Péróz I.
| Péróz I. | |
|---|---|
| perský velkokrál | |
 Pérózova mince | |
| Doba vlády | 459–484 |
| Úmrtí | 484 Herát |
| Předchůdce | Hormizd III. |
| Nástupce | Valgaš |
| Potomci | Kavád I. Zámásp Zaré Pérózducht (dcera) |
| Dynastie | Sásánovci |
| Otec | Jazdkart II. |
| Matka | Dénak |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Péróz I. (novopersky Fírúz) byl perský velkokrál z rodu Sásánovců panující v letech 459–484.[1] Jeho otcem byl král Jazdkart II., matkou královna Dénak. Péróz měl bratry Hormizda a Valgaše, z nichž první byl jeho předchůdcem a druhý nástupcem na trůně.
Převzetí moci[editovat | editovat zdroj]
Pérózova cesta k moci nebyla jednoduchá, protože předurčeným dědicem trůnu nebyl on, nýbrž jeho starší bratr Hormizd, místokrál v Sístánu – ten také jako Hormizd III. zasedl po otcově smrti roku 457 na perský trůn. Péróz si musel korunu tvrdě vybojovat v občanské válce, která s přestávkami trvala dva roky (457–459). Podle části pramenů se přitom opíral o domácí síly, v jejichž čele stál Mihránovec Rahhám, podle jiných autorů uprchl k Hefthalitům a s jejich pomocí opanoval říši.
Pérózova vláda[editovat | editovat zdroj]
Vláda Péróze I. je všeobecně považována za období vážné krize. Katastrofální sucha, jež trvala sedm let, vyvolala potravinovou nouzi a jen díky maximálnímu nasazení královské správy nepropukl hladomor. K tomu se přidala neúspěšná výprava proti hefthalitskému králi Ašnavázovi, v jejímž průběhu upadl král se svým synem Kavádem do zajetí a propuštěn byl až po příslibu vysokého výkupného (asi roku 469).[2]
Ani v příštích letech se Pérózovi příliš nedařilo, neboť v Arménii a Gruzii vzplály revolty, podnícené královou rigidní náboženskou politikou. Boje se protáhly na několik let, ani jedna strana v nich však nezískala rozhodnou převahu. Nakonec sásánovská vojska z oblasti neslavně odtáhla, protože král potřeboval jednotky k nové válce s Hefthality, k níž se rozhodl počátkem osmdesátých let.
Tato válka, zamýšlená jako odplata za porážku z roku 469, skončila naprostou katastrofou. Při střetnutí poblíž Balchu v dnešním Afghánistánu bylo perské vojsko v roce 484 zničeno a do zajetí padli nejenom královy ženy, jeho dcera Pérózducht a velekněz zarathuštrovské církve, ale i celý perský tábor s panovnickou kanceláří. Sám Péróz v bitvě zahynul.[3]
Koncil v Gundéšápúru[editovat | editovat zdroj]
Do dob Pérózovy vlády spadá ještě jedna významná událost, a sice koncil perských křesťanů v Gundéšápúru (Beth Lapat). Konal se roku 484 a bylo na něm rozhodnuto, že nestoriánství je závaznou formou křesťanského učení pro perské věřící.
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Agathiův údaj, že Péróz zemřel ve dvaadvacátém roce své vlády, je chybný (viz Agathias, 4, 25, 5).
- ↑ Podle Roberta Göbla se Hefthalité teprve tehdy ve větší míře seznámili s mincemi a zavedli vlastní ražbu. Viz GÖBL, Robert. Dokumente zur Geschichte der iranischen Hunnen in Baktrien und Indien II. Wiesbaden: Otto Harrassowitz, 1967. S. 220.
- ↑ Josua Stylites, Kronika 11. Viz LUTHER, Andreas. Die Syrische Chronik des Josua Stylites. Berlin / New York: de Gruyter, 1997. ISBN 3-11-015470-6. S. 40.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KLÍMA, Otakar. Sláva a pád starého Íránu. Praha: Orbis, 1977. 252 s.
- SCHIPPMANN, Klaus. Grundzüge der Geschichte des sasanidischen Reiches. Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft, 1990. viii, 155 s. ISBN 3-534-07826-8. (německy)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Péróz I. na Wikimedia Commons - (anglicky) Článek v Encyclopaedia Iranica
- (anglicky) Prokopios z Kaisareie, Války 1, 3–4
| Předchůdce: Hormizd III. |
|
Perský král 459–484 |
|
Nástupce: Valgaš |