Ozbrojené síly Francie
| Ozbrojené síly Francie Forces armées françaises | |
|---|---|
 Znak francouzské armády | |
| Velení | |
| Vrchní velitel | Emmanuel Macron |
| Ministr obrany | Florence Parlyová |
| Stav | |
| Věk odvodu | 17 let |
| K dispozici pro službu | 13 676 509, věk 15–49 |
| Vhodných pro službu | 11,262,000, věk 15–49 |
| Aktivních vojáků | 250,582 |
| Rezervistů | 419,000 (2006) |
| Výdaje | |
| Rozpočet | 39,18 miliard euro |
| Podíl na HDP | 2.1% (2009)[1] |
Organizace
Úředním představitelem francouzské armády je prezident republiky v roli Chef des Armées - hlavního velitele Francouzské armády. Ústava však stanovuje, že civilní a armádní ozbrojené síly jsou v rukou gouvernementu (výkonný kabinet ministerstva, které není vždy ze stejné politické strany jako prezident). O financování armády a její rozpočet se stará ministr obrany.
Francouzské ozbrojené síly mohou být rozděleny do čtyř skupin:
- Pozemní síly (Armée de terre)
- Pěchota (Infanterie)
- Horská pěchota (Chasseurs Alpins)
- Obrněné jednotky (Blindée Cavalerie)
- Výsadkáři
- Dělostřelectvo (Artillerie)
- Cizinecká legie ( Légion Étrangère)
- Námořní pěchota
- Lehké letectvo (Aviation légère de l'Armée de terre)
- Ženijní vojsko (Génie) - včetně Pařížského požárního sboru
- Námořnictvo (Marine Nationale)
- Námořní letectvo
- Forces Sous-marines - Ponorková flotila
- Fusiliers de Marine - ochrana námořních objektů na zemi
- Commandos Marines - speciální jednotka francouzské armády včetně požárního praporu města Marseille
- Gendarmerie maritime - pobřežní stráž
- Letectvo (Armée de l'Air)
- Teritoriální letecká obrana
- Letectvo
- Francouzské četnictvo (Gendarmerie Nationale), armádní policie, které fungují částečně jako policie na venkově a jako policie taková.
Výzbroj
- Standardní útočnou zbraní je FAMAS
- Obrněná vozidla pochází od GIAT Industries.
Atomové zbraně
Francie je jedna z mála zemí světa, která disponuje jadernými zbraněmi. Francouzská armáda provedla od 13. února 1960 do 27. července 1996 celkem 210 pokusných jaderných testů, z nichž prvních 17 testů proběhlo v severní Africe před tím, než se osamostatnila bývalá kolonie Alžírsko.[2] Poté Francie provádění pokusných atomových výbuchů přesunula do Francouzské Polynésie, konkrétně na atoly Mururoa a Fangatuafa. Až do roku 1973 prováděla pokusné výbuchy v atmosféře, poté šlo o výbuchy v podzemí.[3]
Galerie
-
Francouzská obrněná vozidla VBL v Afghánistánu -
Francouzský tank Leclerc -
Voják Cizinecké legie v Afghánistánu -
Členové francouzské námořní pěchoty -
Letadlová loď Charles de Gaulle (R91) -
Stíhačka Dassault Mirage 2000
Reference
- ↑ Defence Expenditures of NATO Countries (1985-2009)
- ↑ Jaderné testy zhoršily zdraví domorodců [online]. Aktuálně.cz, 4.8.2006 [cit. 2010-02-27]. Dostupné online.
- ↑ ŠUTA, Miroslav. 20 let od útoku na Rainbow Warrior - Francouzští atentátníci zůstali ve vězení jen 2 roky [online]. Britské listy, 11. července 2005 [cit. 2010-02-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-05-01.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ozbrojené síly Francie na Wikimedia Commons
