Označovač jízdenek

Označovací strojek (označovač jízdenek, znehodnocovací strojek či znehodnocovač, regionálně štípačka, cvakátko nebo také jebátor, atd...) je zařízení, které je v některých odbavovacích systémech umístěno ve vozidlech hromadné veřejné osobní dopravy nebo u vstupů do přepravního prostoru jejích stanic. Na jízdenkách z předprodeje, které v neoznačeném stavu nejsou určeny pro konkrétní spoj, se tímto strojkem vyznačí zahájení přepravy. Neoznačená jízdenka v takovém systému je hodnocena jako neplatná; označené jízdence může podle tarifních podmínek vypršet platnost například skončením přepravy, pro kterou platila, nebo uplynutím časové platnosti nebo opuštěním pásem či zón, pro které platí. Zpočátku se používaly děrovací strojky, později je v mnoha sítích nahradily razítkovací strojky; některé strojky navíc ještě odstřihovaly část jízdenky. Jízdenky v takovém systému nekontroluje dopravce systematicky u všech cestujících, ale jen namátkově revizor, který se oficiálněji jmenuje přepravní kontrolor (právní předpisy jej zahrnují pod širší pojem „pověřená osoba“).

Použití označovačů v Československu a Česku[editovat | editovat zdroj]

V Československu byly označovací strojky od poloviny 70. let 20. století zaváděny zejména v tramvajích, trolejbusech a autobusech městské hromadné dopravy, která byla v té době striktně oddělena od příměstské a regionální dopravy. Odbavovací systém s jízdenkami z předprodeje fungoval i v mnoha malých městech s jednou či několika linkami autobusové MHD. Základní jízdné MHD bylo v celé republice po dlouhou dobu nepřestupné a jednotně stanoveno na 1 Kčs. Jednotliví dopravci (městské dopravní podniky a provozy MHD krajských podniků ČSAD) měli své vlastní jízdenky platné jen v jejich síti. Zpravidla však platily stejné jízdenky ve všech malých autobusových provozech MHD ČSAD v témže kraji. Tradičně si vzájemně uznávaly jízdenky dopravní podniky Hradce Králové a Pardubic. Výjimkou byl po dlouhá léta například provoz dopravního podniku Mariánských Lázní, kde přetrvalo placení do kasičky bez výdeje jízdenek, nebo tramvajový provoz v Olomouci, kde bylo placení do kasičky u vstupu do vozidla doplněno výdejem odtrhávacích jízdenek z roličky.

Ve většině měst se používaly jízdenky s devítimístnou mřížkou (3×3 políčka). V Ostravě, Jihlavě a Brně se používaly jízdenky o stejné výšce, ale poloviční šířce s 12 políčky (dva sloupce po 6 políčkách); prodejní automaty je prodávaly po dvojicích.

Označovací strojky měly otvor pro zasouvání jízdenky shora, čímž připomínaly dřívější kasičky na výběr jízdného. Proto se stávalo, že neinformovaní cestující do strojků vhazovali mince, což strojek znefunkčnilo; to inspirovalo i mnohé vandaly, kteří do strojků záměrně vhazovali mince či jiné předměty za účelem jejich vyřazení z provozu. Protože vyjmutí cizího předmětu nebylo jednoduché a řidiči k němu neměli vybavení, provozní předpisy například v Praze upravovaly, s kolika nefunkčními strojky je vůz nezpůsobilý k provozu s cestujícími, a řidiči fasovali speciální nálepky „mimo provoz“ k označení nefunkčních strojků. U úzkých strojků moravského typu bylo riziko vhození mincí nižší.

V pražských tramvajích a městských autobusech byl samoobslužný provoz s děrovacími označovacími strojky zaveden 9. května 1974 u příležitosti zprovoznění první trasy metra, v metru byl však prvních 11 let provozu bezjízdenkový provoz, u vstupů byly mincovní turnikety. Na děrovacích strojcích se v Praze využívaly možnosti kombinací se 3 nebo 4 dírami. Od 29. září 1985 byly v metru umístěny razítkovací označovací strojky^[1] značky Merona^[2] a zavedeno používání jízdenek. Od 1. června 1996 byly v tramvajích a autobusech děrovací označovače nahrazeny razítkovacími, která vyrábí firma Mikroelektronika v rámci konsorcia Mypol ^[2], a jejichž design navrhl akademický sochař Ondřej Podzimek. Zároveň byl zaveden časový a pásmový přestupní tarif a změněn formát jízdenek a byly za značku Mikroelektronika vyměněny i všechny označovače v metru. Od 30. května 1999 začaly být postupně razítkovací označovače Pražské integrované dopravy zaváděny i na železnici.

V Jablonci nad Nisou se děrovací strojky používaly od roku 1983 do roku 1995, kdy byl zaveden pásmový tarif (v roce 1999 nahrazený časovým).^[3]

1. listopadu 2006 byly mechanické označovače zrušeny u Dopravního podniku města Pardubic. V Plzni a v Hradci Králové se v té době ještě používaly, ale v kombinaci s jinými systémy placení.^[4]

Odbavovací systémy MHD se v 90. letech v jednotlivých městech a integrovaných dopravních systémech rozrůznily, menší města se mnohde vrátila k přímému placení řidiči obvyklému v regionální dopravě.

Kompostér nebo také jebátor[editovat | editovat zdroj]

V některých jazycích se samoobslužným označovačům ve vozidlech a stanicích říká „kompostér“ nebo „jebátor“. V češtině se tímto slovem označuje jen strojek, který používali železniční pokladní k vytlačení data na kartónovou jízdenku Edmondsonova typu.

Nejčastější typy strojků[editovat | editovat zdroj]

V dnešní době se používají převážně žluté označovače firmy mikroelektronika (dříve mypol), konkrétně NJ24C. Jsou používány například u většiny dopravců, které jsou součástí IDS JMK. Případně jsou také novější verze s možností zakoupení lístku pomocí kreditních karet na display označovače. Někteří dopravci naopak umožňují na svých linkách koupení jízdenky u řidiče buď s "přirážkou" (předtištěné jízdenky), nebo bez (většinou jsou v těchto případech používány strojky USV24C od firmy mikroelektronika, které umí vytisknout lístek, dle volby cestujícího).

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Mechanický označovač v Praze, typický pro MHD většiny Čech
Dánsko, Kodaň, stanice Østerport. Strojky dvou systémů
Francie, Lyon. Vlevo validátor čipových karet, vpravo „compostage de billets“
Německo, Schöna, označovací strojek saského dopravního svazu VVO
Praha, strojek Mikroelektronika (Mypol) na člunu Skokan, přívoz P4
Nizozemsko, Amsterdam, v tramvaji vlevo označovací strojek, vpravo validátor čipových karet
Německo, Kassel, označovač v tramvaji
Francie, označovač železniční společnosti SNCF z 80. let (2004)