Pärnu (řeka)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pärnu
Pernava poblíž Lüüste
Pernava poblíž Lüüste
Základní informace
Délka toku 144 km
Plocha povodí 6920 km²
Průměrný průtok 48,2 m³/s
Světadíl Evropa
Pramen
Pandiverská vysočina
76,2 m n. m.
Ústí
Pernovský záliv
0 m n. m.
Protéká
Estonsko Estonsko (Pärnumaa, Järvamaa)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Baltské moře, Povodí Pärnu (Estonsko 99,85%, Lotyšsko 0,15%)[1]

Pärnu (česky též Pernava, estonsky plným názvem Pärnu jõgi, tedy "řeka Pärnu" nebo "Pernovská řeka") je po řece Võhandu druhá nejdelší estonská řeka. Protéká kraji Pärnumaa a Järvamaa. Do jejího povodí patří přibližně 16 % estonského území. Je dlouhá 144 km. Povodí má rozlohu 6920 km².

Průběh toku[editovat | editovat zdroj]

Řeka pramení v Pandiverské vysočině poblíž městečka Roosna-Alliku a teče na jihozápad nejprve Středoestonskou rovinou a pak Pernovskou nížinou k Pernovskému zálivu, do něhož se vlévá na území města Pärnu, obklopena z obou stran přes 2 km dlouhými umělými hrázemi.

Přítoky[editovat | editovat zdroj]

Hlavními přítoky Pernavy jsou (v pořadí od pramene k ústí) zprava Reopalu, Lintsi, Mädara, Käru, Vändra a Sauga, zleva Vodja, Esna, Prandi, Aruküla, Navesti, Kurina a Reiu.

Vodní režim[editovat | editovat zdroj]

Zdroj vody je smíšený. Na horním toku převládá podzemní a na dolním dešťový. Průměrný roční průtok vody ve vzdálenosti 26 km od ústí činí 48,2 m³/s. Zamrzá ne každý rok, většinou v polovině prosince a rozmrzá na konci března.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Poblíž ústí je možná vodní doprava. Na řece bylo vybudováno 11 přehrad a malé vodní elektrárny. Poblíž vesnice Purdi na horním toku odbočuje z Pernavy kanál odvádějící část vody do Jägaly pro posílení Tallinnského vodovodu.[2]

Pernava poblíž Tori põrgu

U městečka Tori na dolním toku řeky se nachází významný odkryv devonských pískovců, zvaný Tori põrgu („Torské peklo“).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Řeka byla od pravěku význačnou dopravní tepnou, kolem níž od nejstarších dob vznikala lidská sídla. Nálezy kamenných seker a klínů a rozličných kostěných předmětů na mnoha místech podél řeky a v říčním korytě svědčí o lidské přítomnosti již v době kamenné.

Ve vesnici Pulli poblíž Sindi byly pod dvou- až třímetrovými nánosy naplavenin vykopány pozůstatky nejstaršího známého sídla na estonském území, lovecko-rybářská vesnice Kundské kultury,[3] datovaná do poloviny 9. tisíciletí před naším letopočtem.[4] Nálezy obsahují pazourkové a kostěné hroty šípů, nože, pěstní klíny a další užitkové předměty, ale také losí, bobří, medvědí, ptačí a rybí kosti, svědčící o lovecké aktivitě obyvatel.[3]

Významnost řeky se projevila též na vztahu lidí k ní. Ve středověku se Pernava objevuje na mapách též pod jménem Embeke („Matička“), které svědčí o tom, za jak důležitou pro své živobytí ji obyvatelé jejích břehů považovali.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Mezinárodní povodí řek v Evropě, Parnu
  2. http://www.loodusajakiri.ee/eesti_loodus/index.php?artikkel=1132
  3. a b LÕUGAS, Vello; SELIRAND, Jüri. Arheoloogiga Eestimaa teedel. Tallinn : Valgus, 1989. ISBN 5-440-00014-3. S. 276-278.  
  4. http://www.gi.ee/~veski/10916.pdf

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]