20 z Českých Budějovic do Plzně, jejíž zhruba 10km úsek na křižovatku se silnicí I/4 u Nové Hospody slouží i pro spojení do Prahy. Úsek je čtyřproudý a v listopadu 2007 byla dostavěna mimoúrovňová křižovatka;^[6] na roky 2010–15 se plánuje prodloužit k ní rychlostní silnici R4 od Příbrami.

[editovat] Části města

[editovat] Odkazy

[editovat] Reference

[editovat] Externí odkazy

Wikimedia Commons nabízí multimediální obsah k tématu

Písek (okres Písek)

Mapy: 49°18′32.02″ s. š., 14°8′45.11″ v. d.

Stránky městského úřadu
Informační systém cestovního ruchu Písecka
Vybrané statistické údaje za obec Písek ve Veřejné databázi ČSÚ
http://www.prachenskemuzeum.cz
Neoficiální informační stránky
Regionální informační server
Zpráva Českého rozhlasu o píseckém mostě, s fotografiemi
Statistické informace na serveru Regionservis
http://www.episek.cz
Online kamera - Velké náměstí v Písku
Písecká televize
Amatérská meteorologická stanice Písek - online počasí a pohled na Písek

Městské části okresního města Písku
Budějovické Předměstí \| Pražské Předměstí \| Václavské Předměstí \| Portyč \| Hradiště \| Purkratice \| Nový Dvůr \| Smrkovice \| Semice \| Vnitřní Město

Významná místa na řece Otavě (podle proudu)
Pramen Vydry \| Soutok Vydry a Křemelné \| Rejštejn \| Sušice \| Rabí \| Horažďovice \| Katovice \| Strakonice \| Soutok Otavy a Volyňky \| Soutok Otavy a Blanice \| Písek \| Kamenný most v Písku \| Sedláčkova stezka \| Plynová lávka \| Kavkovna \| Jistec \| Soutok Otavy a Lomnice \| Zvíkovské Podhradí \| Soutok Otavy a Vltavy \| Hrad Zvíkov