Ozornovité
ozorna Cytinus ruber
|
||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||
|
Ozornovité (Cytinaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu slézotvaré (Malvales). Jsou to nezelení parazité rostoucí na kořenech hostitelských rostlin. Vyskytují se i v jižní Evropě.
Obsah |
Charakteristika [editovat]
Zástupci obou rodů čeledi ozornovité jsou nezelení bezkořenní parazité, získávající živiny i asimiláty z kořenů hostitelských rostlin. Rostliny jsou jednodomé nebo dvoudomé. Listy jsou redukované na pouhé šupinky na kvetoucím stonku. Květy jsou drobné, často zapáchající, pravidelné, uspořádané v klasovitých květenstvích. Okvětí je 4-četné, nerozlišené na kalich a korunu, poněkud dužnaté, srostlé v květní trubku. Tyčinek je mnoho a jsou volné. Semeník je spodní, srostlý ze 4 až 8 plodolistů a se stejným počtem komůrek, s jedinou čnělkou. V každém plodolistu je mnoho vajíček. Plodem je bobule s mnoha drobnými semeny.[1]
Rozšíření [editovat]
Čeleď zahrnuje 10 druhů ve 2 rodech. Ozorna (Cytinus) se vyskytuje ve Středomoří, v Jižní Africe a na Madagaskaru, rod Bdallophytum ve Střední Americe.[2] U nás není tato čeleď zastoupena. V jižní Evropě rostou dva druhy: ozorna obecná (Cytinus hypocystis) a ozorna Cytinus ruber.[3]
Taxonomie [editovat]
Rody stávající čeledi ozornovité byly v klasické taxonomii řazeny spolu s dalšími podobnými parazitickými rody do široce pojaté čeledi Rafflesiaceae. Až molekulární analýza potvrdila, že mnohé tyto druhy nejsou přes morfologickou podobnost blízce příbuzné a byly rozděleny do několika čeledí v rámci různých řádů.
Nejblíže příbuznou skupinou je podle kladogramů APG čeleď Muntingiaceae.[2]
Ekologické interakce [editovat]
Oba středomořské druhy ozorny parazitují na cistech (Cistus), zatímco jihoafrické především na hvězdnicovitých (Asteraceae). Jihoamerické druhy Bdallophytum jsou nejčastěji nacházeny na dřevinách rodu březule (Bursera).[2]
Přehled rodů [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ WATSON, L.; DALLWITZ, M.J.. The Families of Flowering Plants: Cytinaceae [online]. . Dostupné online.
- ↑ a b c d STEVENS, P.F.. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: . Dostupné online.
- ↑ Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.